ZRUUD: To co píšeš zní rozumně - postavit se agresorovi je to velmi účinné - pro oba. Postavet se neznamená jen mlátit.

Oběti i agresoři jsou propojení úplně stejným strachem. U oběti to je jasné - bojí se a tak si nechá líbit věci a ten strach si nechává uvnitř, viní sebe. Oběť je bázlivá/úzkostná.
Agresíci jsou toho strachu taky plní - a zachází s ním tak, že lidi co připoménají, jak moc se bojí (oběti) masí, aby si dokázali, že oni žádný strach nikde. Strach si odmítají připouštět a přehlušujou ho agresí. Ovšem v okamžiku, kdy se jim někdo postaví a odkáže je do potařičných hranic, tak je ten strach zaplaví a oni toho často nechají. Agresíci jsou srábci.

To co popisuju je pochopitelně jen zjednodušenej model a rozhodně ne vědomej. A nefunguje v okamžiku, kdy odpor oběti či někoho kdo chce agresíka zastavit je moc slabej v poměru s tím, kolik moci agresor má.

KLA: Dostával jsem naloženo jak v první, tak ve třetí třídě - malý brýlatý, ideální terč. Křesal mě borec o hlavu větší, třídní macho, většina třídy mu klasicky přizvukovala. Neměl k tomu důvod, byla to zjevně "sranda". Tak jsem si jednoho dne řekl, že už toho je tak akorát, přestal jsem myslet na to, co nejspíš přijde a jednu mu vrazil - nic moc rána a kdyby ho neodtáhli, asi by mě zašlapal do země. Pak teprve jsem byl schopen to doma vysypat mámě, které si zašla za jeho mámou a byl klid. Takže jsem ho sice nezmlátil, ale odhodlání k té jedné slabé facce mi aspoň umožnilo dát věci nějakým způsobem do pohybu.

Vím, že to asi nebude znít zrovna "rozumně", ale na útok tohoto typu se mi jako nejefektivnější jeví protiútok - ne toho agresora nějak těžce rozsekat (někdy na to obět šikany fyzicky ani nemá), ale postavit se na odpor. Dokud bude tvoje ségra v pozici pasivního trpitele, nic se nezmění, obávám se. Jasně, neznám tvoji ségru ani přesné okolnosti jejího problému, takhle na dálku člověk může těžko něco radit...ale odpor je NUTNÝ. A taky bych si zjistil, co by na svoje agresivní dcerky říkali jejich rodiče, může to být cesta k řešení.