Koukám, že tu zatím není žádný ohlas na knížku Agnes a zakázaná hora. V mojí bublině hodně frčí (zejména kvůli influencerské činnosti její autorky - takzvané Krkavčí matky), tak jsem si řekla, že ji přes svátky přečtu, ačkoliv jsem ji loni, když jsem ji brala do ruky poprvé, zvládla dočíst jen do strany 30. Tehdy se mi zdála velmi špatně napsaná a nijak mě nalákalo zjišťovat, jak se příběh rozvine. Teď jsem tedy překonala svoji nechuť a došla k tomu, že kniha
- poslouží jako průměrná self-help/rozvojová literatura (a obsahuje nástroje, které mají tuto funkci posílit, například pasáže, v nichž jedna z postav - jakýsi guru - vyzývá čtenáře, aby provozoval instrospekci svých nejistot a tužeb).
- Pokud nesouzníte s ideovým světem Krkavčí matky (například s představou, že dobro a zlo si člověk do života přivolává sám), akorát vás tento rozměr knihy, z mého pohledu jediný potenciálně nosný, nasere.
- Vedle toho, že text slouží jako věšák na (jednoduché) teze, neplní ani trochu dialogickou funkci. To, co je dobře a špatně, jde rozlišit tak jednoznačně od začátku až do konce knihy, že čtenář nedostává ani na chvíli prostor o propagovaném zapochybovat, ale ani případně přehodnotit, co si myslí. Takže to za mě prostě neplní funkci románu.
- Platí, co bylo vidět i v knížce Ptáče jménem ptáče, tedy že autorka není vypsaná. Když píše svoje krátké eseje/glosy, má lehkou ruku. Píše sama za sebe, není plně hloupá, ví, co od ní čtenáři čekají, takže se tyto její texty číst dají (opět: pokud vás vyloženě nesere její světonázor). U beletrie se ale ukazuje, že nedokáže zaujímat různé perspektivy, takže ani neumí psát plnohodnotné dialogy a vytvářet zajímavé postavy.
Tak snad někomu dalšímu tahle mikrorecenze k něčemu bude, když už jsem se donutila (nepřeháním) to dočíst až do konce. Jinak pokud se vám to někomu líbilo, nebráním se diskuzi.