pojdte do frydlantu!
Težké kroky vycházející ze sklepa, kde nikdo není. Místnost, ve které máte pocit, že vás nekdo sleduje. Odstavený varic, jehož jste zapomneli vypnout. Možná i vás by napadlo, že nejste doma sami. Podobný pocit mají také majitelé zrekonstruovaného hostince na severu Cech. Podle nich v jejich šenku straší.
Približne petadvacet kilometru severne od Liberce se nachází malebné mestecko Frýdlant v Cechách, v jehož okolí se událo už mnoho kuriózních i tajemných událostí, o nichž jsme vás už informovali. Tentokrát však zamíríme dolu do mesta.
Nedaleko historického námestí, v tesné blízkosti radnice, se nalézá hostinec se starobylým jménem „Šenk u wéwody fridlantského“. Ješte pred nekolika lety stával na jeho míste zdevastovaný batovácký dum. Noví majitelé, kterí ho v 90. letech minulého století koupili, se ale rozhodli pro radikální zmenu. Behem pár roku vyrostla na ploše zchátralého stavení presná replika dobové stredoveké krcmy.
Kluci meli strach
„Všechno zacalo v dobe, kdy jsme hostinec uvedli do provozu“, vzpomíná na nepríjemné události s mrazením v zádech hostinská. „V jedné z rozlehlých síní nad šenkem je malý kout k našemu odpocinku. Oba naši synové tu rádi bývají až do vecera. Jenže jednoho dne za námi prišli, že se v salonku bojí. Mají prý neodbytný pocit, že s nimi v místnosti ješte nekdo je.“
Žena si zprvu myslela, že je to nejaký klukovský žert. Jakmile ale vkrocila do oddechového pokoje, zmocnil se jí velmi nepríjemný pocit. Prestože topení beželo na plný výkon, v salonku bylo citelné chladno. Navíc mela dojem, že se na ni odnekud upírají císi slídivé oci. Dokonce ani pes tam nechtel za nic na svete vkrocit. Když ho tam majitelé nakonec v nárucí prinesli, zacal se trást po celém tele a jakmile ho pustili, ihned utekl.
Druhý den jakoby se nic nestalo. V místnosti bylo opet teplo a tíživý pocit zmizel.
Kroky ve sklepe
Nekolik dní poté sedela paní spolu se svou kamarádkou v šenku a povídaly si. Byl práve zavírací den a hospoda byla úplne prázdná. Uprostred rozhovoru náhle obe ženy zaslechly, že dole ve sklepe nekdo chodí.
„V prvním okamžiku jsem si myslela, že se mi to jen zdá,“ ríká o svém zážitku šenkýrka. „Jenže když to slyšela i moje známá, nemohla to být žádná halucinace. Obe jsme jasne vnímaly, jak pod námi kdosi dupe.“
Ženy chvíli sedely potichu, potom paní hostinskou napadlo jednoduché vysvetlení. Vrátil se asi její muž, prošel nepozorovane kolem nich a kutí neco ve sklepe. Dodala si proto odvahy a spolu s kamarádkou sestoupily po schodišti dolu. K jejich údivu bylo ale sklepení prázdné. Také težké mužské kroky ustaly jako když utne. Jakmile ale obe prítelkyne vystoupily opet do šenku, ozvalo se dusání znovu.
Ted už mela paní domu jasno. V hospode straší! Jenže jak je to možné, když jde jen o repliku historické budovy?
Pomoc v nouzi
Zjistilo se, že hostinec je vybudován presne na míste, kde v minulosti stávalo mestské vezení. V kobkách žaláre kdysi úpela rada lidí a nekterí z nich tu cekali i na svou poslední cestu, koncící na frýdlantském popravišti. A je možné, že cást sklepních prostor zustala neporušena.
Od té doby chodí šenkýrka do sklepa jen s velkým sebezaprením a vecer radeji vubec. Pred casem se jí totiž zdálo, že tu zahlédla cerný pohybující se stín. Jenže duch asi nemá v úmyslu škodit, nýbrž naopak pomáhat. „Zacali jsme porádat sobotní vecery s šermem a dalším historickým programem. Pri té príležitosti vždy rozdeláváme ohen ve velikém krbu. Jednou jsem na to ale v roztržitosti zapomnela. Presto když dorazili hosté, polena v krbu horela jasným plamenem. Kdo je zapálil, to dodnes nechápu,“ tvrdí hostinská.
Jiný dukaz prízne podal prízrak o nekolik týdnu pozdeji. V kuchyni tehdy zapomneli hrnec s jídlem na zapnutém sporáku. Když si na to majitelé o pár hodin pozdeji vzpomneli, byl k jejich úžasu rendlík odstavený a kdosi neznámý varic vypnul.
Kdo ve frýdlantské hospode nezištne pomáhá? Pokud je to opravdu duch, jak si to mnozí myslí, pak se mu zrejme historické prostredí i program líbí a má pocit, že se vrátil do svých duverne známých casu.