JACOB: No nejsem si vůbec jist, zajímá mě to proto, že bych si spíše dohledal kontext a další autorovy myšlenky, protože to vypadá zajímavě..

... snad to nebude 100% OT ...

On do sebe si kreslí, krátké vzory seje a každou kapkou barvy, myslí konec děje.
Těmi, co jsou jím, sám sebe pozoruje a oni jediní ví stále přesně kde je.
Každý krátký vzorec jde do neurčita a ve všech různých tvarech se vždy přepočítá.
V jeho samotném se zvyšuje integrita a tomu počítání říkáme "realita".

JACOB: to by se dalo přirovnat k trhu, který vznikl, až když si jej někdo všiml. Do té doby ale fungoval, a dalo by se říct, že jako celkem inteligentní organismus, aniž by o sobě věděl.
JACOB: tohle jsou samý podpásovky ... člověk si vždycky řekne "ajo" a pak si připadá jako všechno a nic ... jako průběh aktivity.

nu, neni to slozite uhadnout, nicmene - neni to jedno?:) resp., nejake komentare k textu spise nez k autorovi?

JACOB: Od koho to je?

ECLECTICA: Nu, není problém se zkratkou vrátit zpět k existencialismu při slovech "na logickém systému, v jehož zajetí jedinec jedná, záleží o řád méně nežli na samotných skutcích dotyčného" - logický systém může být důvod činu a jeho vysvětlení. Nikdy však absolutní omluva či něco, co by zbavovalo odpovědnosti za ten čin. :) Teorie multiverza je z tohoto pohledu vlastně zcela nedotýkající se meritu zkoumání.

GREATDRAKE: to nic, asi jsem pod vlivem teorie multiverza, pracovala jsem teď na knížce, která se tím zabývá. To už bychom ale skutečně zabrousili mimo vody existencialismu :)

ECLECTICA: tak téhle poznámce už nerozumím vůbec :) Tedy slovům ano, ale kam tím autor směřoval je mi záhadou.

GREATDRAKE: to byla jen taková poznámka pod čarou aneb Vždycky můžeme být v zajetí toho nejlogičtějšího systému, který ovšem není ten (jediný) pravý.

ECLECTICA: girl, you don't know the half of it...

Zajisté lze nad konečně dimenzionální bází logických výroků sestrojit velmi mnoho zajímavých prostorů. No a? Debata nad solipsismem (nikdy si nejsem jist že jsou tam jen 'i') je zajímavá právě pro nevyvratitelnou korelaci solipsismu s realitou. A na rozdíl od Komatsua, pro mne je to systém nikoli do muzea, ale něco, na co se chodím koukat abych se toho bál a snažil se držet v povzdálí.

GREATDRAKE: ovšem nutno poznamenat, že existují logické systémy, které jsou naprosto konzistentní, a přesto nemají se skutečností (námi zakoušenou) nic společného, žejo :)

JACOB: Nejlepší bezesprou není, jen první, který mě napadnul. :)

KOMATSU: :') To je takovej ne uplne nejlepsi argument ne?;)

GREATDRAKE: myslíš si, že je to nemožné? Stačí si prostudovat psychologii. ;)

KOMATSU: Ale odkud se bere tenhle suverénní názor, že to nikdy nebudu vědět?

A jakpak se to prosím pěkně dozvím? Sáms psal " A jsi si jist, že to jsi skutečně TY, kdo se rozhodl?" to levou zadní přepíšu "A jsi si jist, že je to skutečně pravda?"

GREATDRAKE: Ale odkud se bere tenhle suverénní názor, že to nikdy nebudu vědět? Myslíš, že se nedá vystopovat regresní mapa tvého rozhodnutí, proč ses rozhodl tak a ne jinak? Myslíš, že dnes s odstupem času nejsi schopen posoudit ani trochu původ tvých rozhodnutí? A odkud se bere tvoje rezignace? Není ta něčím podmíněná?
Co třeba sny? Rozhoduješ se, jaké sny budeš mít? Asi ne, a myslíš, že je nemožné vystopovat jejich původ? Nemá každé proč svoje proto? Otázka poznatelnosti je samozřejmě věc druhá a je to otázka k řešení, nikoli k předpokládání. :)
Takhle to vypadá, že existencialismus nutně předpokládá určtié suverénní individuum, v čemž se dá vystopovat vliv fenomenologie, a pokud se takového individua vzdává, pak se obrací ke skepticismu... obojí je ale předmět k otázkám a bádáním, to nejsou samotné odpovědi (!).
Úzce to souvisí s otázkou identity. Bez zodpovězení určitých otázek je existencialismus jen hrou...
Kognitivní lidský aparát je jen jednou z dalších takových otázek - nakolik se lze domnívat, že nedokonalý aparát může mít nedokonalé poznání? A to nemluvíme o supranaturálních záležitostech, které podle mě nelze tak snadno ignorovat. :)

Ad ten skepticismus - po letmém náhledu na biologické fungování kognitiního aparátu lidského - ne, nemá adekvátní protějšek :)

KOMATSU: A jak víš, že mu s tím žádný "bůžek" nepomůže? Myslíš, že lidská individualita je natolik soběstačná záležitost, že je schopna oprostit se od všech vlivů, aby měla jistotu, že její rozhodnutí je skutečně JEJÍ? A jsi si jist, že to jsi skutečně TY, kdo se rozhodl? A kdo jsi vůbec TY? Co se skrývá pod Já? Je pojem JÁ vážně tak triviální? Co když se za tebe rozhodl mem? Nebo nějaký egregor, nebo tvoje výchova, tvoje dětství? Nebo bůh/bohové/konstelace hvězd...? Odkud bere existencialismus tu jistotu, že je to právě člověk, kdo se rozhoduje?

Ale to je milá nahrávka. :)
Odpověď na toto všechno je skryta právě v té otázce. Člověk to NEVÍ! Nikdy nemáš jistotu, nikdy nevíš pod vlivem čeho rozhoduješ, co tě ovlivnilo, co všechno stojí z tím cos zažil, jaké memy zotročují tvou mysl. A NIKDY to vědět nebudeš. Proto žádný bůžek nemůže pomoci, protože já ani nemohu s jistotou vědět, že pomáhá. Přesto rozhodovat musím a právě proto je to rozhodnutí mé osobní a ničí jiné.
Abrahám uvěřil, že má obětovat Izáka - ale stejně dobře mohl říct, že je to jen ďábelská lest místo boží zkoušky. On rozhodoval, on nesl zodpovědnost a ten pastavecký podpalovač keřů mu v tom nemohl nijak pomoci.