přeložil jsem text z webu komunity Tamera, která už několik dekád pracuje na nalezení cesty k mírumilovným vztahům skrz otevřenou sexualitu, viz
http://www.tamera.org
Následující text je překladem z www.tamera.cz
Přeložil Myko (migo@centrum.cz)
Co je to volná láska?
Svobodná sexualita a partnerství
Dieter Duhm, únor 2014
Drama našeho světa je dramatem lásky. Lidstvo trpí, protože láska je nemocná. Týká se to všech milostných vztahů, ať jsou hetero- nebo homosexuální. U nás se soustředíme na vztah mezi mužem a ženou. Jsem ale přesvědčen, že poznání ke kterému docházíme, lze aplikovat na všechny druhy vztahů.
Obě poloviny lidské bytosti, muž a žena, k sobě po generace hledaly cestu a stále se míjely. Když jsme zakládali projekt Tamera, téměř všechny vztahy našich tehdejších přátel byly v troskách. Mnoho politických a alternativních skupin se rozpadlo právě díky problémům spojených se sexem a láskou. Dokud tuto otázku nevyřešíme, nemůžeme doufat, že vytvoříme mír na světě. Jde o to najít autentickou odpověď na otázku, jak divokou sexuální touhu sladit s touhou po jedné velké lásce. Existuje způsob, jak spojit zdánlivé protiklady: svobodnou sexualitu a manželství?
Píšu jako mluvčí projektu Tamera. Práce v oblastech sexuality, lásky a partnerství tvoří jádro naší práce. Od začátku jsme chtěli vytvořit sociální prostředí, ve kterém bude možné na tyto otázky nalézt odpovědi. Svobodná sexualita je jedním z pilířu etického a sociálního uspořádání Tamery. Je to důvod, proč mnoho lidí do Tamery přichází: chtějí se zbavit starých pout a vynahradit si vše, o co dosud byli ochuzeni. Někteří do Tamery přicházejí ale i ze zcela odlišných důvodů. Takoví se někdy bojí, že když se otevřou experimentu s volnou sexualitou, přijdou o svého partnera či partnerku. A ve skutečnosti někteří z nich opravdu o svoje partnery přijdou a někdy je po čase znovu získají, novým způsobem. Je zcela jasné, že tu jde o zásadní životní otázky. Zavedení svobodné sexuality není nějakým ideologickým opatřením protěžujícím polygamii před monogamií, jde o možnost otevřít se novým zkušenostem.
Na úvod bych rád upřesnil, co se myslí pod pojmem svobodná sexualita (free sexuality). Jde o pravdivost a důvěru ve vztahu dvou pohlaví; a především jde o pravdivost v oblasti naší sexuální touhy. Nejde o divokou promiskuitu a nevázané vztahy. Hlavní myšlenkou je, že partner, který prožil nějakou „eskapádu“ tomu druhému nelže. To je o etický imperativ. Nelze uskutečnit svobodnou sexualitu, pokud je třeba někomu lhát. Existují etická pravidla, která to nedovolují. Kultura svobodné sexuality je pevně vázána na tato pravidla. Známe agonii, kterou prochází ten, kdo se před svým partnerem snaží zatajit jiný milostný vztah. Je to kruté pro všechny zúčastněné a je to kruté také pro jejich děti. Následky takového trápení bývají navíc fatální. Nejde tu už o soukromý konflikt, ale záležitost společnosti. Kolik tragédií má na svědomí pokrytecká sexuální morálka? Víc lidí zemře z z nenaplněné lásky, než z jakéhokoli jiného důvodu. Do kulturního vývoje společnosti je tak potřeba včlenit nový, léčivý koncept. Kdysi jsme tento koncept objevili a nazvali jej „sexuální mír“ - mír mezi pohlavími!
Volná láska není povinná, je to otevřená nabídka. Někteří mohou vyzkoušet svobodný sex a pak se rozhodnout, chtějí-li žít v monogamním, polygamním, nebo jakkoli jinak „gamním“ vztahu. Klíčovým bodem je fakt, že tato zkušenost probíhá ve společenském a etickém rámci založeném na důvěře. Takže se do ničeho zbytečně nevrhejte bezhlavě. Použijte nejprve hlavu, potom jednejte! V tomto smyslu jsme náš projekt žertem nazvali „Mnišský řád volného sexu“ (Monastic Academy for Free Sexuality). Slovo „mnišský“ značí přítomnost svatého ducha pravdy, nikoli slepou oddanost.
Svobodná sexualita stojí na třech základních pilířích, bez kterých nemůže nikdy fungovat: jsou to kontakt, důvěra a solidarita. Aby mohli žena a muž opět jednat pravdivě a v souladu se svojí vzájemnou touhou, potřebují kontakt, důvěru a solidaritu. To není málo. Kontakt znamená, že vidíme duši druhého člověka, ne jen jeho tělo. Důvěra znamená, že nikdy druhému nelžeme, ani skrytě. Solidarita znamená, že se muž a žena setkávají v duchu upřímného přátelství a kooperace – bez výčitek a ironie. Tyto požadavky obvykle v současném světě nelze splnit. Proto nám nezbývá nic jiného než vytvářet nové systémy, kde je opět možné orientovat náš život kolem základních lidských hodnot. Potřebujeme znovuobjevit systém soužití, kde si lidé mohou věřit. Systém, kde lež a přetvářka už neznamenají evoluční výhodu. Systém, kde milostný poměr s jedním člověkem nezpůsobuje strach nebo nenávist v jiném. To jsou některé ze základních otázek, které stály u zrodu našeho projektu. Spolu s ekologickými otázkami se staly jádrem naší interní výchovy, i nabídky výuky pro lidi z venku v podobě naší Tera Nova School.
Vraťme se zpět k jádru problému. Jak lze vyřešit zjevný rozpor mezi volnou láskou a partnerskou láskou, svobodnou sexualitou a partnerstvím? Problém je, že jako lidské bytosti chceme zároveň obojí: svobodný sex i stabilní a trvalý partnerský vztah - „dokud nás smrt nerozdělí“. Najednou stojíme před zdánlivě neřešitelným problémem, kterým je konflikt mezi novou představou volné lásky a starým archetypem manželského svazku. Archetypální obraz manželství, věčného spojení jednoho muže s jednou ženou, je hluboce zakořeněn v lidské duši. Všichni to víme a všichni sdílíme touhu po takovém svazku. Každá touha čeká na svoje naplnění. Toužení už by přestalo existovat, kdyby existovalo jeho naplnění, naše touhy neexistují jen tak. Komunita nemůže přežít, spolehne-li se pouze na volnou lásku a zcela pomine tuto hluboce zakořeněnou touhu. Můžeme na tento problém aplikovat Hegelovu dialektiku: teze – antiteze – syntéza. Manželství je tezí, volná sexualita antitezí a syntéza bude představovat nový systém kde jsou teze i antiteze rozpuštěny a znovu spojeny na vyšší úrovni. O tuto syntézu se u nás pokoušíme již několik desetiletí.
Mnozí, kteří s projektem v dobrém i zlém vydrželi až dodnes cítí, že „třetí cesta“ skutečně existuje a získat jedno a neztratit druhé je opravdu možné. Pomalu začínají chápat tvrzení, které stálo u zrodu našeho projektu a neustále se opakuje ve všech našich publikacích: svobodná sexualita a partnerství se nevylučují, naopak: doplňují se. Ten kdo žije ve stabilním vztahu nemusí mít strach, že svého partnera ztratí kvůli jiným sexuálním kontaktům a naopak, kdo žije ve svobodné sexualitě, nemusí mít obavy, že přijde o štěstí spojené se stabilním vztahem. Všechny tyto konflikty existují pouze v naších představách, nevyplývají přímo z logiky věci. Manželství a volný sex se doplňují, patří k sobě a dohromady a tvoří esenci nové erotické kultury. Jsou nicméně uskutečnitelné pouze za určitých společenských a etických podmínek. Zdánlivý rozpor mezi svobodnou sexualitou a sexualitou párovou může být rozpuštěn pouze na vyšší úrovni uspořádání.
Co je to za vyšší úroveň? Jedním slovem: jde o úroveň důvěry. Dokud panuje mezi pohlavími nedůvěra, tento rozpor není možné vyřešit. Jakmile vznikne skutečná důvěra, rozpor přestane existovat, protože je zcela evidentní, že oba partneři znova a znova cítí touhu po jiných lidech a zároveň, že to jejich vztah nenarušuje, je-li skutečně založený na lásce. Mým přáním je, aby každý pár, který do Tamery přichází, dokázal pochopit tuto evidentní pravdu. Žárlivost nepatří k lásce. Potřebujeme nějaký čas na to, abychom se zbavili starých vzorců, nicméně tento čas je pro většinu spolupracovníků kteří přijdou do Tamery překvapivě krátký. Pokud mohou obě pohlaví plně a svobodně vyjádřit svoji radost z polygamního života, mohou vytvořit vztah stejně svobodně, protože se zbavili skryté vzájemné nedůvěry. Pokud na občasné eskapády svého partnera nereagují žárlivě, jejich sexuální přitažlivost začíná narůstat do nových rozměrů. Pokud se jeden z nich dostane do konfliktu, stačí říct pouze: následuj lásku!
V prostředí volné sexuality vzniká mezi ženami nové klima. Jakmile mohou vyjádřit své skryté stránky s dosut nepoznanou otevřeností, začíná mezi nimi vznikat nová forma ženské solidarity. Žena se zamiluje do partnera svojí kamarádky. Ta si toho všimne a nabídne jí svou vlastní ložnici, aby si to s jejím přítelem vyzkoušela. Takové a podobné příběhy nejsou v Tameře ničím neobvyklým: to, že dvě ženy sdílejí lásku k jednomu muži není v podmínkách upřímnosti a solidarity důvodem k nepřátelství. Toto nové klima mezi ženami dovoluje nefixovat se tolik na muže a znovu se napojit na svou vnitřní ženskou sílu.
Láska se objevuje, když se dva partneři začnou setkávat na hlubší úrovni. Nestává se příliš často, že se muž a žena skutečně „vidí“, protože jejich interakce je od samého začátku formována konvencí a projekcemi. Muž reaguje pouze na sexuální signály ženy a nevidí ji takovou, jaká skutečně je a co potřebuje. Když potká tu „pravou“ ženu, reaguje často podvědomou mystifikací. V její přítomnosti nedokáže ovládat svoji touhu. Je pro něj vším. Je milenkou, matkou, děvkou i světicí zároveň. V pokladnici mužského podvědomí se ukrývá až neuvěřitelná adorace ženy, která není kompatibilní s „běžnou“ sexuální touhou. Světice a děvka zároveň – jak si s tím má muž poradit? V patriarchální éře to vyřešil tím, že ženu v reálném světě ponížil a zároveň v duchovní sféře povýšil a zbožštil jako svatou Madonu. Gotické katedrály byly nazývány „Notre Dame“. Na jednu stranu se modlili „Ave Maria“, na druhou stranu ženy upalovali na hranici. Trauma tím způsobené zůstává hluboko vyryté do lidských duší. Mužům i ženám dodnes vládnou zákony podvědomých psychologických projekcí, vzniklé během dlouhé historie útlaku. Lidská společnost nebyla schopná vyřešit otázku pohlaví humánním způsobem.
Společnost je produktem lidských bytostí, nikoli bohů. Zákony, které v ní platí byly vytvořeny lidmi a proto jimi mohou být i změněny. Jedním takovým pravidlem je například povinná monogamie, tedy povinnost manželských partnerů odmítnout jakékoli jiné sexuální kontakty. Díky tomuto slibu vzniklo nekonečné množství utrpení, protože takový zákaz odporuje lidské přirozenosti. Obě pohlaví mají sklon k polygamii. Dokud jsou nuceni to jeden před druhým skrývat, vznikají lži, nedůvěra a pomalá přeměna lásky v nenávist. U mileneckých nebo manželských párů, které k nám přicházejí vidíme často stejný vzorec. Muž je prvním, kdo překročí mantinely manželství. Žena jej následuje o něco později a také si začne užívat sexuální svobodu. Zprvu odvážný muž často reaguje žárlivostí a obavou ze ztráty, které neochotně přiznává. Po nějaké době se oba se situací srovnají. Nyní stojí před možností pokračovat na společné cestě na nové úrovni.
Jakmile padnou sexuální omezení, žena nejprve opatrně a stydlivě zkoumá terén, s o to větší a nespoutanou radostí si pak užívá nových možností. Mnoho žen miluje sex. A milují ho mnohem víc, než dovolují vznešená pravidla lidské důstojnosti. Tuto skutečnost je třeba přijmout. Proč bychom ji také neměli přijímat? Sexualita je přirozená funkce lidského organismu a dokáže poskytnout jedny z nejsilnějších pocitů uspokojení, které pozemský život nabízí. Sexualita nás někdy zachvátí s tak nezvladatelnou intenzitou, že pokoušet se ji moralisticky odporovat hraničí s šílenstvím. Byl by to předem prohraný souboj, protože „Sexus“ je super-síla. Místo boje s ní bychom ji měli raději s vděčností přijmout za vlastní. Teprve potom se dokážeme od její tyranie osvobodit. Z toho pak vychází nová společnost založená na lidskosti – přijmout jako obrovský potenciál vlastní explozivní sexuální síly tím, že ji integrujeme do života kultury, ve které žijeme.
Dokud bude jádro naší sexuální potřeby potlačováno, budou se objevovat s tím související jevy jako sadistické excesy, dětská pornografie, psychosomatické choroby, násilí a války. Násilí na ženách je v patriarchální společnosti na denním pořádku. Už nějakou dobu se v moderní společnosti utajená válka pohlaví začíná dostávat na denní světlo. Souvisejícím problémem je nenaplněná sexualita. Obě pohlaví trpí sexuálním hladem, který si navzájem nemohou přiznat. Protože už nechceme přihlížet dramatům způsobeným žárlivostí a jejich drtivým dopadům na děti, rovněž tváří v tvář etickým imperativům s tím spojeným povznášíme volnou sexualitu na nový základ naší kultury.
Co se ale stane s manželstvím, partnerstvím a onou hlubší formou lásky, která nás nutí slibovat si navzájem věrnost až na věky? Je to opravdu záhada, protože tato hlubší forma lásky a trvalá věrnost skutečně existují. Co nás ale vedlo k tomu, že jsme si tuto věrnost spojili se zákazem „mimomanželských“ vztahů? Jaká láska potřebuje být chráněna pomocí takovýchto zákazů? Samozřejmě, že pokud oba partneři mají možnost „zahýbat“, klade to na oba dva větší nároky, zároveň to ale přináší obrovskou úlevu, protože už nemusí jeden před druhým nic skrývat. A nejen to, většinou s tím jde ruku v ruce i obohacení jejich vzájemné touhy, protože neberou jeden druhého jako samozřejmost. Pro živý milostný vztah není nic zhoubnějšího než každodenní sexuální rutina. Pestrost, překvapení, objevování a dobývání patří k erotickému životu. Můžete být skutečně věrní pouze tehdy, když smíte milovat ostatní.“ Tak se to píše v našich knihách.
Existuje určitě i autentická forma monogamního manželství. Svátost manželství je cosi hlubokého a silného. Pokud dva partneři dospějí ve svém vztahu k bodu, kdy oba upřímně sdílejí touhu uchovat svou pouze jeden pro druhého, je to právě to, co mají udělat. Nejsou tu žádné zákony. Je pouze vnitřní pravda. V naší komunitě stále znovu a znovu doporučujeme novým párům, ať zkusí nějaký čas být monogamní a svou mladou lásku neztratí v bludišti volné sexuality. Nepracujeme na zrušení, ale podpoře partnerství, kdykoli se začne autenticky vytvářet. Zároveň ale nevěříme, že lidské štěstí závisí na tom, jestli žijeme v naplněném partnerství.
V jakém okamžiku je lidská bytost připravená na partnerský život? Není dobré, pokud si mladí lidé nejprve nashromáždí dostatek sexuálních zkušeností, než si řeknou své „ano“? Většinou je to omámení z nové zkušenosti se sexualitou, co mladé lidské bytosti vede k tomu, že si ze samého štěstí slibují věčnou věrnost. To je obvykle začátek konce, protože základem trvalého vztahu není sexualita, ale přilnavost lidských duší. Musíme vytvořit životní podmínky, ve kterých lidé dokáží takto rozlišovat. Jsou to životní podmínky vycházející z naprosté důvěry. Důvěra je nezbytná, jak u volné lásky, tak lásky partnerské. Potřebujeme komunity, které znovu nastolí ztracenou důvěru lidstva. Tam, kde panuje důvěra, neexistují lži ani zloba. Na tomto základě může vyrůst nová erotická kultura, směřující k jedinému cíl – úžasnému spojení svobodné sexuality a partnerství. Pokud se podaří nastolit mír mezi pohlavími, mír v oblasti lásky, zavládne mír i ve světě; a evoluce se svými dětmi a zvířaty radostně poskočí vpřed.
Na závěr historická douška. Dramatický vztah dvou pohlaví prorůstá celou naší civilizací. Mužský svět potřeboval ponížit ženu, aby se vyrovnal se sexuální silou, kterou vyzařuje. Ženský rod musel protrpět nepředstavitelná zvěrstva. Před třemi sty lety byly ženy stále ještě upalovány pouze proto, že byly přitažlivé a bezmocným mužem musely být proto označeny za démony. Přes to všechno ženský rod nepřišel o svoji lásku k mužům. Jako muž jsem skutečně vděčný za tuto ženskou věrnost. Pracujme na tom, aby se obě pohlaví dokázala společně osvobodit od hrůz minulosti.
Ve jménu našich dětí,
ve jménu všech bytostí,
děkujeme, Amen