Moje predstava idealniho vazneho vztahu mezi muzem a zenou je pratelstvi se sexem, a neco sdileneho k tomu. Takova synteza bezneho vztahu a polyamory.
Metafora domku - muz a zena ziji spolu v domku, ten domek vlastni muz, a uvnitr muz i zena maji oba sve vlastni loznice s dvojpostelemi. Muz i zena pak mohou spolu kdykoliv spat, ale nemusi, a klidne mohou spat i s nekym mimo dum, dle sve volby. To je maximalni svoboda, ale zaroven je tam i neco spolecneho, a nad tim spolecnym vladne ten muz, ktery tak v tom vztahu dominuje, a muze z nej i vystoupit kdykoliv. Nevznika tak chorobna vzajemna zavislost.
Tohle lze abstraktne vztahnout na mnoho situaci. Jde spis o pratelstvi a souziti dvou uvedomelych a vyspelych egoistu. Laska a jine formy "duchovna" jsou podle me projevem slabosti a touhy po zavislosti/bezpecnosti, a ve vztahu bych je nechtel. Pristup k existenci ciste materialni, pristup k sexu fyzicky a telesny.
Takovy vztah ale muze byt asi jen mezi temer rovnymi, zajistenymi a sobestacnymi jednotlivci, kteri si ho zvoli z pozice autonomie a svobody, a nebudou na nem existencne zaviset.