Mrzí mě, že mi Bartoš přisuzoval podporu totality. Spíš než komunistka jsem podle Pirátů startrekistka, říká Michailiduhttps://denikn.cz/785620/mrzi-me-ze-mi-bartos-prisuzoval-podporu-totality-spis-nez-komunistka-jsem-podle-piratu-startrekistka-rika-michailiducelá verze
Mrzí mě, že mi Bartoš přisuzoval podporu totality. Spíš než komunistka jsem podle Pirátů startrekistka, říká Michailidu
Slova kandidátky na předsedkyni Pirátů Jany Michailidu o komunismu vyvolala minulý týden kritiku uvnitř i vně strany. Politička v rozhovoru s Deníkem N vysvětluje svůj výrok i představy o budoucnosti Pirátů i uspořádání společnosti.
Na co se v rozhovoru ptáme:
Jak Jana Michailidu s odstupem času vnímá svůj výrok o komunismu.
Zda považuje své počínání za politickou naivitu.
Jak hodnotí větší pragmatismus Pirátské strany.
O víkendu jste se ucházela o pozici předsedkyně. V prvním kole jste byla přijatelná pro čtvrtinu hlasujících. Stejného výsledku jste dosáhla při volbě místopředsedů. Považujete to za silnou podporu?
Republikové předsednictvo funguje jako strategický orgán, který určuje směr jak vnitrostranického fungování, tak i politických kroků ven. Kandidovala jsem tam s konkrétní vizí, jejíž součástí bylo stmelení směrů, které ve straně vidíme – idealismem a pragmatismem.
To byl důvod, proč vás kolegové volili?
Myslím, že mě někteří volili kvůli vizi. V médiích se hodně probírala kauza s mým výrokem, který ale s mým fungováním ve vnitrostranických funkcích nemá nic společného.
Vaše vize byla velmi vnitrostranicky zaměřená. Zaměřovala se na fungování strany, předpisy.
Ano. Měla jsem jeden bod, který strana podle mě extrémně nezvládla. Byla to [lock]komunikace autentických pirátských myšlenek, jako je svoboda nebo regulace konopí. Chtěla jsem se v předsednictvu snažit o to, abychom našli politický, funkční způsob komunikace autentického pirátství, což se nám v posledních volbách nepovedlo. Tím jsme zklamali dost lidí.
Nakonec jste se ale nezískala ani ani post místopředsedkyně. Jak si to vysvětlujete? Jsou vaše pohledy v rámci strany marginální proud?
Nemá to jen jeden důvod. Myslím si, že tam určitě budou lidé, kteří pro mě nehlasovali kvůli tomu nevhodnému výroku. To naprosto chápu. Mohou tam být lidé, kteří nesouhlasili s mým viděním pokračování strany. Nebo tam mohou být lidé, kteří mě nechtějí v předsednictvu a nemají pro to ani jeden z těchto důvodů.
Jaká je vaše představa směřování strany? Kam jste ji chtěla posunout?
Hodně záleží na komunikaci navenek. Jeli jsme ji hodně málo autenticky. Neadresovali jsme kontroverznější témata, třeba regulaci konopí. To v kampani úplně zapadlo, což nebyla náhoda.
Má to vliv na naše voliče, ale také na to, jaké lidi do strany lákáme. To, jak se prezentujeme, utváří celkový obraz strany.
Nové předsednictvo je v tomto ohledu z pragmatičtějšího křídla strany. V čem to podle vás může být pro budoucnost Pirátů problematické?
V extrémním důsledku to může vést k odklonu od původních myšlenek, na kterých strana vznikla, a k politickému rozmělnění. Může se stát, že budeme další z nevyhraněných liberálních stran.
Tedy že už nebudete vybočovat a nebudete přitažliví pro voliče, které jste získávali, když strana vznikala.
Voliči jsou důsledek. Spíše by to byl odklon od původních myšlenek a nepracovalo by se na jejich dotažení.
To jsou témata jako zrušení duševního vlastnictví nebo legalizace konopí?
Třeba reforma autorského zákona a podobně.
To jsou témata, která jsou v posledních letech upozaďována.
Ano.
Jak si v této souvislosti vysvětlujete výsledky volby předsednictva? Že je tento odklon pro většinu strany v pořádku?
Nebylo to tak, že by kandidáti říkali, že nechtějí tlačit reformu autorského zákona nebo prosazovat legalizaci konopí. Je to spíš o tom, že když příliš vsadíme na pragmatismus, nevyplatí se prezentovat kontroverzní myšlenky. To jde ruku v ruce.
„Strana asi usoudila, že můj výrok byl neobhajitelný, a tak to ani nezkoušela,“ podotýká neúspěšná kandidátka do předsednictva. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Podle vás by se strana měla vrátit k původním myšlenkám?
Já si nemyslím, že by mělo jít o návrat. Předtím jsme nebyli volitelní, když jsme prezentovali jen tato témata a představovali jsme pouze čistý aktivismus a idealismus. To cesta nebyla. Nicméně právě proto jsem v kandidátské řeči hovořila o syntéze, abychom si všichni sedli dohromady, řekli si, kde jsou plusy a minusy obou směrů, a spojilo se to dohromady.
V týdnu před volbou předsednictva vyvolal pozornost váš příspěvek z vnitrostranické diskuse, že jste přesvědčením „komunistka v tom původním, demokratickém pojetí“. Od té doby jste svá slova veřejně nevysvětlila. Jak je tedy máme chápat?
Byl to příspěvek, v němž jsem odpovídala spolustraníkovi. Evidentně jsem se dost nevhodně snažila popsat, jaká je moje vize utopického světa. Tím by byla planetární federace, kde se všichni demokraticky shodnou, že všechny statky jsou společné a všichni dostávají podle svých potřeb k maximalizaci své spokojenosti a k rozšiřování svých vědomostí.
Taková společnost je utopická. Myslím si, že neexistuje varianta budoucnosti, kde se na něčem takovém stoprocentně shodneme.
Vy byste za tuto svoji představu dosadila komunismus?
Je to výraz, který jsme použila, a dala jsem odkazy na literaturu, která to popisuje lépe než to jedno slovo. Nicméně chápu, že se to do titulku nedostane, a chápu, že se tam dostalo, že jsem komunistka. Dnes bych asi ten stejný výraz nepoužila a snažila bych se to více vysvětlit.
Zároveň bych asi víc zdůraznila, že je to pro mě utopie, kterou si pro sebe držím. Důvodem je, že mě to motivuje. Představa společnosti, kde všichni kooperujeme, ne soutěžíme, je něco, co mi přijde jako ideál. Vím ale, že je to něco, co nemají všichni, a je to spíše menšina populace této planety.
Možná se teď budeme točit v kruhu, ale potřebuji tu myšlenku šířeji popsat. Nyní říkáte, že byste už výraz komunismus nepoužila. Proč jste ho tedy použila předtím? Je to výraz, který je z historické zkušenosti a priori spjatý s nedemokracií.
Ano. V našich zemích, kde vládla socialistická totalita, která se nazývala komunismem, to vzbuzuje v lidech traumatickou reakci. Já to naprosto chápu. I část mojí rodiny byla perzekvována režimem. Asi bych se snažila více popsat to, co tím myslím: demokratickou, kooperující společnost. Komunismus v této zemi a této době nenese tento význam.
Ani z komunistického manifestu nevyplývá, že by byl demokratický. Jsou tam věty o nutnosti násilím svrhnout současnou vládu. Polemizuji teď se slovním spojením komunismus v demokratickém pojetí.
Já se nepřihlašuji ke komunistickému manifestu. Přihlásila jsem se k tomu, jak Karel Kautský (teoretik marxismu, pozn. red.) popsal Marxovy myšlenky. Pro mě je jakákoliv totalita špatná. Naše rodina je zvláštní mix, kdy z jedné strany mám komunistické partyzány, kteří byli pro svoje přesvědčení perzekvováni v Řecku po druhé světové válce. Na straně druhé mám katolíky, kteří byli v této zemi perzekvováni komunisty za svou víru.
Máte rodinnou zkušenost s totalitní perzekucí.
Ano. A pro mě je nejdůležitější, že jsem odpůrce totality. Ať už přichází zleva, nebo zprava. S jakýmkoliv násilným svržením čehokoliv nebudu a priori souhlasit. Dokonce nejsem úplně zastáncem revoluce obecně. Chápu, že historicky to v nějakých chvílích dávalo smysl. Revoluce produkuje tolik traumat, že se vždy obrátí proti těm, kteří prostřednictvím ní chtěli dělat dobro.
Vy jste tedy komunismus myslela jako určitý druh utopie?
Určitě. Pro mě je fungující systém pro reálnou společnost spíše sociální, liberální společnost ve smyslu severských zemích.
Nešlo o snahu se uvnitř strany zviditelnit?
Reagovala jsem na otázku spolustraníka v době, kdy jsem ještě ani neuvažovala, že budu kandidovat na předsedkyni. Bylo to před volbami, kdy nikdo nevěděl, jaké fiasko to bude. Když jsem to napsala, nevěděla jsem, že můj výrok bude politicky zajímavý.
Na celostátním fóru nyní bylo opakovaně zmíněno, že se jako strana střílíte takovými výroky do nohy. Byla to od vás politická neopatrnost?
Můj výrok mě mrzí, protože vyjadřoval mé utopické vnitřní přesvědčení. Nečekala jsem, že se to stane tak zajímavým, že to stranu poškodí. Nečekala jsem, že budu kandidovat do předsednictva nebo že se o mě budou zajímat média. Kdybych to věděla, zvolila bych víc vysvětlující přístup.
V Pirátské straně témata probíráme a odpovídáme upřímně a následně o tom diskutujeme. Je to pro mě utopická představa, se kterou v té straně funguju už deset let a nikdy jsem se nesnažila prosazovat žádné takové myšlenky.
Ale bylo to před volbami, Piráti byli terčem dezinformační kampaně. Z pirátského fóra se tahala slova jednotlivých kandidátů. Neukazuje to tedy na vaši naivitu?
Ve straně máme liberály z různých stran spektra – zleva i zprava. Většina se pohybuje kolem středu. Já jsem nikam nekandidovala, starám se o programové záležitosti ohledně duševního zdraví a návykového chování. Nemyslela jsem si, že by to mohlo být problematické i v předvolebním dezinformačním boji.
Jak se k vám po medializaci postavila strana?
Respektovala jsem rady mediálního odboru, abych to nerozmazávala, a tak jsem mlčela. Strana se chtěla distancovat od toho nevhodného výroku, což chápu, protože v lidech vzbudil traumatickou reakci. Lidé si ten pojem spojují se socialistickou totalitou, která tu byla.
Velmi mě zamrzelo, že spolustraníci, které znám deset let, neváhali říct, že jsem podporovatel totality. Byl to ale jejich způsob, jak se distancovat.
„Zpětně bych se jako komunistka neoznačila, snažila bych se popsat utopii, kterou v sobě mám,“ říká Jana Michailidu. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Stojíte si teda za výrokem, že jste komunistka? Je vaše vnitřní přesvědčení opravdu komunistické?
Řešila jsem to se straníky a říkali mi, že zním spíš jako startrekistka (podle seriálu Star Trek, pozn. red.) než komunistka. Ale nevím, zda se s tím úplně ztotožňuji, protože o politicko-ekonomickém systému, který je ve Star Treku, máme málo informací, abychom dokázali říct, zda to souhlasí s tím, co si myslím já.
Zpětně bych se jako komunistka neoznačila, snažila bych se popsat utopii, kterou v sobě mám.
Jak byste ji vysvětlila? Můžete nám ji ještě popsat?
Souhlasím s tím, že každý by měl přispívat podle svých individuálních možností a každému by mělo být dáno podle jeho potřeb. A to je spojováno s komunismem. Nicméně lidé si jej v Česku většinově spojují s totalitou – to pro mě není pravda, protože jsem tam měla dovětek demokratický, což ale nestačilo.
Politolog Daniel Kroupa k tomu řekl České televizi: „Demokratický komunismus je protimluv, to si mnozí mladí lidé neuvědomují, protože součástí komunismu je zrušení všech podmínek pro výkon demokratické správy země.“ Nemá pravdu? Všude, kde byly myšlenky komunismu aplikovány v praxi, to dopadlo špatně.
Souvisí to s tím, že to, co si představuji, je utopie, a proto bych se to nikdy nesnažila prosazovat. Takže nejsme v rozporu.
Podle Mikuláše Ferjenčíka jste mohla stranu pohřbít, kdybyste se dostala do jejího vedení. Co jste na tento distanc říkala?
Je správně, že se strana distancovala od mého výroku. Mrzí mě, že to bylo spojované se stranou, protože je to můj osobní sen – ne komunismus, ta utopie –, který jsem špatně pojmenovala a nikdy jsem se nesnažila a nebudu snažit jej prosazovat.
Mrzí mě, že mi někdo přisuzoval totalitní tendence, konkrétně Ivan Bartoš. Řekla jsem mu to, protože se známe deset let. Ve straně jsme spolu byli v době, kdy ještě neměla žádné šance na zvolení.
Co vám na to řekl?
Hlouběji jsme to neřešili.
Od některých členů jsem slyšel, že Ferjenčíkův postoj byl nespravedlivý. Jak vnímáte to, že zatímco Bartoše s vlajkou Antify obhajoval, vás veřejně kritizoval?
Strana asi usoudila, že můj výrok byl neobhajitelný, a tak to ani nezkoušela.
Není to poprvé, kdy silně levicové postoje ve straně vyvolaly veřejnou i vnitrostranickou kritiku. Kandidatura do Senátu Tomáše Tožičky, vyjádření člena Mladého pirátstva Radka Holodňáka o komunismu, nyní vy. A pokaždé skončily podobně: v prvních dvou případech odstoupením, ve vašem případě upozaděním. O čem to podle vás vypovídá?
Nevypovídá to tolik o straně jako o socio-politickém klimatu, který v zemi je. Je zde daleko větší tlak distancovat se od silnější levice než od silnější pravice. Přijde mi, že to souvisí stále s historickou zkušeností a totalitou, kterou absolutně odmítám.
Vnímáte to jako společenský problém?
Neměli jsme prostor a nástroje, abychom se s tím traumatem vyrovnali. A dokud se to nestane, nebudeme se moci na tohle téma bavit racionálně.
Vnímáte to i ve straně? Levicové postoje jsou Pirátům dost často přisuzované, i když vstoupili do pravicové vlády.
Máme lidi z obou stran z liberálního spektra a v našem programu se projevují funkční pravicová i levicová řešení. Nicméně ve straně vnímám i společenské trauma a větší tlak na distanc od levicových směrů více než od těch pravicových, které se tam projevují.