já jen potvrzuju to sluníčko do domu:) mám dalmatinku od dětství, dneska je to stará babička. jako štěně bohužel nedostala skoro žádnej výcvik, protože to byl hlavně pejsek k dětem na ňuchňání, ale i přesto s ní nebyly žádný problémy (ok, během hárání s ní občas švohaly hormony:) ). byl to především vždycky hrozně veselej pes, smějící se vyceněnýma zubama, ušiskama dozadu, ostatní asi potvrdí, že mimiku má dalmatin úžasnou:) nikdo nikoho nekousla, žádnej náznak agrese, zloděje by vítala:) až k stáru je taková nevraživá vůči jinejm psům - na nějaký lítání s mlaďasama už nemá věk a dává jim to patřičně najevo (pokud se zrovna nehárá, to je pak jiná:) ).. každopádně je to takovej hafan do domu, hezky do TEPLÍČKA (přímo v žáru před krbem vydrží ležet bez hnutí, dokud se tam topí, a zimy trávi sedíce na kostce opřená o rozpálený topení). vždycky byla milá k dětem, nejspíš je dalmatin i hodně aktivní.. kdybych si dalmatina koupila dneska, asi bych s nim hodně běhala a nějak sportovala, myslim, že potřebuje vyblbnutí. každopádně naše 13letá fenka je už jen spící-jící-mazlící, takže tohle jsou dávné vzpomínky:) asi rok neslyší, na což dalmatini myslim trpěj často už jako štěňata.. a jak už jsem tady někdy psala, je to vyloženě taková Dáma - oproti psům různejch ras mejch kamarádů a známejch je taková.. inteligentní, čistotná, rozumná..tak nějak "polidštěná":)