CLUBEER: musím se pochlubit, už jsou čísla za první kvartál a vyrobila jsem sice mírný, ale ne zcela zanedbatelný čistý zisk, a to byla zimní sezona dost na pyču. (On mě okamžitě někdo setře, že kdybych byla co k čemu, byl by ten zisk pětkrát vyšší, ale to je fuk.) Po zhruba roce a půl, kdy to tady oscilovalo okolo nuly, to shledávám docela pozitivním. Nebudu se tahat za triko, že to je pouze a jedině mou genialitou, ale stejně to potěšilo.
Kuchařka vyrazila na zájezd. Nechť jí je přáno, akorát to jaksi nenahlásila, natož aby jí to někdo povolil, vypsal jí dovolenku nebo tak něco, pouze o tom plkala v kuchyni. Její jediné štěstí je, že až se vrátí, já budu na dovolené, a že provozák se k tomu staví tak, že jako jo, bude to voser, neb tu bude dost lidí, ale nějak se to zvládne, a aspoň bude mít vybraný náhradní volno a nebude pyčovat. Nakážu mu, aby ji pořádně seřval a aby o tom všichni věděli, protože to by za týden absencí mohl přijít kdokoli jinej s tím, že ale Votýpkový se to povolilo zpětně. Ano, měla jsem iluze, že s lidma se dá rozumně domluvit, že všicni jsou vlastně slušní a příčetní a civilizovaní, ale evidentně nejsou.
Onehdy tu byl na víkend jakýsi inžinýr a když odjížděl, byl úplně naměkko, že tak dobře se už hodně dlouho neměl, a donesl mi jako poděkování flašku. (Furt má někdo pocit, že to tady vedu od desíti k pěti?)
Mám teď trochu víc času, takře probírám papíry.Dneska jsem vyházela asi pět kilo korespondence někdy z let 2000 - 2005. Vesměs samé vzrušující kousky jako Potvrzujeme vaši objednávku. Kupodivu mezi tím nebyly zaseté nějaké důležité dokumenty, jak zde je tak trochu zvykem. Ještě mě čeká asi 50 šanonů, takže jsem stále v naději, že najdu přesvědčivé důkazy o tom, kdo doopravdy zavraždil Kennedyho nebo evangelium podle Marie Magdaleny, vložené do ceníku řeznictví platného do 31. 3. 2002.