• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    KATUSARomipen * cesta k romské duši *
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    Odlišnost - vedeme složité konverzace
    http://www.odlisnost.cz/
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    Problém s vepřínem v Letech vyřešíme v červnu, věří ministr Chvojka - iDNES.cz
    http://zpravy.idnes.cz/...-prima-partie-veprin-v-letech-f3v-/domaci.aspx?c=A170409_112647_domaci_pku
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    Magická role vzdělání. I pouhé vyučení prudce zvedá zaměstnanost Romů - iDNES.cz
    http://zpravy.idnes.cz/...ceni-romove-prace-zamestnanost-f49-/domaci.aspx?c=A170327_140217_domaci_zt
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    10 Apr 2017 Lidove noviny

    Je to Pyrrhovo vítězství?

    Významné ocenění publikace Brnox je symptomem hlubokého předělu mezi Romy a zbytkem společnosti

    Ve čtvrtek 6. 4. proběhla v Brně veřejná debata nad publikací Kateřiny Šedé Brnox. Průvodce brněnským Bronxem, za kterou renomovaná výtvarnice obdržela cenu Magnesia Litera 2017. Veřejnost je většinou nadšená vtipností knihy, Romové se většinou bouří proti propagaci stereotypů, autorka se hájí, že jde o umění, a literární vědci dílo ocenili v kategorii publicistika. Jak se v tom vyznat?

    Svého knižního průvodce po „brněnském Bronxu“představila Kateřina Šedá veřejnosti 20. 12. právě v Brně. FOTO ČTK

    Spolu v Brně.

    Jen klouzání po povrchu

    Věřím autorce, že k podání obrazu o známé a stereotypními mýty opředené vyloučené lokalitě přistoupila upřímně, bez postranních úmyslů, o tématu blíže nepoučená. Tvorbou knihy se chtěla sama vypořádat se svými zmatky na dané téma a přiblížit veřejnosti lokalitu, k níž sama měla od dětství odtažitý vztah. Předkládá nám tedy střípky obrazu bez posuzování tak, jak je zachytila, a ctí metody práce svých předchozích úspěšných projektů. Publikuje různé pitoreskní a často logiku postrádající výroky, které svou abnormalitou nepoučené baví a Romy urážejí nedůstojností, necitlivostí i nevkusem z narušení intimity domácností nevzdělaných lidí vyloučených ze středu všeho dění.

    Z diskuse romských i neromských intelektuálů s čerstvě oceněnou autorkou kontroverzního díla je možné přinést dílčí závěry. Brnox na svých stránkách přináší sice upřímně sbíraná, leč povrchní sdělení, směšná svou primitivností a často zmateností. Autorka tak nepřekračuje rámec běžného občana, který je při letmých nebo i frekventovanějších, ale stále jen po povrchu klouzajících dotycích s obyvateli čtvrti překvapen jinakostí jejich myšlení i projevů a nemá možnost náhledu ani vysvětlení, odkud tyto podivné reakce vyvěrají. Autorka je záměrně nechce analyzovat ani komentovat, jen je předkládá, ale tak vlastně reprodukuje to, co všichni známe a při průchodu těmito ulice vídáme. Slyším ji, že namítne, že tam přece dala bylinkářku i romského virtuóza. Ale i ti jsou podáni jen jako bizarní postavy zapadající do divotvorného hrnce „vesnice ve městě“, de facto nikým nechtěného ghetta. A vlastně dobře tomu, kdo se do Brnoxu nedostal, jásají dneska ti bystřejší a prozíravější. Pod povrch věcí se Šedé nepodařilo dostat a ani to nebylo jejím cílem. Jenže aby kniha nebyla jen lacinou berličkou pro potvrzení mimoběžnosti vyloučených Romů, chybí v ní kontext těchto jevů, nutný k pochopení podstatných souvislostí. I díky setrvávání na povrchu mnohdy až surrealismem atraktivních jevů autorka nepochopila, že právě Romové, kteří jsou nejčastějšími obyvateli této čtvrti (byť autorka říká, že přímo na ně nemířila), si z ní zjevně střílejí. Dokládají to mnohé odpovědi na její bezelstné a někdy zase všetečně vlezlé otázky. Poznávám typický způsob humoru, jakým se tito lidé po staletí bránili proniknutí nedůvěryhodných gádžů do svého niterného světa, který byl vlastně jejich jediným bezpečným, a proto přísně střeženým místem.

    Takových nedorozumění je v knize mnoho: třeba chybný pokus o výklad toho, proč Romové nejedí stará jídla, nebo zmatení autorky vmomentě, kdy v kontaktu s ní označují Romové sami sebe jako cikány, ačkoliv v kontaktu s Romy toto slovo nikdy neužijí.

    Kateřina Šedá to myslela dobře, ale její záměr přiblížit lokalitu veřejnosti, aby v ní vzbudila o místo zájem, se moc nepovedl. Autorka ulpěla na začátku svého objevného procesu, kam se dostala většina z běžného vzorku této společnosti. Jenže Šedá je ceněná umělkyně, vnímaná jako elita národa, jíž obyčejní lidé věří cokoliv, však se taky její kniha výborně prodává. Má tedy obrovskou moc. Rozpor je v tom, že umělec má jakousi odpovědnost a podle mě by se měl snažit ukazovat vzdálenější obzory, než vidí většina.

    Romové se halí do obav

    Kniha i událost s výhrou je však jen symptomem stavu naší společnosti, hlubokého předělumezi dvěma paralelními světy: těžko proniknutelným světem Romů a zbytkem společnosti, která o nich ví stále moc málo.

    Literu za publicistiku vyhrálo dílo, které právě v tomto oboru nepřináší mnoho nového, a zatímco společnost jásá nad významem knihy, Romové se halí do studu a obav, kdo z politiků se těchto uličních sběrů první chytí jako laciné zbraně do volebního klání. Zmíněná debata však odhalila jeden zjevný pozitivní náboj knihy – vyburcovala tak potřebnou debatu na téma společného soužití. A výsledky z této a dalších debat nás mohou v poznání, které kniha nepřináší, skutečně posunout dál. Z ne zcela povedené knihy tedy nakonec může být i velmi dobrý užitek. Na otázku, kterou pokládám v titulku, tedy odpovídám – nejde o Pyrrhovo vítězství.

    MTO
    MTO --- ---
    Všichni píší o genocidě Židů, ale za války zemřelo přes milion Romů, říká spisovatelka | Lidé | Lidovky.cz
    http://www.lidovky.cz/...pres-milion-romu-rika-spisovatelka-gnc-/lide.aspx?c=A170406_114244_lide_ape

    Dva překladatelé odmítli román překládat se slovy, že je pro ně příliš emocionálně náročná. Kniha Jákobovy barvy je příběhem chlapce, který je ze čtvrtiny Rom a ze čtvrtiny Jeniš. Zůstal úplně sám v nacisty okupovaném Rakousku. Prchá lesem, na nohách boty z pytloviny potřísněné cizí krví, v jedné ruce kámen a v druhé dřevěnou truhličku jako jedinou upomínku na dřívější život. „Zaujalo mě, že příběhy, které jsme zvyklí slýchávat o holocaustu, se týkají výlučně Židů, přestože ve stejném časovém období zahynulo přibližně jeden a půl milionu Romů. Přesné číslo není známo,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz spisovatelka Lindsay Hawdonová.
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    Považuji to za velké symbolické gesto nejen k romské menšině, ale obecně k menšinám. Město nějakým způsobem sděluje veřejnosti, že má zájem na toleranci, kulturní rozmanitosti, sounáležitosti.

    Ivan Langr
    Náměstek libereckého primátora zdůvodnil, proč radnice v sobotu vyvěsí k Mezinárodnímu dni Romů romskou vlajku.
    MARTA_KLOFACOVA
    MARTA_KLOFACOVA --- ---
    Od čtvrtka do soboty oslavy mezinárodního dne Romů i Praze

    Ara Art
    https://www.araart.cz/mdr-2017
    MTO
    MTO --- ---
    BINARY_PARANOIC:

    Češi proti Čechům — iVysílání — Česká televize
    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10983678349-cesi-proti-cechum/21556226261/

    Osobní zkušenost autora se životem v romském ghettu na severu Čech přináší nekonvenční pohled na společnost českých Romů a nabízí možnosti společného soužití.

    Pořad bude možné přehrát do 4. 7. 2017.

    Češi proti Čechům (2015) | ČSFD.cz
    http://www.csfd.cz/film/79446-cesi-proti-cechum/prehled/
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    Jihlavští Romové si v rámci oslav Mezinárodního dne Romů připomenou "Černého partyzána" Josefa Serinka. V pátek 7. 4. se uskuteční panelová diskuse s Markusem Papem, Pavlem Balounem a Josefem Mikerem o romském odbojáři Serinkovi a knize Jana Tesaře Česká cikánská rapsodie. Moderovat bude Michal Stehlík. Od 14:00 v salonku Radničního pivovaru v Jihlavě.

    https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=830054713808294&id=261741097306328
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    RomskýSlovník.cz
    První online česko-romský slovník a překladač. O romský jazyk se zajímá mnoho lidí, a to jak lidí neromského původu, tak i samotní Romové. Mnoho jich dnes totiž romsky neumí, ale to je třeba změnit. Jazyk je kulturní dědictví a je třeba jej chránit.

    Hithit - RomskýSlovník.cz
    https://www.hithit.com/cs/project/3376/romskyslovnik-cz
    RADIQAL
    RADIQAL --- ---
    mmh :)
    Všechno, co jste kdy chtěli vědět o vzdělávání Romů, ale báli jste se zeptat
    https://www.youtube.com/watch?v=pXEmja7Ql4s

    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    14 Feb 2017 Lidove noviny

    Cikánský Valentin

    Bylo by laciné žehrati na komerční oslavy, jež jsou přes chatrný oslí most spojovány s římským mučedníkem Valentinem. Lépe bude přistoupiti k tématu pozitivně a nabídnout „valentinské“ téma docela jinak. Ve verších, jež na první pohled znějí velmi římsky: „Ó ty Amore, tobě se všecko klaní, / všecko živočišstvo oběť pro tě shání. / Na tenhleten svět, tak lehce pomíjivý, / lásku z chaosu nám vytáhl sám Svatý. / Tenhle stálý zákon všecko předurčuje, / ve všem se láska a touha ukazuje: / v noci milujou se na obloze hvězdy, / miluje se nebe s rozdychtěnou zemí, / milujou se moře v bouřích s vichřicemi. / Nahoře tam v luftě všecky létavice, / dole dobytek i všecko, co tu dýše, / dokonce i chladné mořské pijavice / v té jejich legrační vášni hezky tiše.“

    Římsky? Něco z Vergiliových Písní pastýřských či z Ovidiova Umění milovat? Nebo z Lucretiova eposu O přírodě, v němž je opěvána Venuše coby univerzální síla, která drží tvorstvo pohromadě? Ale co v těch verších dělají nespisovné tvary „milujou se“, co slangový výraz „v luftě“, co „legrační vášeň“? To je mi nějaká divná antika. Nebo nějaký divný překlad?

    Dosti napínání. Verše pocházejí z eposu Cikaniáda, který sepsal na počátku 19. století Ion Budai-Deleanu – rumunský osvícenec ze Sedmihradska, vzděláním řeckokatolický duchovní, pozdější profesí rakouský úředník v Haliči. Cikaniáda jest epos heroikomický čili „směšnohrdinský“. Tento dobově oblíbený žánr paroduje vážné eposy v tradici Homérově a Vergiliově. V heroikomických eposech vedou bitvy a vznešené řeči „nehrdinští“hrdinové – mniši, učenci, ženy, zvířátka a v tomto případě Cikáni.

    Pomalu však s odsudkem autorů těchto zábavných dílek! Heroikomická díla sice vycházejí z dobových stereotypů o nepraktických učencích, ženách či Romech – ale tím dávají hlas také těm, kdo svůj vlastní hlas v literatuře neměli. Cikaniáda je plná legrace na adresu Romů – ale současně je ukazuje jako lidi mezi lidmi, se stejnými touhami lidskými, ba i národními: „My, cikáni, vlastnit svoji malou zemi…? / V ní jen my a zas my žít si jako bratři? / Mít vsi, domy, sady, pole s alejemi / a konečně všechno, co i druhým patří? / Na mou věru, když na tak vážnou věc zírám, / zdá se mi, že sním, byť oči nezavírám…“

    A tak jeden z hrdinů eposu, jakýsi cikánský Achilleus či Roland jménem Parpanghel, potomek cikánské královské dynastie, vyhnané z Indie Čingischánem, zpívá svou výše citovanou píseň o lásce, jež vládne vesmíru. Zpívá ji s nespisovnými a slangovými schválnostmi (jak je do češtiny tlumočil Josef Hiršal) – ale přitom s aluzemi na římské klasiky. Ty by cikánský princ asi neznal, ale suverénně je znal osvícenský tvůrce eposu, pomrkávaje na své vzdělané čtenáře. „Pak volejme všichni, ať křik radostný je: / Ať žije bůh Amor! Amor nechať žije!“

    MARTIN C. PUTNA
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    Válečné osudy Romů na Slovensku (18. 1. 2017)
    https://www.youtube.com/watch?v=ui-sdilKtqE
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    Vláda může jednat o odkupu vepřína v Letech až od poloviny dubna. Podle Chvojky zaspala | Domácí zprávy
    http://www.rozhlas.cz/...odkupu-veprina-v-letech-az-od-poloviny-dubna-podle-chvojky-zaspala--1694888
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    Charta 77 a Romové
    2 Feb 2017 Lidove noviny

    Chartovní dokument z roku 1978 přesně pojmenoval problémy, které zůstávají nevyřešeny dodnes

    Komunisté se dostali v Československu i jinde k moci s příslibem odstranění vykořisťování a sociální nerovnosti. Myšlenky, jimž řada z nich opravdu věřila, se snažili přetavit do politické reality mimo jiné i v případě Romů – dobově „občanů cikánského původu“. V kombinaci s byrokraticko-represivním charakterem socialistické diktatury, hospodářskými problémy i přežívajícími rasistickými stereotypy velké části obyvatelstva (včetně mnoha členů a funkcionářů strany) byly ovšem důsledky krajně rozporuplné.
    Zatímco v první polovině 50. let komunistické elity zvažovaly uznání „cikánů“jako národnosti se skupinovými právy, koncem této dekády se od podobných plánů odklonily. Zákonem z roku 1958 pak stát zakázal Romům kočovat a politické i bezpečnostní složky se snažily všech asi 300 tisíc československých Romů co nejrychleji asimilovat.
    To obnášelo nucené usazení, ale také zákazy pobytu; tlak na rozptyl, ale také řízenou koncentraci (například v mosteckém Chanově); popírání existence celé této skupiny lidí, ale také její plošné soupisy, cílenou kontrolu a třídění podle nejrůznějších kritérií. Zatímco se životní úroveň velké části obyvatelstva od 50. do 70. let vcelku hmatatelně zvyšovala, většina Romů nadále žila v nedůstojných podmínkách.

    Chartisté byli s Romy v kontaktu

    Charta 77 od počátku vnímala romskou problematiku s velikou naléhavostí. Zájem chartistů vycházel nejen z již zmíněných důvodů, tedy nouze, diskriminace a nucené asimilace Romů, ale i z jistého pocitu sounáležitosti obou skupin, tedy lidí vyloučených na jedné straně politicky a na straně druhé sociálně. Romové zároveň probouzeli zájem chartistů i jako lidé „nezapletení“– na rozdíl od drtivé většiny společnosti – do normalizačních kompromisů.
    Někteří chartisté po zákazu původního povolání působili jako sociální pracovníci a byli s romskými komunitami v živém kontaktu. Klíčovou roli tu sehrál především filozof Zdeněk Pinc, který pracoval mezi „občany cikánského původu“na Žižkově a Smíchově a organizoval letní tábory pro romské děti.
    Chartistický dokument O postavení romských spoluobčanů z roku 1978 se tak zejména díky síti sociálních pracovníků a dalších lidí pracujících mezi Romy stal hlubokou sondou do novodo-
    bé historie i aktuální normalizační přítomnosti života Romů mezi Čechy a Slováky. Kromě výše zmíněných dlouhodobých problémů jeho autoři kritizovali i zrušení Svazu Cikánů-Romů (existoval v letech 1969–1973), jež vedlo ke stavu, kdy Romové jako skupina nemohli o své situaci nijak vyjednávat ani se bránit represím.
    Za zcela protiprávní, ba protiústavní chartisté považovali praxi odebírání dětí a sterilizaci romských žen, jež podle nich vystavovala československé instituce podezření ze spáchání zločinu směřujícího ke genocidě národní či etnické skupiny. Právě těmto problémům se řada chartistů věnovala soustavně, a to v podobě přímé praktické pomoci a podpory postiženým rodinám.

    „Problém oné doby“, který zůstal

    Útlak, jemuž byli nuceni čelit Romové, i nefunkčnost nejrůznějších opatření namířených vůči nim pokládali chartisté za
    projevy obecnějších problémů tehdejšího systému. Nemalou část obtíží romské menšiny ale nevyřešil ani pád komunistické diktatury. Za projev dobové asimilační politiky považovali chartisté například stav, kdy se nekompatibilita romských dětí s českou či slovenskou školou řešila přeřazováním až pětiny romských dětí do zvláštních škol – místo aby se pro ně zakládaly školy a třídy, v nichž by se učily romsky a jež by rozvíjely jejich specifické talenty.
    Jak ukazuje vývoj posledního čtvrtstoletí, kdy se u tohoto diskriminačního přístupu v zásadě setrvává a kdy se proti alternativním řešením pravidelně zvedá vlna společenského odporu, jedná se o problém mnohem hlubší, než abychom jej mohli ztotožňovat jen s komunistickým útlakem.
    Charta 77 naopak správně předpovídala hrozbu masové nezaměstnanosti mezi Romy v důsledku udržování romské komunity jako rezervoáru nekvalifikované
    pracovní síly. Další oblast kritického zájmu chartistů, totiž nedůstojné bydlení mnoha romských rodin, rovněž doznala po sametové revoluci výrazného zhoršení – Romové již neobývají chátrající činžovní domy pražského Žižkova či Smíchova, ale častěji ubytovny na odlehlých místech.
    Stejně aktuální jako upozornění na řadu diskriminačních praktik vůči Romům je i přesvědčení chartistů, že společnost jako celek je za tento stav morálně spoluzodpovědná – a také že nikoho nelze nutit k integraci proti jeho vůli.
    „O tom, zda menšina splyne s většinou, nebo zdali si svá specifika udrží (...), nemůže rozhodnout nikdo jiný než ona menšina sama,“říká prohlášení Charty 77 z konce 70. let věnované romské problematice. Tato slova byla v té době značně nesamozřejmá nejen z hlediska komunistických elit, ale i většinové společnosti. Bohužel se zdá, že takovými zůstávají i v roce 2017.
    MARTA_KLOFACOVA
    MARTA_KLOFACOVA --- ---
    Černá srdce — iVysílání — Česká televize
    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10116439531-cerna-srdce
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam