LOOKASH_II: Jo, to já taky vždycky preferoval slabší týmy než ty nadupané, ale hlavně proto, že s těma "barcelónama" hrávali lidi, se kterýma jsem si vůbec nerozuměl. Pro mě se tak celá online FIFA velice rychle smrskla na hraní se dvěma kámošema, se kterýma jsme to cítili stejně a parádně si to dokázali užívat. Bylo pro nás důležitý ne až tak dát gól jako vymýšlení, co na soupeře zkusíme, jak ho vyšachujem, jak si vytvoříme šanci. A hrávali jsme striktně na manuální ovládání.
Na FIFĚ musím ocenit, že když se ji rozhodneš hrát na krásu, taktiku a kombinaci, jde to i funguje. Dokonce když se ji začneš snažit hrát jako skutečnej kombinační fotbal, zjistíš, jak to krásně jde, AI hráči na tvou hru reagují. Jediné, co ta hra sama od sebe neumí, že člověka, kterej zkouší hrát nefotbalovým stylem hrrr na bránu nebo klička klička klička klička klička... nepřinutí toho nechat. Bude mu ten herní styl fungovat. Nicméně FIFU jsem si vždycky užít dokázal a beru ji jako výbornou hru kvůli možnostem, které nabízí a že skutečně fungují, nejsou to jenom samoúčelné "nesmysly aby to vypadalo". Všechno, co jde s hráčem i míčem dělat, i detaily, má své místo a uplatnění. A že toho je. Nejsem žádnej přeborník, ale vždycky to u mě bylo o tom, že jsem používal nějakou podmnožinu toho, co ovládání umožňuje a od toho se vyvinul můj herní styl. A po čase jsem začal zkoušet něco jiného, a tím se můj styl změnil (nikoli rozšířil). Nikdy to nebylo tak, že bych používal rutinně "všechno". Prostě hlava vždycky dokázala podvědomě používat jen část možností a to mi přišlo geniální.