nejhorší je tlačit do čtení a jeste vlastně možná horší je nutnost psát si čtenářský deník - to pro mne bylo takové psycho, že jsem čtení úplně nesnášela, teď čtu ráda
a jinak ja jsem jako dítě nerada četla, protože knihy, co jsem "měla přečíst" měly tak hustě uspořádaný text, že než jsem přečetla stránku, připadalo mi to jako věčnost.. za mne super knížky o o pejskovi Brunovi a vidím to u našich dětí, že to cítí stejně jako ja kdysi - "mami, přečetl(a) jsem už N stránek!", přitom ve skutečnosti by to bylo v běžně rozloženém textu třeba "jen" půl strany