ABAYO: Píšeš to hezky, vědomě je nevnímáš, tak Ti je tělo pravděpodobně takto ukazuje. Kolikrát si stačí přiznat, že se Ti prostě nelíbí, co slyšíš. Mě hodně pomáhá se plně přijmout a dát sama sobě lásku uvolněně, i když mě zrovna štve, co se děje (rodiče mě jako malou odstrkovali a snažili se předělat, když jsem byla naštvaná, nepřijetí této emoce je mé velké téma - stejně jako smutek, pláč, projevení v podstatě jakékoli potřeby), prostě mít se ráda, i se svým nespolečenským umorousaným chováním... ono pak přejde mnohem rychleji a snadněji se dostanu k radosti. Pak mi dělá i menší problém si přiznat, že mě něco ranilo.
Nejdůležitější mi přijde koukat na to s nadhledem (což není to samé jako odosobněně) a příliš se s tím neztotožňovat. Nechat tomu volný průchod a všímat si, co se při tom děje.
A k tomu nám dopomáhej Osho:)