hm, když řeknu, že v okamžiku, kdy pochopím motivy vedoucí dotyčného (častěji dotyčné) k tomu, proč si počínali/počínají takto, objeví se soucit. jenže aby opravdu došlo k očištění, musí se uvolnit energie, která je na tento konflikt navázána. ona sama totiž deformuje nahlížení těchto našich dotyčných na danou věc, která je v ohnisku konfliktu. a také viníci MUSÍ uznat, že pochybili. a vidět, jak pochybili a co to způsobilo ostatním zůčastněným. a tohle si vevnitř zapracovat do sebe. pak dojde k "odpuštění" - ve smyslu, že zmizí příčiny k dalšímu pokračování "hřešení" - ve smyslu "nesprávného" konání (pod tlakem starých křivd). když jsem si odpustil sám (bez pochopení PROČ), tak se mi nikdy nic nezměnilo, protože příště jsem se pod tlakem minulosti choval zase tak stejně.
to, zda-li je ten naplňující stav, který ty nazýváš Bohem, životný nebo je to je jen vrcholný abstraktní stav mysli, to bych viděl jako druhořadé. jen ten termín Bůh vyvolává dojem, že se jedná o bytost, která se vymyká zákonům a může svéhlavě působit co uzná za vhodné (byť v dobrém).