KUATO: Pěkně jsi to napsal.

Ach kurva Jogine, ty stary pse..
Mej se hezky a litej vysoko
at uz te na tvych dalsich cestach
vitr Zivota zavane kamkoliv.

STEFAN: Hm, hm.

Rosta = Jogin?

... musím Vám s politováním oznámit smutnou zprávu,
Rosťa v sobotu utonul. Dcera prosila, abychom to
oznámili všem známým, vím, že chodil tady ....


STEFAN: dovoluji se připojit ...

JOGIN: Rosťo, ať už jseš kdekoli.. s námi jseš tady pořád

Ahoj všem. Nějaké novinky, které se přihodily za poslední roky?

SNOP: Co všechno může mít vlastní heslo na Wiki :)

V poslední době se mi zdá, že už mí známí jezdí do Indie zcela nepokrytě "hulit, koupat se, cestovat", aniž by tam hledali sami sebe. Vysvětlení mohou být různá:
- přestali se hledat
- přestali předstírat, že se hledají
- přestali očekávat od Indie, že tam SE najdou

NATASHA: Ač tedy místo sklenice jsem měla patrně říci baňka, křivule či kýho šlaka ;)

KUATO: To jsem si právě představila.

NATASHA: bohuzel, hlubsi porozumeni tomu co jsem napsal, je podmineno znalosti alchymicke symboliky, protoze notna cast obsahu versu staly na ni. ostatne, kapky na sklo opravdu kapaly :o).

KUATO:
Měla jsem z toho Tvůj příběh... a zaznamenala jsem chuť, řekla bych možná i bezstarostnost tvořivého procesu. Okusil jsi očividně, že vtělovat okamžik do veršů je příjemné. I když ano, mohl jsi to napsat líp; to jsi také sám poznal. Pak bys možná čtenáře přenesl přímo dovnitř toho okamžiku...
Stal by se kapkou na sklenici.

Proto je vzrušující dotýkat se zášlehů inspirace. Zakusit onu akceleraci. Proto je pro mě kontakt s uměním tak cenný.

Hm, zajimave. Pak by me ovsem zajimalo, cos mela z meho neumetelskeho pocinu -O sladkem jedu-, ke kteremu me inspirovalo zahajeni praci na Alkahestu vegetabilni rise.

O tom se jako o nedostatku ani uvažovat nedá, protože není žádné pravidlo, podle kterého by vynikat v umění bylo nad jiné věci cenné.

Já ovšem zakouším skrze všemožné umělecké počiny druhých lidí tak podstatné věci, že se právě o ty výsledky tvůrčích snah zajímat musím přímo zarytě. A jakmile člověk mého druhu objeví, co lze, hned je neklidem puzen k vyšším otáčkám. A přitom není nikde garantováno...
A to mě na tom taky baví a vzrušuje.

Ja se obavam, ze jsem jen malo schopen tesit se zpetne treba z tech basni nabo vubec produktu -tvurciho nadseni-. Prijde mi zajimavejsi -byt tvurci-, at je uz vysledkem cokoliv. Proste Zit/Tancit/ChoditVOblacich /nemysleno nutne jako abstrakce/ a nekdy z toho neco vypadne - na to se kouknout, polaskat se s tim z toho stavu odkud to bylo napsano a zahodit to. Muze byt, ze je to ve me nejaky nedostatek, ale nejak mi to moc nevadi.

NATASHA: Což se, pravda, nemusí stát jen skrze poezii.

KUATO: To samozřejmě.

Myslela jsem to tak: někdy může být výsledná báseň přesnější, ostřejší, než myšlenka/pocit/zkušenost, ze které vytryskla. Neděje se zcela vědomě; byť je možné ji samozřejmě nechat chladnout a ještě na ní pracovat.
Ve šťastném okamžiku sáhneš dál, než jsi tušil, že se Tvé prsty umí natáhnout.

NATASHA: jo. mohl bych to rici i mene poeticky, ale byla by to skoda :o)

KUATO: :)

Píšeš tak, že víš (stíháš sledovat), co píšeš?

:o)

kapka po kapce
steka po skle
sladky jed

prvni orel vzleta,
ale jeho kridla
jsou dosud slaba
zobak malo ostry
mlade

chlad krouzi dokola
marne
chyta za kotniky
ale ja jej nevnimam
a dal splham po zebriku
do oblak

vune jedu
jez se stane jednou
medovym ostrim
je tak omamujici

o sladke zapomeni!
sepnute ruce
solve et coagula