_BENNY: Neschopnost pokrýt je něco jiného, než ochota splácet (jako se tomu stalo v Rusku (1917 a 1998), Islandu (2008), nebo v Rakousku (1802, 1805, 1811, 1816), Dánsku (1813), Španělsku (1557, 1575, 1596, 1607, 1627, 1647), Německu (1923 a 1948), ČSR (1953), Ekvádor (2009), Francie (1815), Velká Británie (1932), Venezuela (během 19. století celkem 6x), . Tebou zmiňovaná Argentina (1827, 1890, 1950, 1980, 2001) jen odmítla vyplácet věřitele. Island odmítl vyplatit věřitele. Rusko odmítlo převzít dluhy carského Ruska (1917) a posléze v roce 1998 se Ruska dotkla krize na Asijských trzích a zároveň zde byly problémy s investicemi, především to, že klíčové podniky v rukou drželo pár oligarchů, kteří odčerpávali prachy ze státu, a sociální nůžky byly extrémně rozevřené (což je mimochodem krásná ukázka toho, že soukromé vlastnictví škodí). Rusko pak věřitele poslalo do píče. Přesto dnes patří na 9. příčku nejsilnějších ekonomik (?) a mezi důvěryhodné státy (rating BAA1 až BBB). Krach státu, coby skutečně krach, čili platební neschopnost, ještě nenastal.
Kde mluvím o zákonu, že se někomu má apriori věřit?