CHAJIM: no dobře.
"A jen tak mimochodem, u nas za par mesicu umre na silnicich vice lidi, nez v padesatych letech popravili komunisti a za par let vice, nez kolik jich umrelo i na nasledky jejich uzavirani hranic ci nucene praci v koncentracich."
To sice může být pravda (nedokážu teď ověřit), ale jde o zcela nesouvisející věci. Věta navíc implikuje myšlenku, že komunistický teror vlastně nebyl tak strašný, když každý rok prožíváme prakticky stejné hrůzy na silnicích. Tahle myšlenka pomíjí dvě zásadní věci: 1) při stejném objemu dopravy by počet obětí dopravních nehod byl stejný i tehdy (ne-li vyšší vzhledem k horším bezpečnostním opatřením), to není žádná zásluha tehdejšího režimu ani neřest toho dnešního (je snad řešením omezit automobilovou dopravu na úroveň padesátých let?) 2) Vykonstruované procesy měly především zasít strach mezi všechny lidi koketující s myšlenkou jakéhokoliv odporu a obecně vybudovaly stísněnou atmosféru, atmosféru strachu a nebezpečí, a to i mezi komunisty samými (viz Slánský a spol.). Dopravní nehody vzbuzují strach možná také, ale není to strach systémový a vynucený. Většina lidí si může vybrat, jestli riziko cesty automobilem podstoupí, neboť vždy existují relativně bezpečné možnosti (vlak, autobus, metro).
"Pokud tak radi ideologizujete casto o tom, kdo zpusobil uz vlastni existenci nejvic smrti a utrpeni, tak je to ten vas chlapackej kulturni prostor (a kult) automobilismu a jasne porazi i stalinisty v jejich nejdivocejsich revolucnich snech"
Co má stalinismus společného s automobilismem? Budeme omlouvat jiné diktátory či vrahy jen proto, že třeba tučné jídlo z McDonalds zabije zprostředkovaně víc lidí? Je to prostě tak zjevné srovnávání jablek s hruškami, až je to perla.