ZEMINO: Ech, tak to je něco... ty naše nám je dávají i vyprané. Ale taky se pěkně podepsaly. Z jejich hlediska úspěch... :-/

BEBERA: Jsou mu čtyři a kousek, s cigárem ještě počkáme :-D Kde se může vzít takový zvyk? :-)

ADD: Jo, ve školce jsem si díky absenci soukromí naučila, že tam ne, ani na malou. Znovu přes den pít jsem se naučila až v dospělém věku :-D Budiž jim ke cti řečeno, že už tam mají pro tyhle týpky jednu uzavřenou kabinku. Jestlipak mají podobný problémy i někde v Číně, kde se jde na věc hromadně? :-D

TRISSIE: Tonda kadí zásadně jenom doma, jenom když byly prázdniny a pak byl ještě týden doma, tak si rozhodil cyklus a přišla jsem zrovna pro něj, zkoušel to na záchodě ve školce a nešlo mu to a pak musel akutně po cestě - na chodníku, ještě že mám pytlíky pro psy pořád po kapsách :-) Já tohle chápu, jsem na to úplný expert, musím být doma a mít klid, jinak to nejde, což s počátkem mateřský jaksi skončilo, zejména ten klid, takže se s tím potýkám.
ZEMINO: zabalila do tašky? To se stalo jedný Toníkově spolužačce, že se pokakala a oni jim to strčili do pytlíku a sušili tam celý den a já tomu nemohla uvěřit...
ADD: taky si potřebuju číst, i třeba popisky na obalu od toaletáku :-)

BEBERA: Já potřebuju něco na čtení. Teď v době internetu v mobilu to není takový problém, s tím chodí na záchod kde kdo. Ale i na táboře jsem si na latrinu nosila knížku. Muž si je taky zvyklý tam číst, i když o snad nepotřebuje nezbytně. Pro rituály mám pochopení. Tak nesnáším cizí lidi za dveřmi. Vůbec se dětem nedivím, že ve školce, kde je deset záchodů v místnosti s otevřenými dveřmi, nechtějí chodit na velkou. Naši kluci si zvykli chodit před spaním, postupně se tam zavřou, asi u toho trochu blbnou (číst ještě neuměj), ale Bohu díky netrpí ani na zácpu, ani nejsou problémy ve školce.

BEBERA: Pavel, když to bylo zlé, chodil po 6 dnech... problém není množství, ale ta totálně odvodněná kamenná hmota na konci.

BEBERA: já to mám po změně prostředí taky tak - minimálně 3-4 dny trvá, než se se psychika a peristaltika dohodnou, že už je všechno OK. Mně to normálně nevadí, ovšem průšvih je to při každé hospitalizaci, kde buď musím lhát nebo mi cpou projímadla.

SARGO: jedna moje známá si v šestatřiceti uleví jen s cigaretou. Pokud v ruce nedrží cigaretu (nezapálenou), nejde to. Mínila jsem, že si dělá legraci, ale myslela to opravdu vážně. Zrovna tak se nevykaká na dovolené, prý týden vydrží... Kolik je tvému synovi?

SARGO: U nás zase ve školce "lekce s kaděním" taková,že potom,co se Maty 2x vykadil do slipů (a paní učitelka mi celý ten dáreček zabalila do tašky),mu tam bylo nejspíš vyčiněno tak,že od té doby kadí jenom v místech dobře známých (doma,babička,moje ségra),kdekoliv jinde prostě nepůjde (1x se mi ho podařilo zlomit u kadeřnice,ale nesl to těžce),a představa týdne někde na chatě mě taky děsí

ale "díky" školky přestal použivat pleny na spaní odpoledne,poprvé se bez ní ve školce počural,pak už bez nehody..a asi za 2 měsíce jsme zrušili plíny i na noc

EDERA: Výborně, to jsme ještě nezkoušeli! Myslíš, že by zabral i Island? :-D

TRISSIE: Podle toho, co mi starší občas vykládá s fascinovaným úděsem o stavu záchodků ve škole, z toho mládenci jen tak nevyrostou. Sám si něco takového doma zkusil jednou, myslím, že ta hodinka a něco, co mu potom trval úklid, mu vystačí nejmíň do té puberty :-D

TRISSIE: Tak to má - řekne si o plínku, někam se zavře, za pát minut přiběhne a jde zpátky do trenýrek. Takže ví velmi dobře, která bije. Světla vyhlížím, vyhlížím! Až se tam jednou sejdeme, dáme panáka a vyrazíme za dalšími :-)

SARGO: předpokládám, že dát plenu jen na vyžádání na vykonání velké potřeby jste zkoušeli a nezabralo?

A jinak, soucítím a poukazuju na světlo na konci tunelu, stabilizovat tohle nám zabralo víc než půl roku po odplenkování, včetně těch strašných zácp (a to se dítě samo rozhodlo už pleny nenosit, jen prostě když je neměl, tak si nedokázal dojít) a furt ještě občas potíže jsou... naštěstí teda my máme placebo, "bříškovou mastičku" (buď Pupík, pokud ho někde najdu, nebo koňskou mast - indulona by asi fungovala stejně, ale jde o vůni), kterou je mi povoleno bříško namazat (a přitom prohmáhnout a promasírovat), což obvykle jako spouštěč trochu pomůže.

MARKYSHA: Nechat to úplně být bylo součástí části "po dobrém", pár týdnů na to padlo :-D Asi fakt jenom počkat, na záchod chodit umí (prý "vysazujte ho pravidelně v časy, kdy chodívá" - no, tak to taky nezabralo... :-)). Nebo doufat, že se objeví něco, co bude dostatečná motivace na úplatek.
Poměrně přímočaře mi ale teď naznačuje, jak jsou tyhle věci pasé, když mu už tři dny stoupá teplota a přestala zabírat antipyretika. Sbírám tu odhodlání na sprchu, ale jelikož sousedka vstává až po sedmé, chci jí nechat dospat, zoufalé vytí je děsivý budíček. 8-)

SARGO: tak holt je osobnost,no, všichni nemůžeme být stejní;-)Tak ho nech, inteligentní je, ono mu to časem dojde. My jsme s Tondou měli problémy s plenkami hlavně proto, že jsem to brala jako Událost a Věc osobní cti a přikládala tomu Důraz, třeba když to prostě necháš, bez komentáře, jakože nic, tak toho nechá.

MARKYSHA: Jednou už si dost urputnou zácpu vypěstoval, to bych si nerada zopakovala. A že se snažil. Spíš to z něj díky permanentnímu stresu dělalo pěknou trosku. Psycholog by mi připadal jako dobrý nápad, kdyby nám už někdy cokoli užitečného poradil - ale zatím to byly vždycky návštěvy tak hrozně na houby, že jsem z toho byla chcíplá ještě dlouho potom, neb naděje jsem si přeci jen dělala... Já totiž vím, co za tím je! Velká Kosmická Rovnováha! Kdyby měl tohle pořešené, je to tak bezproblémové a pohodové dítě, že by to bylo nepřirozené. :-)

SARGO: u nás začal ve školce a doma jsem ho pak uplatila malým bagrem :-)

ANNAWA: Trochu jsem si dělala naděje, ale nechává si to na večer, tak holt není tam kdy zapůsobit. No, rok jsem to zkoušela po dobrém, tři týdny po zlém, obojí na pytel, teď najíždím na metodu nejdrsnějšího a nejkrutějšího vydírání, osud horší než smrt, a tak dále. Nintendo je jenom pro bezplenkáče totiž! Už to v něm šrotuje, tak snad brzy... :-))

SARGO: Bart se to odnaučil v klidu právě díky skolce, zjevně záleží na přístupu.

VALENTINA: Jsem agresivně pokorný typ. "Nemáte jakýkoli nápad, prosím, který bych ještě nevyzkoušela? Beru cokoli!" 8-) To mám tak ráda, chytrý jak rádia... plná školka super učitelek, a my jsme chytili patrně jedinou brécu, se kterou si vzájemně nechápeme snad ani dobrý den. Ale tak mrňous tvrdí, že ji má rád, nějaké pokroky dělá... ach jo. :-)
(Pokládek nám totiž pořád ještě chodí na velkou jenom do plínek. Tak jsem plíny zrušila. Po více než dvou týdnech, kdy věnoval naprosto veškerou energii tomu, aby nešel vůbec, takže se měnily umazané spoďáry desetkrát (a víckrát) denně ("Tak maminko, copak my...") (a vydržel klidně hoďku dvě denně kvílet, že už nechce nikdy do školky, protože tam zase bude mít špinavý trenýrky) mi došla trpělivost a plíny jsem mu vrátila. Je děsně happy, chodí čistý, odskočí si jednou denně po večeři a paní učitelka má radost. Já méně. Ani ta druhá mi nedodala moc optimistmu, když mě "utěšovala" tím, že jejímu bráchovi to trvalo do šesti... :-))

SARGO: na to se dnes připravuju na třídních schůzkách:(