my jsme si kdysi dávno dali na základě zkušeností ze spousty akcí jedno zlatý pravidlo, který používáme teď i třeba na golfu, a který se osvědčilo: nikdy nehrajeme jen tak. vždycky o něco - tatranku, kofolu, bagetu apod. nic, co by někoho zruinovalo, spíš drobnost, ale neuvěřitelně to zvedne úroveň a udrží atmosféru na max. pocit, že budu soupeři na LAN párty platit smažák až půjdem všichni společně na oběd je motivačka jako nic jinýho. a přitom si to pořád zachovává tu pohodovou atmosféru a touhu se hlavně bavit. objevili jsme v tom ideální skloubení soutěživosti a zábavy, zachovalo se to dobrý z obou a to, čím obojí hrozí, jsme eliminovali.
kdysi když jsem dělal lan párty v NHL a sešlo se nás plnejch třicet tak, aby každej tým kanadské nhl patřil jinýmu hráči jsem dokonce zavedl sázkovou kancelář, kde měl každej povinnost vsadit minimálně jeden tip na každej zápas (což ho stálo všeho všudy dvě stovky) a další tipy si mohli lidi přikoupit. když nikdo v zápase výsledek neuhádl, všechen vklad se přidal k vkladu na příští špíl. bylo to neuvěřitelně napínavý, vůbec nebylo snadný výsledek uhádnout, bavili se do poslední minuty finále i všichni ti, kdo už dávno ze hry vypadli, ve finále se fandilo jak ve skutečné aréně. tohle jsem nikdy online nezažil, ať jsme zkoušel hrát cokoli. buď mi vadilo, že hraju proti samé brazílii, do toho se půlka debilů poté, co dostali první gól odpojovala, neskutečná honička s míčem nebo pukem od brány k bráně, prdlajs kombinace, otlačený palce, jak permanentně mačkáš sprint, protože to jinak prostě nejde atd. kéž byste měli lepší zkušenosti, ale já jsem kdysi začal lan parties organizovat právě proto, že se to nedalo s onlinem vůbec srovnat.