KATUSA: Je špatně, že se ptám otázkou? Já totiož nevím, co chceš slyšet.
Osobně jsem IMHO dost dalek toho, abych něco v tomhle světě bral jako samozřejmost, a v globálu věřím tomu, že si člověk za všechno může sám.
Ale i duchovní osobnosti, jichž si vážím, vždycky říkají "když máte problém, jděte k doktorovi - od toho tu jsou". Jen proto, že věřím v reinkarnaci a zákon příčiny a následku, nebudu běhat všude pěšky, když jsou tu taxíky, které si zaplatím.
A stejnětak je to psychoterapeuty. Přes deset let jsem nepotřeboval jiného lékaře - až jsem si taky říkal, že bych zrušil zdravotní pojištění.
Nehodlám přemýšlet o tom, co mi to mělo a nemělo přinést - jsem příliš malá ryba na to, abych obsáhl všechny souvislosti.
Navíc zastávám zásadu, že dokud jsem (pouze) člověk, budu se chovat jako člověk. Až budu mít jasnovidné schopnosti, budu vidět věci jasně a budu se podle toho chovat.
Když mě něco sere, tak to řeknu. Pokrytectví je překážka na cestě; brzda od schopnosti být sám xobě fér.
Tu psychoterapeutku, nebo jak si říká, bych prohodil výlohou, kdybych ji potkal.
Je to tak.
Posrala co mohla.
A vytáčí mě, když mi někdo řekne, že jsem si za to mohl sám. Někdo, kdo u toho nebyl.
Hodně let mi trvalo, než jsem sám sobě přiznal, že pomoc fakt potřebuju+; než jsem spolkl ego a řekl si o pomoc.
A výsledek?
Darmo o tom psát víc...