Zato teorii "proc prokrastinuju" mam hned nekolik. Vychazeji vylozene z myho pripadu, ale treba se nekdo poznate. Sorry za delku, potrebovala jsem se nekomu sverit a tady se to zda jako prave misto;)

Takze, moje mala analyza duvodu moji prokrastinace:

1. stres mi dela dobre
Zjistila jsem, ze si libuju v napjatych adrenalinovych zazitcich, mezi ktere patri mj. dokoncovani prace na posledni chvili. Na jednu stranu me to bavi, ale na stranu druhou si rikam, jestli mi to za to vubec stoji. Z globalniho pohledu - nestoji. Vic mi to bere nez dava.

2. hledam hranici, kam az muzu zajit
Asi to uzce souvisi s bodem 1. Proste zkousim, co vsechno si muzu dovolit, tj. kdyz mi neni urcena deadline, protahuju ukol do doby, nez mi nekdo zacne vyhrozovat neprijemnymi nasledky. Ale ani to me kolikrat nedokope zacit vcas (viz bod 1). Funguje jenom pouceni z fatalnich nasledku, ale kolikrat ani to ne.

3. nemam motivaci, jsem apaticka a znechucena
Motivace je mozna alibismus, protoze motivaci mam (mela bych mit), jelikoz studuju obor, co me bavi. Ale ani to pro me neni dostatecna sila, ktera by me donutila pustit se do prace. Navic nam ve skole leccos odpousteji, takze "nemam duvod" se prilis snazit. Sama sobe za to nestojim (coz vim, ze je spatne).
Apatie - obcas se chovam jakoze je mi vsechno jedno, trebaze mi na tom ve skutecnosti zalezi. Puvod to ma nejspis v tom, ze mi nekolikrat nevyslo hneco, na cem mi moc zalezelo a o co jsem usilovala, navic ne moji vinou. Tak se to zvrhlo v laxnost ke spouste drive pozitivne vnimanych cinnosti:( Bojim se, ze tenhle problem uz je asi zralej na odbornou pomoc.

4. vim, ze ukol skvele zvladnu, ale nesmim byt moc dobra!
Tohle zrejme pochazi z ranneho detstvi na ZS, kdy jsem chapanim a vykonem prevysovala spoluzaky. Posmivali se mi za to, tak jsem se jim "prizpusobovala". Pozdeji na gymplu tohle odpadlo, ztratila jsem se v prumeru ci dokonce pod nej klesla, ale tenhle pocit "nesmim podavat maximalni vykon" mi asi zustal.

5. prilis volnosti me spoutava
Uz od detstvi jsem mela hodne volnej rezim, nikdo nekontroloval, co delam a kdy chodim spat - stacilo zalhat a proslo to. Mozna jsou koreny myho problemu v tomhle. Je to nauceny chovani, ktery mi zustalo do dospelosti a trebaze mi ted brani v konani beznych zivotnich cinnosti, zatim neprislo nic tak "zasadniho", abych ho byla nucena zmenit. Mozna zabere, az me vyrazi ze skoly:)

6. potrebuju pocit, ze jsem svobodna
Tim, ze si delam kdy chci co chci, si overuju, ze me nikdo k nicemu netlaci a neorganizuje mi zivot. Jenze se mi to vymyka z rukou a delam to tak i tam, kde je to nezadouci (skola, prace, jednani s urady). Nemuzu si pomoct - kdyz mam prijit v utery rano podepsat smlouvu, neprijdu, i kdyz mam cas, protoze se mi zrovna chce delat neco jinyho a "oni prece pockaji". Vim, ze je to ode me sobecky, ale dava mi to pocit volnosti. Totez se tyka jakychkoliv schuzek - nestava se, ze bych chodila nekam vcas:( Nekdy je to o tom dohaneni (viz bod 1, stres), jindy o pocitu svobody.

7. jsem pohodlna
Treba bych si mela prestat "vymyslet" hlubsi duvody a priznat si, ze jsem proste pohodlna az lina:) Ale zase - kdyz by tomu bylo tak, nikdy bych to nenechala zachazet do takovych extremu jako nyni. Vzdyt to za to ve finale nestoji a ja to vim! Jenze si nemuzu pomoct. A navic, obycejna lenost prece nerozklada denni rezim, nespeje k pruserum, maximalne cloveka trochu omezuje.

Hodne premyslim, ktera pricina za tim stoji a zaver je, ze asi synteza vsech jmenovanych... nejsem psycholog, tak nevim, ale nejspis bych nejakyho potrebovala, protoze mi to uz prerusta pres hlavu :( Je to skoda, protoze vim, ze si tim zbytecne komplikuju zivot a stve me to, a ze jedinej, kdo za to muze, jsem ja sama a muj spatnej pristup k zivotu (trebaze to mozna castecne nastartovaly jiny vlivy). To je na tom nejsmutnejsi.

Muzete me nekdo prosim diagnostikovat ci aspon rict svuj nazor? Dekuji :)

(Ale mozna vam neodpovim, protoze se nedokopu... ale pokusim se:)) )