(...) Tato čísla znamenají například to, že v Nizozemí v roce 2015 došlo k zhruba 14 případům eutanázie denně, a že v tomto roce byl poměr eutanázií k přirozeným úmrtím 1:26.
V Nizozemí se okruh pacientů, kterým zcela legálně byla umožněna eutanázie, nyní rozšiřuje na pacienty trpící depresemi, schizofrenií, poruchami osobnosti, Aspergerových syndromem (!) a rovněž na pacienty, kteří jako důvod žádosti o eutanázii udávají „unavenost životem“ (2).
Marek Vácha - Názory Aktuálně
http://blog.aktualne.cz/blogy/marek-vacha.php?itemid=27470
Arthur Caplan, jedna z vůdčích osobností lékařské etiky ve Spojených státech, v komentáři k vývoji v Nizozemí posledních let správně poznamenal, že tato znepokojivá zjištění ukazují, kam až podobné praktiky mohou vést a že v současné chvíli „bychom měli revidovat úsilí o legalizace asistované sebevraždy v USA a jinde, a zejména reflektovat celou roli lékařské profese“ (3).
Data z Nizozemí a Belgie mluví jasně: džin, jednou z lahve vypuštěný, se již nevrátí zpět a v obou zemích dochází k jevu kluzkého svahu. A my naneštěstí nevíme, na jakém místě svahu se nacházíme a co nás ještě čeká.