Jako díl fakt hezkej, ale trochu mi tam z toho taková ta šéfovská šablonovistost koukala místy až moc. Tím ani tak nemyslím tu mámu nebo tu šaškárnu na radnici. Spíš to, že mi moc nesedí, že pokaždé za hospodou s nějakým silným rodinným příběhem musí stát takový ubermajster kuchař, který i když uvaří jen brambory a osolí je tak si z toho Zdeněk sedne na zadek a běží se do kuchyně naučit jak se to dělá. Nevím jestli tím těm podnikům nedělá trochu medvědí službu. Z toho pak vychází ten hejt od lidí co si přijedou za nějakým mimořádným kulinářským zážitkem a když nemají smůlu a nic se v kuchyni nepodělá, tak dostanou dobré jídlo, ale asi se to ani zdaleka neblíží tomu co čekali. A to pak začnou vadit i detaily, jako nevyleštěná sklenice, drobky na ubruse nebo pomalejší servis mnohem více. Mám spoustu známých co jela na Šumavu jen kvůli hospodě U Štěpána a byli z toho velice rozčarovaní že..."no jako nic moc a za ty prachy sme čekali víc"... Čímž netvrdím, že hromada těch žlučovitých komentářů na FB nepochází od lidí, kteří jsou prostě jen idioti a psaním různých výblitků se jen baví... Jen mi přišlo hodně přesmažený, že se tam Zdeněk učil tyrolský knedlík, který asi viděl poprvé v životě a neuměl otočit omeletu...jakože cože? Pro mně je ten příběh samotnej dost silnej i bez toho, aby tam ze sebe dělal takovýho trotla - mi to moc důvěryhodný nepřišlo...ale i tak sem na konci slzu zatlačil... :)