HIGHLIFE:
no, to je ten malej problemek francouzského strukturalismu třeba v porovnání s českým. V rozhovoru K.Chvatík nedává francouzům moc významu, opět v porovnání s českým strukturalismem, tedy pražským linguistickým kroužkem. Že se to protáhlo až k fr. poststrukturalismu není divu. (Lacana se velmi pěkně shostil Pavel Baša v Panství člověka a touze ženy)
Pokud jde o Freuda nebo Lacana, je zásandní je chápat jako monistiké metafyziky. Potod jsou, pochopitelně, nesrozumitelní v zorném poli liberalismu. Ovšem, pokud životu budeme přisuzovat vnitřní smysly (i nezávislé na "objektivní realitě" - ta, jak víme, neexistuje, existuje jen "koncept reality" neboli individuální představa každého z nás o tom, co se kolem něj děje), potom každá struktura, která nám pomůže pohybovat se po šalebném chodníčku sebereflexe a sebeinterpretace, za předpoikladu, že si podržíme realistickou cestu a nesklouzne k idealismu, nám může pomoci lépe se orientovat ve vlastním bytí.
Pokud Freud interpretoval za svého života jisté these, kulturně (reflektivně) posunul kulturní vývoj dál. vlastně ho akceleroval.
Plodné spojení Freuda a Marxe (oblast, která mne zajímá) se projevila jak u frankfurtské školy, ale i u surrealistů.
Ať to je jak chce, freudistický (i marxistický) potažmu lacanovský (žižekovský, baršovský) výklad světa mi přijde nejpříhodnějí. Zejména otázka vědomích procesů, funkce nevědomí nebo role sublibace ve společnoti mi podávají pravdivý popis společnosti.
Ale neoliberál na to všechno sere a tvrdí, že to jsou všechno kecy, kdybychom raději vydělávali peníze a tím se osvobozovali z područí neúspěchu, jako že se freudem zabýváme proto, že jsme luzrové, kteří to nikam nedotáhnou, protože čteme brak - Sterna.
Stern je velmi čilej freudian, toho je třeba citit zcela symbolicky: struktury, ktetré sleduje jsou lorenzovský (Konrád Lorenz) v tom smyslu, že (na záklasdě freudova učení) pokračuje ve výkladu, chca-nechca definuje společnos a každýho z nás jako narcise, zviřátka, které baví hlavně si strkat prsty do prdele a paxe za to stydět, ale připomíná to proto, aby na základě pochopení tohoto faktu čtenáři ukázal svět ducha, který je zhmožděnej industriálním světem. V tomto punktu Freud dělal pro jednotlivce stejnou práci jako Marx pro společnost.