Před 27 lety mě a manžela vzal na Obři hrad u kašperských hor jeden starý lesák z Šumavy.Řekl nám o pozůstatcích keltského hradiště na vrcholu.Na konci paseky jsme uviděli kamenné,napůl přírodní sloupy,tyčící se k nebi."Tak tohle je akropole" řekl starý hajný, "a tam nikdo nesmí chodit" .Poslechli jsme.Následující rok jsme se rozhodli Obří hrad navštívit sami.Šli jsme směrem k "zakázané akropoli",když najednou začal foukat silný vítr.Přestože nebe bylo modré s bílými mráčky,zde řádila téměř vichřice.Zmateně jsme se rozhlíželi a najednou vidíme,jak mezi kořeny vyvráceného stromu sedí stará žena s malým dítětem a upřeně na nás hledí.Od akropole vyšel střík,bílé vousy a vlasy mu vlály ve větru a měl upřený pohled...Obestřel nás nevysvětlytelný strach.Jakoby nám cosi přikazovalo "Jděte pryč!" Skočili jsme do mlází,skrčili se a snažili se ten pocit hrůzy přemoci.Chvíli to trvalo,než jsme se sebrali a rychle slezli pod vrchol.Sotva jsme se ocitli pod ním,vítr utichl a byl klid.....

Jarmila Schleissová,Plzen.

Převzato z nejmenovaného časopisu který se specializuje na tajemno apod.