Šiaknovali mě celou základní školu kvůli tomu jak vypadam, čili férovej 100% psychickej teror, outsider, nula, nikdy nebudeš s nikym chodit, socka atd. Mimo školu to bylo v pohodě. Nějak jsem si na to zvykla. Po čase jsem si byla ochotná přiznat, že jsem byla opravdu šikanovaná a že to nebyla moje vina. Následky jsou v podobě depresí, úzkosti a sociální fobie dodnes. Nicméně jsem těm lidem odpustila a když je potkávám zpětně, tak nemůžou uvěřit, že z ošklivého káčátka se vyloupla labuť. Mám vztahy, přátele, jsem djka, hraju v rádiu a dělam práci, která je mým koníčkem. Tvrdá škola života, ale díky tomu mám silné sociální cítění a empatii.

ZUZKAOU: To "svěřování" je to, co s ní právě provádím a z naprosto stejných důvodů jak tvrdíš jsem s tím začal - potřebuje věřit tomu, že existuje osoba, která ji nebude brát za špínu, někdo, kdo ji nebude odsuzovat, zahazovat apod.

Ovšem to co mě zaujalo, bylo to, jak ji to poznamenalo. Věděl jsem, že šikana bude mít hodně silný vliv i do budoucna, ale že se dostane do takovýchto stavů jsem opravdu nečekal.

JEBAK: v tvých silách není odborná pomoc, ale v tvých silách je to nejdůležitější - možnost přímo si vyzkoušet komunikaci s někým, kdo ji nebude odsuzovat, kdo ji nebude ubližovat a bude jí brát takovou, jaká je.

(nevím jak jste na tom vztahově a co bys chtěl a nechtěl, ale pokud jí je 16 a začnete si spolu "svěřování", tak se patrně dříve či později zamiluje. )

Pokud do něčeho takového chceš jít, tak pak bude mít velkou motivaci i k návštěvě terapeuta - bude jí dělat problémy kontakt s tebou :-).

Pokud do něčeho takového jít nechceš a nemáš zájem o vzájemné svěřování, tak to asi nebude snadé jí vysvětlit bez dalšího citového škrábance.

ZUZKAOU: Nesnažím se donutit, říct jí, že "jestli tam nepůjdeš, imploduje celý Vesmír", spíše přemýšlím nad způsobem, jak ji ukázat že mých možností jak pomoci není přespříliš mnoho.

JEBAK: nepřemlouvat, nenutit. Nepomohlo to. K psychologovi jde normální člověk až poté, co mu selžou všechna ostatní řešení. Takže evidentně situaci zvládá natolik, než aby se rozhodla pro pomoc zvenčí.

To že tobě to přijde jinak, je sice pochopitelné, ale nezmění to nic na jejím pohledu na psychology :-)

Jinak praktická je následující knížka http://obchod.portal.cz/produkt/stop-traumatickym-vzpominkam/

(ovšem platí jen na vzpomínky, pokud se někdo chytl do kolečka že se stává obětí ve většině skupin, kde se objeví, tak to nebude mít úplný efekt.)

ZUZKAOU: Momentálně ji je 16 let a tvrdí, že šikana při přestupu na jinou školu skončila.

Souhlasím s tím, že se o tom bude muset naučit mluvit a začít chodit za psychoterapeutkou, ovšem toho se mi momentálně nedaří docílit, neb ona tvrdí, že měla se školním psychologem samé zlé zkušenosti a nyní už za žádným nechce. Navíc to vždy odmítne, že by ji zároveň mohl pomoci a zároveň by se mohla cítit ještě hůře.
A já momentálně poměrně často přemýšlím nad tím, jak ji vysvětlit, nebo lépe přemluvit, že to vypadá na jediné možné řešení, neboť obyčejný člověk jako já jí již moc nepomůže.

JEBAK: A teď je jí kolik? Šikana pokračuje, nebo je jinde?

Jinak pokud se bude chtít té strašné úzkosti zbavit, tak to bohužel nepůjde jinak, než se o tom naučí mluvit a bude s tou tak moc bolavou tematikou pracovat tak dlouho, dokud nezjistí, že jsou to jen špatné vzpomínky a nemusí si to vláčet sebou celý život.

Pokud byla dlouhodobě bita a týrána, tak moc nevěřím tomu, že by to šlo dočistit bez dlouhodobé psychoterapie a to s ženou - psychoterapeutkou. Ideálně někdo, kdo umí pracovat s postraumatickými stavy.

KATIA: Děkuju.

ZUZKAOU: Pokud má někdo nějaký návrh, jaké odkazy přidat do záhlaví, či na home, rád je uslyším.
TRUCE:
ZUZKAOU: Od 5. třídy na ZŠ byla každý den bitá, za jakýkoliv důvod. Začalo to prý tím, že jinému spolužákovi neradila při testu a dala mu facku. (myslím si, že v tom bylo něco víc ale)
Měla strach říct o tom rodičům, protože si myslela, že by si na ní ukazovali prstem a dělali by si z ní srandu, kdyby chtěla změnit školu. Když řekla svému třídnímu o šikaně, tak ji třídní poslal za školním psychologem a chlapcům, kteří ji bili řekl, aby s tím přestali.
No, nepřestali a pokračovali v tom bití. Školní psycholog ji prý vůbec nepomohl a dnes má strach jít za jakýmkoliv psychologem, protože když si na cokoliv z toho, co se na ZŠ dělo, tak je hodně nešťastná.
Navíc má problém i s tím, že když se ji někdo dotkne, tak se na ní okamžitě naženou vzpomínky a opět je nešťastná. A platí to třeba i když ji chytne bratr za zápěstí.

Pokud chceš poradit jak pomoci té konkrétní slečně, tak se trošku rozepiš.

Tj - co se děje v té třídě, s kým to zkoušela řešit a jak to dopadlo, jestli o tom někomu řekla. Komu věří - doma, ve škole, kamarádi mimo školu, lidi nezapojení do šikany ve třídě a tak.

souhlasím, bylo by fajn říci něco konkrétního k té dívce

taky by mě zajímala tvá profese

Co rikala ta obet o ktere se mluvi v topicu?
Asi by bylo nejlepsi zacit nazorne.

Sikana boli, i prekonana. Tezko o tom mluvit,kdyz jedinym lekem je byt pozitivni.
Naucit se, ze to co se mi deje nema s realitou jak ji vidi akteri mnoho spolecneho.
Pripadne porazit je vlastnimi zbranemi.

Narodili jsme se abychom prekonavali problemy. Nekdo "dostane" do vinku takovyto "dar".
Pamatuju si, ze jsem byla vdecna za ty problemy, vyformovali me.
Pamatuju si, ze jsem byla plna bolesti, protoze me taky zdeformovaly.
A nekde mezi tim jsem ja. Tohle je moje cesta.

Dodnes mam silne sympaticko-antipaticky vztah k silnym osobnostem, ktere nejsou ani trochu laskave.

ze jsem rypava hned na zacatek -> obeti NE objeti (to je neco jineho ;-)

Pro učitele a pedagogické pracovníky - velmi názorná příručka.


http://www.odyssea.cz/stahuj.php?soubor=zlepsitvztahy2stzs

Vůbec jejich metodiky jsou použitelné http://www.odyssea.cz/metodiky-osv.php?cast=kurzy-osv

Podstatný odkaz je také http://www.minimalizacesikany.cz/

Někde na webu visí též nascanovná Kolářova kniha, zkusím se zítra mrknout v práci do počítače, jeslti jsem si ji nestáhla.