Priroda, tak jak ji vnimame, k nam promluva jazykem, ktery je sice povrchnimu pozorovateli (ctenari) skryt, ale pokud chceme cist a porozumet teto knihovne vedomosti, pismo sveta se pred nami nahle rozvine a my zacneme rozumet na prvni pohled nerozlustitelnemu kodu. Rostliny a zivocichove, jak dve lana provazoveho zebriku visiciho z nebe az na zem se vzajemne propletaji a komunikouji spolu. Interakce, vymena informaci, rozhovor, dialog.
Rostliny k nam promlouvaji tak jak mohou: svym tvarem, barvou, vuni, konstituci sveho tela a my muzeme nadsene cist. Pozorny ctenar se nemusi obracet k poznani, ktere nabizi egregor spolecnosti dohlizejici na sva adaptovana detatka pomoci stada kdysi posvatnych krav, ale muze se vratit k tomu, ktere je blize Zdroji, blize puvodni prirozenosti. Cteni jazyka rostlin prinasi vhled, vitalitu a uvolnuje energii, kterou lze vyuzit.