Sakra, tak já pořád čekám, žwe se mi ukážou nějaký nový posty tohohle fora v Novejch... a ono mi nějak zmizelo.
A já si celou dobu řikám, že jsou tady samí vzorní prokrastové, co ten post furt odkládaj "napotom".
takže co mám na srdci a tedy i najazyku.
Rozjímal jsem poslední dobou hodně o tom, co dělám , tedy spíš nedělám, a proč se to tak vlastně... neděje.
A protože jsem Freudián, a jak jistě mnozí vidí na foru "do 150,-"... začal jsem teď uklízet bordel v pokojíčku...
... takže jsem o začal sledovat.
nemám rpoblem "slyšet podvědomí", je to dobré dědictví magické prakse, rpostě moje podvědomí mi nic nezatajuje, pokud se ptám.
takže jsem vysledoval toto, a dívejte se na to freudovským spektáklem, jinak to nebude dávt smysl:
doma je to divný, nepasuje to... děti nevděčný, žena nevrlá, taky co se jí divit, že jo, barák si taky nenechá líbt žádný dobrodiní, psa nejlíp zakopat né pod kanape, ale pod sáh a šutrák... tchyně na ránu a tak dále, a tak dále.
Napřed jsem v tom viděl jenom jistotu proti zaměstnavateli, že "i zítra bude co dělat".
To se ukázalo jako samostatná kapitola.
Pak jsem to začal sledovat s těmi svými vyklízecími kšefty, viz forum "za stopade"... a já začínám mít stejný problemy i stejný řešení jako doma: lidi na to serou, dohodnout se uměj, ale pak prostě nepřijdou... a já je zprcám, dám jim világoš a negativ... no jako děti.
Jako moje nevděčný děti.
Je to jenom přenos. Sublimace. Ale princip stejnej, takže je to jenom přenos.
Vpráci sedím u sakra-pomalýho compu, kterej se zpomaluje parabolicky, jak se přibližuje výsledku... takže tu práic, kterou bych udělal doma, s rodinou za chrbátem, tu dělám v práci. Doma by to bylo za dvacet minut, v kanclu mi to sežete tři hodiny.
SPOKOJENÝ tři hodiny.
Spokojený!
Takže další, už třetí uzel, psychoanalysa je prča, jak se to všechno pěkně řetězí, když se na to podíváme.
... tenhle moment snad netřeba rozpitvávat, každej známe ty starochy, co radši jdou do práce, než aby... no prostě utíkaj před rodinou do práce.
A řez jsem vedl "polétech," tedy tak, jak se to generovalo, nikoliv "po logice", takže teď se musím vrátit: nedorozumění, obrana, útok... uspokojení.
Uspokojení nám v tý mozaice chybí.
Uspokojení... vraťme se ke kšeftům -- generuji svým bordelem spoustu děsně spokojených lidí. Jsem až fascinován, jaký vpravdě odpadky civilizace dokážou lidi nadchnout a potěšit. Nepovažuji za uzavřený kšeft ten, kde není nakonci spokojený, nejlépe nadšený zákazník.
Teď jsem za myčku dostal půllitrovku Dynibylu. Je to sračka a je to málo. Je to přesně to, co jsem výsllovně řekl, že rozhodně za to nechci.
Ale: rodina jespokojená, že to šlo z domu. zákazník spokojen, že tak levně pořídil, firma je ráda, že to nemusela dávat na placený elektrošrot. A já?
Já jsem rád, že jsou všichni rádi, kochám se jejich štěstím.
No nejsem já magor? Neměl jsem rovnou říct "nele, zájemců bylo pět v první hodině... zejtra se tady potkáme s tou sedmičkou Jelínka." Ale o to hlavní bych přišel -- o sebepotvrzení. O potvrzení svojí potřebnosti ve světě.
Maslowova pyramida, to "potvrzení oprávněnosti své existence", ať už to jmenují zakladatelé psychologie jak kdo po svém chtějí, tam je vždycky dost podstatně nahoře, u těch upřímných potom úplně nahoře.
Takže... kdo se potznal?
Kdo našel svoje jádro pudla a svůj úhelný kámen?
Lidská psýcha je úžasně jednoduchá a její hra je až primitivně srozumitalné.
Ostatní už je na naás.
Ale to už je život, a ten fakt není taková prča... protože to, že je něco srozumitelný, ještě neznamená, že se s tím dá lehce pohnout.
Amen, vole, a teď se jde zase makat!