• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JACOBFilosofie existence - Existencialismus
    DICK147
    DICK147 --- ---
    nevite nekdo o ebook Ludwig Landgrebe, Filosofie pritomnosti (akademie 1968)?
    PSYCHOPATICK
    PSYCHOPATICK --- ---
    Ahoj chtěla bych se zeptat nemáte náhodou někdo knihu Monadologie od Leibnize??? nezáleží na tom jestli knihu či v elektronické podobě moc by to pomohlo děkuji
    JACOB
    JACOB --- ---
    Má-li se však člověk ještě jednou dostat do blízkosti bytí, musí se nejprve naučit existovat v bezejmennosti. Musí rozpoznat jak pokušení veřejnosti tak bezmoc privátního. Než započne hovořit, musí se člověk nechat znovu oslovit bytím. A to i přes nebezpečí, že následkem tohoto nároku bude mít málo nebo vzácně co říci. Jedině tak bude slovu navrácena jeho drahocenná bytnost. Člověku bude však znovu darováno přístřeší pro bydlení v pravdě bytí.
    Nespočívá však v tomto nároku na člověka, v pokusu jej na tento nárok připravit, úsilí o člověka? Kam jinam směřuje „starost" než k navrácení člověka do jeho bytnosti. Co jiného to znamená, než že se člověk (homo) stává lidským (huma-nus)? Humanitas je tedy stále tím, oč takovému myšlení běží. Neboť to je humanismus: hřešit a dělat si starost, aby byl člověk lidský a nikoliv ne-lidský, „inhuman", to znamená mimo svoji bytnost. V čem tedy spočívá lidskost člověka? V jeho bytnosti.


    Heidegger - Dopis o humanismu
    JACOB
    JACOB --- ---
    Vyrostl jsem v mori a chudoba byla mi pompou, pak jsem more ztratil, a tehdy mi veskery prepych nahle pripadal sedy a bida nesnesitelna. Od te doby cekam. Cekam na lode, jez miri nazpet, na domov vod, na jasny den. Mam trpelivost, jsem zdvorily ze vsech sil. Byvam viden, jak prochazim rafinovane krasnymi ulicemi, obdivuji se krajinam, tleskam jako vsichni, podavam ruku, to nemluvim ja. Chvali me, jsem trochu duchem jinde, urazi me, a me to sotva udivi. Pak zapomenu a usmeji se na toho, kdo me hani, nebo pozdravim prilis uhlazene nekoho, koho mam rad. Co delat, mam-li pamet na jeden jediny obraz? Nakonec me vyzvou, abych rekl, co jsem zac. "Jeste nic, jeste nic..."
    Prekonavam se na pohrbech. Tam opravdu vynikam. Kracim zvolna predmestimi kvetoucimi starym zelezem, poustim se sirokymi alejemi, jez vroubi betonove stromy a ktere vedou k jamam v chladne hline. Tam za malounko zardele utechy nebes sleduji, jak smeli brasi pohrbivaji me pratele tri metry hluboko. Kdyz mi pak ruka umazana od hliny poda kvetinu a ja ji hodim, nikdy se nemine jamy. Moje pieta je presna, pohnuti svedomite, sije primerene nachylena. Vsichni obdivuji, jak vhodne volim slova. Ale ja na tom nemam zadnou zasluhu: cekam.


    Camus - More na dosah
    SILVER_CL
    SILVER_CL --- ---
    Nový výstava o identitě v Galerii Rudolfinum: Já, bezesporu (http://www.galerierudolfinum.cz); Jedním z vystavujících je Gary Hill (http://en.wikipedia.org/wiki/Gary_Hill)
    JACOB
    JACOB --- ---
    Vsichni ti, kdo dnes bojuji za svobodu, se nakonec biji za krasu. Nejde samozrejme o hajeni krasy pro krasu. Krasa se neobejde bez cloveka a my sve dobe dodame jeji krasu a vyrovnanost jedine kdyz s ni budeme v jejim nestesti. Uz nikdy nebudeme samotari.
    Ale je nemene pravda, ze clovek se neobejde bez krasy, a prave tohle jako by nase doba chtela nevedet. Vsi silou se snazi dosahnout absolutna a svrchovane nadvlady, chce predelat svet drive, nez vycerpala jeho moznosti. At si rika co chce, ona tento svet zrazuje. Odysseus si u Kalypso muze vybrat mezi nesmrtelnosti a rodnou zemi. Voli zemi a spolu s ni smrt. Takto prosta velikost je nam dnes cizi. Jini reknou, ze se nam nedostava pokory. To slovo je vsak celkem vzato dvojznacne. Stejne jako tem Dostojevskeho kasparum, kteri se vychloubaji vsim moznym, vznaseji se az ke hvezdam, a pak nakonec na prvnim verejnem miste odhali svoji hanbu, se nam nedostava pouze hrdosti na cloveka, to jest vernosti jeho mezim, jasnozrive lasky k jeho udelu.
    -- Camus
    JACOB
    JACOB --- ---
    KOMATSU: Diky :) Uvidime zda ta kvalita bude stacit, dam k dispozici zkousejicimu a kdyby mu to nestacilo a udelal vlastni ocr scan, hodim ho sem
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    Uloz.to! - EXISTENCIALISMUD JE HUMANISMUS - Jean Paul Sarte.zip
    http://www.ulozto.cz/1895367/existencialismud-je-humanismus-jean-paul-sarte-zip
    JACOB
    JACOB --- ---
    GREATDRAKE: Bohuzel to potrebuju cesky ;( Potrebuju to do seminare jednoho
    GREATDRAKE
    GREATDRAKE --- ---
    JACOB: anglicky možno? :)
    Existentialism is a Humanism, Jean-Paul Sarte 1946
    http://www.marxists.org/reference/archive/sartre/works/exist/sartre.htm
    JACOB
    JACOB --- ---
    Prosim vas, nemate nekdo Sartruv "Existencialismus je humanismus" v elektronicke podobe? Mam knizecku, ale potreboval bych ebook
    ZABIK
    ZABIK --- ---
    Výtažek z Kierkegaarda :
    Co jiného si má člověk s životem počít, než se mu smát, když už ve svých dvaceti letech dosáhl věcí nejvyšších ?
    JACOB
    JACOB --- ---
    Zit tim, co v nas je dustojneho, a pouze tim. V jistych pripadech to muze vest i k odvraceni od lidi, dokonce (a predevsim) u cloveka, ktery lidi vasnive miluje.
    V kazdem pripade to vede k straslive rozervanosti. Ale co to dokazuje? Dokazuje to to, ze ten, kdo se zacne vazne zabyvat mravnim problemem, nutne skonci v krajnostech. At uz jsme pro (Pascal), nebo proti (Nietzsche), staci, abychom takovi byli se vsi vaznosti, a vidime, ze mravni problem je nic nez krev, silenstvi a krik.


    Absurdita se definuje protikladem mezi tim, co trva, a tim, co netrva.

    "Lide jako ja nemaji strach ze smrti," rekl. "Je to nehoda, ktera jim dava za pravdu."

    Kdo si do jiste miry vytvoril na zaklade tela predstavu - kolik systemu zde zaroven pracuje, kolik se toho cini ve vzajemny prospech a kolik proti sobe, kolik je tu jemnosti ve vyrovnavani atd. - ten usoudi, ze veskere vedomi je, brano oproti nemu, cimsi chudym a uzkym: ze zadny duch ani priblizne nepostaci k tomu, co zde bylo vykonano pro ducha a snad take, ze nejmoudrejsi ucitel mravnosti a zakonodarce se musi citit nemotorny a zacatecnicky uprostred tohoto ruchu boje povinnosti a prava. Jak mnoho svadi toto malo k chybe a zamene! Ze vedomi je prave nastrojem: a s ohledem na to, jak mnohe a velke bylo ucineno bez vedomi, nikoli jen to nejnutnejsi, ale nadto to nejobdivuhodnejsi - naopak: mozna neexistuje zadny tak spatne vyvinuty organ, zadny tak mnohonasobne spatne pracujici: je to prave nejpozdeji vzniknuvsi organ, a tudiz jeste dite - prominme mu jeho detinskost.
    Musime tedy obratit poradi: vse "vedome" je pouze druhorade; ze je nam blizsi a duvernejsi, neni zadny duvod, prinejmensim zadny moralni duvod, ocenovat jej jinak. Ze bereme nejblizsi za nejdulezitejsi, je prave stary predsudek. - Tedy preskolit se v hodnoceni toho hlavniho! Duchovni je zachovano jako znakova rec tela!
    EVAD
    EVAD --- ---
    JACOB: jj to sem rozhodne patri, skvela kniha :)
    JACOB
    JACOB --- ---
    Všechny naše úředníky od prvního do posledního jsem samozřejmě nenáviděl, pohrdal jsem jimi, ale zároveň jsem se jich tak trochu bál. Stávalo se, že jsem si jich najednou cenil dokonce víc než sám sebe. Přicházelo to na mě tehdy z ničeho nic: chvíli jimi pohrdám, chvíli si jich cením víc než sám sebe. Solidní člověk na úrovni nemůže být ctižádostivý, aniž je k sobě bezmezně náročný a aniž sebou chvílemi pohrdá až k nenávisti. Ale ať jsem lidmi pohrdal, nebo je stavěl nad sebe, klopil jsem oči skoro před každým, s kým jsem se potkal. Dělal jsem dokonce pokusy: vydržím pohled třeba tamhletoho člověka? Ale vždycky jsem sklopil oči první. Trápilo mě to až k zuřivosti. Také jsem se chorobně bál být směšný, a proto jsem otrocky zbožňoval konvenci ve všem, co se týkalo zevnějšku: s láskou jsem vyhledával střední cestu a z celé duše se bál, abych nevybočoval z průměru. Ale jak jsem v tom měl vytrvat? Byl jsem chorobně intelektuální, jak se sluší na člověka naší doby. Oni byli všichni tupci a podobali se jeden druhému jako ovce v jednom stádě. Snad jen mně jedinému z celého úřadu se neustále zdálo, že jsem zbabělec a otrok, a to proto, že jsem měl rozvinutý intelekt. A nezdálo se mi to jenom, doopravdy jsem byl zbabělec a otrok. Říkám to bez rozpaků. Každý slušný člověk naší doby je nutně zbabělec a otrok. To je jeho normální stav, o tom jsem hluboce přesvědčen. Je tak stvořen a k tomu určen. A ne snad jen v naší době, vzhledem k nějakým zvláštním okolnostem, ale ve všech dobách vůbec je slušný člověk nutně zbabělec a otrok. Je to přírodní zákon platný pro všechny slušné lidi na světě. Jestliže se některému z nich povede prokázat v některém případě odvahu, ať se tím nijak neutěšuje, příště stejně selže. Jedině tak to může dopadnout. Odvahu projevují jenom oslové a jejich kříženci, ale i ti jen dokud nenarazí do zdi. Těch si nemusíme vůbec všímat, protože stejně nemají žádný význam.

    Pridal jsem na web ebook "Dostojevskij - Zapisky z podzemi" - zhruba nejak takle zacinalo udobi existencialismu :)
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    HEIDEGGER on God

    (with interpretation)

    I was reading through the "Letter on Humanism" and found this interesting quote. The context is Heidegger's discussion of man's being as being-in-the-world and its consequences.
    With the existential determination of the essence of man, therefore, nothing is decided about the "existence of God" or his "non-being," no more than about the possibility of gods. Thus it is not only rash but also an error in procedure to maintain that the interpretation of the essence of man from the relation of his essence to the truth of Being is atheism. And what is more, this arbitrary classification betrays a lack of careful reading. No one bothers to notice that in my essay "On the Essence of Ground" the following appears: "Through the ontological interpretation of Dasein as being-in-the-world no decision, whether positive or negative, is made concerning a possible being toward God. It is, however, the case that through an illumination of transcendence we first achieve an adequate concept of Dasein, with respect to which it can now be asked how the relationship of Dasein to God is ontologically ordered." If we think about this remark too quickly, as is usually the case, we will declare that such a philosophy does not decide either for or against the existence of god. It remains stalled in indifference. Thus it is unconcerned with the religious question. Such indifferentism ultimately falls prey to nihilism.
    But does the foregoing observation teach indifferentism? Why then are particular words in the note italicized--and not just random ones? For no other reason than to indicate that the thinking that thinks from the question concerning the truth of Being questions more primordially than metaphysics can. Only from the truth of Being can the essence of the holy be thought. Only from the essence of the holy is the essence of the divine to be thought. Only in the light of the essence of divinity can it be thought or said what the word "God" is to signify. Or should we not first be able to hear and understand all these words carefully if we are to be permitted as men, that is, as ek-sistent creatures, to experience a relation of God to man? How can man at the present stage of world history ask at all seriously and rigorously whether the god nears or withdraws, when he has above all neglected to think into the dimension in which alone that question can be asked? But this is the dimension of the holy, which indeed remains closed as a dimension if the open region of Being is not cleared and in its clearing is near man. Perhaps what is distinctive about this world-epoch consists in the closure of the dimension of the hale [des Heilen]. Perhaps that is the sole malignancy [Unheil].
    "Letter on Humanism," in Martin Heidegger: Basic Writings (New York: HarperCollins, 1993), 253-254.

    Heidegger's thought is not essentially atheistic, whatever his own religious leanings. However, his thought does elucidate the very grounds on which we can think of the divine: in terms of man's understanding, his being, which must be a factor in the God-man relationship. If we misunderstand man's essential nature then we will also misunderstand his relationship to the divine (as we will his relationship to everything else). Indeed, how can we seriously question the existence of God (whether he "nears or withdraws") when we ignore the very grounds on which that question rests, the very grounds on which such questioning is possible--man's essential relationship with being?
    But man's distinctive feature lies in this, that he, as the being who thinks, is open to Being, face to face with Being; thus man remains referred to Being and so answers to it. Man is essentially this relationship of responding to Being, and he is only this. This "only" does not mean a limitation, but rather an excess.
    "The Principle of Identity," Identity and Difference, Joan Stambaugh, trans. (New York: University of Chicago Press, 1969), 31.
    Such thinking, in the wake of Heidegger's philosophy, has begun in the works of Emmanuel Levinas, Jean-Luc Marion, John Caputo, and Adriaan Peperzak. As with Heidegger's later work on ontology itself, the answer seems to lie in that which is 'beyond being.'
    JACOB
    JACOB --- ---
    z wikipedie :)
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    JACOB: Fascinující. Od koho to je?
    JACOB
    JACOB --- ---
    Existentialism asserts that people actually make decisions based on the meaning to them rather than rationally. Kierkegaard saw strong rationality as a mechanism humans use to counter their existential anxiety, their fear of being in the world: "If I can believe that I am rational and everyone else is rational then I have nothing to fear and no reason to feel anxious about being free." However, Kierkegaard advocated rationality as means to interact with the objective world (e.g. in the natural sciences), but when it comes to existential problems, reason is insufficient: "Human reason has boundaries". Sartre saw problems with rationality, calling it a form of "bad faith", an attempt by the self to impose structure on a world of phenomena — "the Other" — that is fundamentally irrational and random. According to Sartre, rationality and other forms of bad faith hinder us from finding meaning in freedom. To try to suppress our feelings of anxiety and dread, we confine ourselves within everyday experience, Sartre asserts, thereby relinquishing our freedom and acquiescing to being possessed in one form or another by "the look" of "the Other" (i.e. possessed by another person — or at least our idea of that other person). In a similar vein, Camus believed that society and religion falsely teach humans that "the Other" has order and structure. For Camus, when an individual's consciousness, longing for order, collides with the Other's lack of order, a third element is born: absurdity.
    JACOB
    JACOB --- ---
    Člověk si ani nemohl položit otázku, odkud to všechno vychází, ani jak je možné, že nějaký svět existuje, víc než co jiného. Nemělo to smysl, svět byl všude přítomen, vpředu, vzadu. Před ním nebylo nic. Nic. Nebyl ani okamžik, kdy by byl mohl neexistovat. To právě mě dráždilo: není samozřejmě žádný důvod, proč by ta tekoucí larva měla existovat. Nebylo však možné, aby neexistovala. Bylo to nemyslitelné: aby si člověk mohl představit nicotu, musí být tu, uprostřed světa, s široce otevřenýma očima a živý: nicota je jen představa v mé hlavě, existující představa, jež se vznáší v té obrovitosti: ta nicota nepřišla před existencí, byla to existence jako každá jiná a objevila se až po mnoha jiných.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam