Ivona Březinová: ŽOFINKA OFINKA
převzato z: www.svetdetskefantazie.cz
Jestli hledáte knížku pro své nejmenší čtenáře a zároveň něco, čím si sami připomenete bezbřehou dětskou fantazii, pak je Žofinka Ofinka tím pravým.
Pokud už si nepamatujete, jak pracovala vaše dětská fantazie v předškolním věku, Žofinka Ofinka se svými spolužáčky ze školky vám to připomene.
To je asi to nejvýraznější, co z celého příběhu vystupuje.
Dýchne na vás dětská atmosféra, dětské myšlení, dětská neuvěřitelná rychlost, s jakou se skamarádí, s jakou se pohádají a zase udobří. A také Žofinčin strach, když přišla první den do školky.
Koho bude žádat o pomoc, když bude chtít pryč??? A vydrží ji strach až do samého odpoledne?
Už i děti ve školce jezdí na školku v přírodě.
Vydejme se tam s nimi, poznáme zahradu, kde se děti vyřádí až běda, a také správce zahrady, zahradníka pana Sýkoru.
Ten se aktivně zapojí i do dětských aktivit, ukáže dětem mimo jiné třeba tajemného hlinomaze (nebo to je vážně jenom obyčejná žížlala?)
A to je velké dobrodružství, kdepak matrace, ale velká loď.
A na cestě je tolik různých nebezpečenství…třeba ten puchýřkovitý obličej ve vodě!!! Anebo to stavění vodotrysku.
Páni, které dítě by nebylo z takové činnosti nadšené!
slovo autorky:
Jeden ze splněných snů aneb Jak vznikla Žofinka Ofinka
Jako úplně malá holčička jsem milovala leporelo Kdo chce koťátko? V té době jsem ještě nevnímala, že autorkou textu je Milena Lukešová a autorkou ilustrací Helena Zmatlíková. Ale okaté koťátko mi tehdy naprosto učarovalo. A po něm spousta dalších obrázků okatých zvířátek a hlavně dětí v mnoha nejrůznějších leporelech a knížkách.
Čas se posunul, z malé holčičky jsem vyrostla, ale nevyrostla jsem z obdivu k paní Zmatlíkové. Obě moje dcery se učily číst ze Slabikáře Jiřího Žáčka, který ilustrovala Helena Zmatlíková, a já viděla, že její obrázky učarovaly i jim. V té době už jsem měla za sebou několik svých knih pro děti a před sebou plány na psaních dalších příběhů. Pomalu a jistě se mi v koutku duše začal ozývat nesmělý sen - napsat knížku, ke které by obrázky nakreslila právě moje oblíbená ilustrátorka. Nepodařilo se. Přišla jsem pozdě. Paní Helena Zmatlíková už mezi námi není. To je fakt, vedle kterého je rozplynutí mého snu jen malou nicotností.
Jenže se ukázalo, že některé sny se dají plnit i z ilustrátorského nebe. Pan Ivan Zmatlík, ředitel nakladatelství Artur a syn Heleny Zmatlíkové, mi jednoho dne ukázal knížku. Jmenovala se Puntíkatá Andulka, kdysi ji napsala maďarská spisovatelka Mária Szepesová a měla krásné obrázky… No, nebudu vás déle napínat. Podle ilustrací, které Helena Zmatlíková nakreslila ke knize Puntíkatá Andulka, jsem napsala novou knížku - Žofinku Ofinku. S Puntíkatou Andulkou nemá vůbec nic společného. A přece je pojí to, co je pro knížku určenou dětem snad nejdůležitější - obrázky. Vypadají tu jinak, v jiném pořadí, v jiných výřezech i seskupeních, ale nebýt jich, tak… tak by moje Žofinka Ofinka nikdy nevznikla.
Tak vidíte. Sny se člověku mohou splnit, i když už to ani neočekává. A ještě něco vám prozradím. Některé sny totiž mají dokonce i pokračování. Právě totiž vychází další knížka, kterou jsem napsala podle ilustrací paní Zmatlíkové. Jmenuje se Rozpustilá ozvěna a líčí příběh skoro detektivní.