JAMILLOS: jo, presne tak. kdykoliv si vzpomenu na bakalarku nebo latinu, je mi zle a vzpomenu si nekolikrat denne, bohuzel... skoda, ze nas ani tyhle neliby pocity nedonutej zacit neco delat... :]

JAMILLOS: to je naprosto přesný!! Vim, že o víkendu musim udělat trochu práce, ale prokrastinuju, pořád si řikám, že za chvíli už začnu a vůbec si neodpočinu

JAMILLOS: tak jest :)

Vyhýbejte se povinnostem. Prokrastinátoři jsou vůdci budoucnosti - idnes

Ale včera jsem se "pochlapila" a udělala jsem web, o kterém už víc než měsíc tvrdím, že je těsně před dokončením (přitom byl těsně před započetím). :o)

ARKIN: To by bylo fajn...!
Ale kdyby se jednalo jen o ty emaily... ono je to mnohem horší...

ARKIN: Pokud za to nebude placenej, tak určitě spíš než svoje "zákonné" povinnosti... ;)

nech zije prokrastinacia... uz asi mesiac odkladam pracu... vzdy si k tomu sadnem az niekedy odpoludnia, stravim nad tym hodku-dve, potom vypadnem z prace... povodne som to mala mat hotove 4.2., lenze odlozili schodzku kvoli nejakem dalsiemu vyvoji na projekte... z roznych dovodov sa schodzka postupne presuvala tak dvakrat do tyzdna a z dneska sa zasa presunula na pondelok... uz mam hotove cez tri stvrtiny prace (ktora bola povodne na tyzden, keby som sa tomu i venovala ;) a samozrejme, jak sa presunula schodzka, tak som sa vrhla na nyx, miesto toho, aby som to konecne dokoncila... vsak mam este cely vikend... uaaaa, to je hroza... ;)

LODBROG: taky fakt. Když ono je daleko snazší analyzovat ostatní, než sebe :)

LODBROG: To je fakt. Většinu věcí lidé ve skutečnosti nechtějí. Spíš by „by chtěli, kdyby to nebylo tak složité a namáhavé“. Respektive, chtějí rovnou cíl (něco umět) a vyhnout se cestě (něco se učit, cvičit, trénovat). Vždyť přece lidi si maj užívat, a ne se mořit ;-)

pak jsem taky slyšel pěknou poučku: když někdo říká „lidi jsou takoví“, většinou mluví vlastně o sobě :-)


TMA: Pěkný, to půjde na nástěnku :-)

TAURUS: Lišíme se ve významu slova "chtění".
Pro mě "chtít" znamená OPRAVDU chtít - nikoliv si to pouze nalhávat.
Pro mě je rozdíl "myslet si že něco chci" a skutečně to bytostně chtít...

Ale já osobně vidím lidi jako bytosti s dost velkou dávkou dezorientace.
Nevidíme věci jasně.

"Znám lidi, kteří něco hrozně moc chtějí (a jsem o tom přesvědčen, že to opravdu chtějí, znám je řadu let) -- ale prostě nejsou schopni vstát a něco pro to udělat."

To je věc, kterou vidím odlišně - oni pouze zvnitřnili to, že je "něco potřeba", a myslí si, že to chtějí. Zapomněli se zeptata sami sebe. To, že to chtějí i oni sami, to je jen iluze jejich mysli.
Program jejich okolí nebo jich samých.

Mezi skutečným chtěním a realizací IMHO nestojí jiná překážka než vnější.
Pokud jo, tak to není chtění, ale pouze jeho dojem.

(V tomhle závidím Kozorohům - tyhlety zemité bestie to mají mít tendenci tak, že co je potřeba, to chtějí.
Fungují podle vzorce "Je to důležité? Dobrá, v tom případě to chci (a baví mě to atd.)".)


TAURUS: Já to mám (i) obráceně - když už k něčemu vidím cestu,
tak s pocitem, že "řešení existuje" uléhám na vavřínech a jen tak mě něco nedonutí... :)

LODBROG: S tím, co píšeš, vesměs souhlasím. Pokud bychom chtěli jít do detailů, tak bychom už si asi museli definovat morálku, důležitost a motivaci atd., což mi přijde až zbytečné. V podstatě se shodneme.

Co s tím má společného vůle -- já myslím, že o něco víc. Znám lidi, kteří něco hrozně moc chtějí (a jsem o tom přesvědčen, že to opravdu chtějí, znám je řadu let) -- ale prostě nejsou schopni vstát a něco pro to udělat. Radši čtou nyx, hulí trávu a krouží si na své stabilní dráze. A pak znám lidi, kteří prostě jdou a pracují na tom, co chtějí. A dokonce vidím, že jsou schopni poměrně snadno jít a pracovat i na tom, co zas tak moc nechtějí, jenom prostě chápou, že je potřeba, aby to udělali. Rozdíl u těchhle lidí vidím právě ve vůli. Jeden není schopen opouštět svou stabilní dráhu, druhý se poměrně snadno excituje k nějakému vyššímu výkonu.
Nevím, z čeho ta vůle pochází. Asi z nějaké životní energie, kterou má každý jinou a těžko s tím může něco dělat.

... hodnota je mít maturitu a vysokou školu.
Důležitost jsou pařby a spánek (místo učení)...

TAURUS: Podle mě je to spíš funkce rozdílu hodnoty (=morálky?) a důležitosti (=motivace?).

Vůle (= chtění) je až výsledek.

Hodnota je to, co po nás chce okolí, nebo co si myslíme že chceme my (zvykli jsme si myslet, že to chceme, protože se všichni tváří, že je to potřeba).
Důležitost je to, co opravdu chceme (i když o tom často ani nevíme).

(Pokud říkáme, že "nejdůležitější je zdraví",
a pak zkusíme říci, co nám udělalo v posledním týdnu největší radost a zjistíme, že to nebylo to, že jsme relativně zdraví,
pak vidíme, jak se od sebe vzdaluje hodnota ("hlavně to zdraví, hlavně se chovat tak, abychom si zachovali zdraví") a (skutečná) důležitost (cokoliv jiného než to zdraví, co nás motivovalo k nějakému jednání, nebo nám způsobilo radost.)


Co s tím má společného vůle?
Maximálně to, že "to co hodně moc chci, to získám". Od silné vůle k jejímu naplnění je opravdu malý krok.

LODBROG: Za zamyšlení to určitě stojí. Já bych ale řekl, že lenost/prokrastinace je spíš záležitost vůle, než morálky. (Ale je fakt, že někdo tato slova zaměňuje.)

TAURUS: Taky mi to přijde, že moc neví o co jde... Ale třeba v něčem kus pravdy má, kdo ví...

LODBROG: očividně o prokrastinaci ještě neslyšel :)