KAIRRA: Jak já jsem milovala babiččiny příběhy z války!!! Byly vtipné i smutné. Strašidelné. A hlavně OPRAVDOVÉ.

Moc se mi jako malé líbila od Bořkovcové kniha: Zakázané holky. Taky k tématu nacismu. Mě to tehdy hodně oslovilo. Dalo mi to dětskou perspektivu a uplně jiný prožitek.

Za mě - velké díky za tyhle knihy... co tu zazněly...

A jen tak mimochodem - na náboženství narážím v diskusi s Lenkou každou chvilku... Má tři roky. Zítra. Nějak nechápu, že se tomu někdo dokáže vyhnout.. vzhledem k tomu, jak víra ovlivňuje lidi... a lidstvo... tj. naprosto souhlasím s KAIRRA....

Co mě děsí je, že cítím, že podléhám tredům - "hlavně nemluvit o smrti a nezranit křehkou dětskou duši"... a vím, že to je o mě... Lenka v klidu dá, že liška sežere zajíce. Nemá s tím problém. To já... (a nemám ho s liškou a zajícem, ale s tím, co ona na to). Vrrr - pracuju na sobě... ale jde to ztuha...

ANNAWA: já právě taky.. i za cenu občasných můr. Stejně se nakonec člověk nejvíc bojí neznámého a neuchopitelného. Takže např. nejstarší dcera hodně řeší téma války (průběžně od cca těch pěti) a nedávno ji hrozně překvapilo, že její prababička válku přežila.. měla takovou přestavu, ze že nepřežije nikdo. Což je zase strach podmíněný nedostatkem informací. Takže jsme si pak dlouze vyprávěly, jak který praprarodič prožil tu dobu, že zrovna téhle babičky se kromě potravinových lístků válka až tak moc nedotkla, zatímco druhá byla nuceně nasazená ve zbrojovce atd atd.

TANAIS: to je hrozně sporný. Můj syn v pěti letech - začínal skládat z písmen slova a učil se to na názvech ulic, když jsme chodili hodiny s dcerou v kočárku /aby spala/. Ulice kolem našho domu se jmenují: Havlíčkova, Masarykova, Palachova, Máchova, Puchmajerova, Čapkova, 17. listopadu, Tyršovo náměstí atp.

Samozřejmě, že se např. ptal na Palacha a řekla jsem mu jasně, jak se upálil, za co a jak ho to bolelo. To jinak nejde. To dítě už číst témeř umí. Často jsme chodili na Olšany a samo jsme šli k jeho hrobu, on už přesně věděl, o co jde.
Stejně tak jsem mu říkala, jak zemřel Mácha, že hasil požár a zřejmě měl zápal plic či salmonelu z té vody, kterou tehdy pil.
Před měsícem měl tento můj syn /nyní téměř 20 let/ použít v testu /na čj /ve větách jako příklady slova hasicí a hasící.
Ihned ho napadl Mácha, kterak hasil a češtinář byl nadšen, nikdo jiný ze třídy neměl tato slova použitá správně:-) :-)

Já bych to do běžného dítě rvala hned, třeba od těch pěti.

TANAIS: teda já nechci vyvolat flejm, ale přece nebudu dítěti vykládat jen a pouze to, na co se zeptá? "A maminko co je to ten holokaust?" by se dost možná nezeptalo hodně dlouho. Tyhle věci navíc fakt nejsou tak oddělené od našich dnešních životů, jak bychom si přáli, imho právě naopak. A jestli mají starší děti nulový pojem o základních otázkách (ne)vyznání, pak to považuju právě za důsledek toho, že je s tím neseznámili jejich rodiče..

ps: naše děti mají samozřejmě i spoustu naprosto bezstarostných knížek, ale tyhle mi přijdou zajímavé právě tím přesahem. seznamují dítě s něčím, s čím se ve svém životě třeba ještě nesetkalo, nutí ho zamýšlet se nad věcmi, které dosud neřešilo. pokud je to téma zpracované dobře a ohleduplně, může být i smutné. jo a jako poslední bych nadhodila knížku Jura a lama, která je tak trochu o ovcích a lamách a tak trochu o chlapečkovi jménem Jura, který má dvě maminky. není to nijak vtíravé, jen to dítěti ukazuje, že spolu třeba můžou žít i dvě osoby stejného pohlaví a tvořit normální rodinu.

jinak o poznání optimističtější a veselejší, ale také zajímavá je tahle knížka o nevidomé holčičce, u které se moje dcera místy vyloženě smála, protože hlavní hrdinka Konstantina je docela číslo. žije docela normální život, jen by se někdy třeba ráda projela na kole... fajn způsob, jak naučit děti nekoukat na nevidomé jako na nějaké chudáky, ale jako na jedny z těch, kteří to mají v něčem jinak než my, ale patří do "našeho" světa a můžeme se s nimi normálně kamarádit

TANAIS: no, vzhledem k tomu, že na téma holocaustu a druhý světový války se občas s dětma dostanu, třeba když se mě ptaj, co to je za zlatý kostky na chodnících se jmény lidí a letopočty, tak mi to nepřijde úplně od věci. navíc ta kniha spíš nastiňuje příběh, kdy dítě nechápe, proč je najednou v nějaké speciální třídě, pak do školy nemůže chodit vůbec a jak mu nějací lidé pomůžou... není tam žádný koncentrák, ani krvavý scény
dcera to komentovala, že je ta knížka moc hezká, ale smutná
a ten údiv, proč někdo nemohl něco dělat kvůli jiné víře, ten si myslím taky není u dítěte k zahození. bylo to pro ní úplně absurdní

Já nevím - já měla jako malá z válečných témat děsivý sny, stačilo, že se o tom mluvilo ve škole, nic jsem číst nemusela. Dceři je osm. Vím, jak reagují děti v její třídě, co řeší a jak zpracovávají "běžná denní témata" ze zpráv. Já bych jí tuhle knížku nekoupila. Nevím, proč by měla v osmi letech řešit otázku holokaustu... Myslím, že na tohle je čas.

V pátek budou mít v Knihkupectví Dobrovský u Anděla slevu 30% na vše :)

Asi to tu jeste nebylo ale kamaradovi vysla detska knizka a je fakt super
V kreslené abecedě měst dostala Praha přednost před Paříží - iDNES.cz
http://kultura.idnes.cz/abeceda-z-mest-0dt-/literatura.aspx?c=A150402_102951_literatura_ob

FUNTL: taky jsem si objednal na zkoušku pár starších čísel HRANY - Indiáni, Film, Příroda a Vesmír... a musím říct, že super! - Doporučuju všem (i těm, co nemaj děti:). Bylo by škoda, kdyby tenhle časopis zmizel.

U nás nový hit, který je požadován dokola:
Doktor Bolíto - Korněj Ivanovič Čukovskij | Databáze knih
http://www.databazeknih.cz/knihy/doktor-bolito-210323
a střídáme Broučky se Sekorovými ilustracemi
Broučci - Karafiát, Jan - Knihy.ABZ.cz
http://knihy.abz.cz/prodej/broucci-1