Clanek z Respektu...
Tohle vám vydrží
Pavel Mlýnek přesvědčuje prknaře, že funkčnost je důležitější než design
Kadeřník, prodejna obuvi, za výlohou litografie od Chagalla či Miróa, stříbrné a zlaté šperky, starožitnosti a vodní dýmky. To všechno nabízí obchodní pasáž Galerie Orlí v centru Brna. Návštěvník se tady může usadit v italské restauraci císaře Leopolda nebo si na počkání nechat opravit boty. Mezi luxusními výlohami se ukrývá i místo, kam chodí jen ti zasvěcení. Hledají tady komplet oblečení od ponožek přes spodní prádlo po bundy, kalhoty a kulichy speciálně vyrobené pro milovníky hor, především snowboardisty, upřednostňující jízdu ve volném terénu. Jeho majitel se jmenuje Pavel Mlýnek a obchod pod názvem Mill skrývá ještě jednu zvláštnost. Prodává totiž výhradně oděvy vlastní výroby, šité v tuzemských dílnách. A mezi uctívači „outdooru“ se stává pomalu pojmem: jeho šedivé a modré bundy v ostré globální tlačenici směle konkurují nejžádanějším zahraničním značkám.
Knoflík, zip a gumička
Pro dvaačtyřicetiletého Pavla Mlýnka všechno začalo hned na začátku 90. let: jako čerstvě vystudovaný sociolog a pedagog volného času chtěl využít čerstvě nabyté svobody a začal se ohlížet, jak se postavit na vlastní nohy. „Kantorství mě nelákalo,“ říká. Coby horolezec (zdolával na laně stěny v Tatrách či rumunských Karpatech) či zasvěcenec do tehdy úplně nové disciplíny létání ze svahů padákem (tzv. paraglidingu) postupně došel k tomu, že svou „horskou zkušenost“ může využít i jako podnikatel. Prodal drahý padák, na který si postupně vydělával po brigádách při mytí či natírání oken ve výškách, koupil si speciální šicí stroj a začal doma vyrábět z popruhů tu nejdůležitější pomůcku horolezce - tzv. úvazy, tedy jakýsi postroj, který horolezce kdesi ve výšce na laně zabezpečuje při případném pádu. „Prostě tady tenkrát na trhu žádné nebyly, obcházel jsem pak obchody a prodával je po čtyřech stovkách,“ líčí začátky Mlýnek.
Jenže postupně zjišťoval, že nechce dělat jen standardní výrobky. Zatoužil být pod něčím „podepsán“. Obchodovat se prý totiž dá „naučit velice rychle, stačí jen znát jistá pravidla“. Tehdy v polovině 90. let se i v Česku začal prosazovat snowboarding a jízda na prkně se v zemi lyžařů pomalu stávala i jakýmsi životním stylem. „Prostě být vysoko v horách ve volné přírodě na čerstvém, třpytivém sněhu,“ vypráví Pavel Mlýnek. „Nejenže snowboardisty tenkrát ještě vyhazovali ze sjezdovek, na trhu nebylo ani žádné vybavení a já si uvědomil, že bych mohl své horolezecké poznatky dokonale využít. V extrémních podmínkách hor poznáte, že pro vaši bezpečnost, a abyste se cítili dobře, hraje roli kdejaký zip či knoflík nebo gumička. Musí být zkrátka za každou cenu funkční.“
Jako lidská kůže
Pavel Mlýnek proto přestal vyrábět sedačky pro horolezce a pustil se do úplně nového dobrodružství: začal šít oblečení pro snowboardisty. „Vymýšlel jsem střihy, navrhoval detaily a nechával je pak šít v krejčovských dílnách. Je to ale jiné oblečení než upjaté kombinézy lyžařů a má také svoji módu. Snowboardisté mají totiž rádi volné kalhoty a volnou bundu, prostě v sobě nezapřou bývalé skejťáky,“ připomíná známý kulturní vzorec Pavel Mlýnek. A hned v začátku si vytyčil kritéria: důležitější než design je funkčnost. „Prostě musí být zvenku nepromokavá a přitom zevnitř prodyšná, nezpotit se a klidně i hodiny vydržet v dešti. Musí fungovat asi jako lidská kůže.“
Jenže aby takový výrobek dokonale plnil svoji roli, musí být vyroben z těch nejkvalitnějších materiálů. „Taková bunda má desítky komponentů a všechno má svoji úlohu: nitě, zipy, podšívky, plastová zdrhovadla,“ vysvětluje. „Šlo o to nabídnout za přijatelnou cenu konkurenceschopné oblečení k těm nejdražším značkám.“ Jako látku proto zvolili tu úplně nejkvalitnější od japonských výrobců pod názvem Gelanots. „Má stejné parametry jako známější Goretex, je dvouvrstvá a používá ji třeba americká armáda, není to prostě žádná náhražka, která se jen tak tváří. Používáme také materiály odolné proti plísním a bakteriím, vhodné i pro alergiky,“ vysvětluje.
Mill se postupně stal jedinou českou firmou, která vyrábí oblečení na úrovni a je zhruba o třetinu levnější než běžná nabídka specializovaných zahraničních značek, jako je třeba Funstorm či Horsefeathers. Ve firemní prodejně si tak můžete pořídit bundu, která podle slibů vydrží třeba i deset let a stojí od tisíce do šesti tisíc korun. „Každý rok vyrábíme novou kolekci, a to i podle osobních přání zákazníků,“ říká Pavel Mlýnek. A je to dobrá výbava: povinná řada kapes uvnitř a na rukávech, odvětrávání v podpaží i na zádech, vnitřní rukávy, nepromokavé zipy, podlepené švy a samozřejmě kapuce nejrůznějších tvarů a velikostí.
Dnes má Mlýnkův obchod stálé zákazníky (v internetovém e-shopu zhruba tisícovku), jeho zboží se vyváží do Německa, Švýcarska, Finska či Francie. „Myslím si, že to na zbohatnutí není, já chci ale dělat kvalitní věc, která vydrží dlouho, a vložené peníze se tak vyplatí. Prostě něco jako trvale udržitelný rozvoj,“ usmívá se Pavel Mlýnek.
A ještě jednu věc nelze v Mlýnkově obchodě ani na jeho webu přehlédnout: tibetskou vlajku na tričkách. „Komunismus mi byl vždycky odporný a odporné je i to, co provádějí Číňané v Tibetu,“ říká majitel Millu. „Prodejem triček finančně podporuju alespoň kousek snah proti zrůdnostem, které se tam pořád dějí.“