TULENI: 4 měsíce. Já teda doufám, že z toho trošku vyroste, jak se začne víc hýbat. Je jasný, že ležet je nuda. Ale obávám se, že dopadneme podobně, venku taky protestuje, když se zastavím.

TAPINA: kolik mu je? muj prdola ma dost podobne :/ ale je mu teda skoro rok a pul a sem tam se zabavi sam nebo se segrou :) a i kdyz jsem nositko doma zkousela to mu nevyhovovalo...kdyz potrebuju neco delat dam ho na zada a on se tam propina a stejne se mu tam nelibi pokud nejsem v permanentnim pohybu :) takze min.50% meho vareni vypada tak ze stoji u nohy a rve...kdyz to jde sedi na lince, kdyz to nejde, je u ty nohy a aspon nejakej "kontakt" ma :) ale je to desny, dcera byla uplne jina, do cca. roka nosena (to on ale taky) hodne a pak velmi samostatne dite..
sest a pul kilo se da este nosit suprove :) uzivejte si to dokud to jde:) bo esli mas ergo nebo satek a muzes homit na boku aby videl co delas, bude nejspis spokojenej :)

Zpět k tématu kontaktního rodičovství :o) Pachole má právě teď období, že když zrovna nespí, vyžaduje fyzický kontakt, pořád. Můžu stát metr od něj, povídat s si s ním, ale nebude to co platné, protože mě přes řev ani neuslyší, takže je problém něco doma udělat. Všude čtu rady - prostě nosítko nebo šátek a nosit. Já jsem zatím manducu používala výhradně na ven, moc si s tím nedovedu představit pohyb po bytě, sedání, vstávání, nějakou práci. Jde to, fungujete někdo takhle? :o) Chtěla jsem nosit novorozence, ale narodil se do velkých veder a bylo mu v nosítku horko. Teď by to teda asi šlo, ale zase má 6,5 kg a je samá ruka, samá noha :o)

NIENNA: Neberu to nijak zle. Jenom když vidím, že dítěti nepomáhá proti blití žádná poloha (sice jsem nepolohovala, ale měla jsem ho třeba na rukou relativně narovno - tedy hlava výš, nestlačené břicho - a taky ublíval, v tom šátku byl úplně nasvislo a blil), odmítám se primárně zabývat tím, že v jedné z těch, co blije, může umřít - no může, takže by asi mohl i napolohovaný, co nadělám? Nemůžu žít 24/7 s tím, že o něj můžu kdykoliv přijít, to bych se mohla brzo odstěhovat do Bohnic.

To neznamená, že ho nekontroluju, jestli dejchá (v posteli i v šátku), vždycky kolem něj dělám hnízdo, když odcházím, aby se nikam nedostal, nikdy nejdu od přebalováku, a když muž dvakrát těsně po porodu odkročil od toho přebalováku metr, řvala jsem na něj, že to slyšeli až v Bratislavě:)

MALKE: THURINGWETHIL: Taky jsem nechtěla rýt....ani se necítím být k vám v opozici... Jen to na mě působilo strašně sluníčkově-suveréním dojmem...takový jako nic se nemůže stát.... Nechci skončit u toho, že se tu budou hledat kousky, kdy co kdo napsal... Jen mi prostě přišlo, že je to hodně jednostranné a chtěla jsem na to dát i jiný pohled...

Já strach - v přiměřené formě - považuji za super věc. Bojím se auta, proto pod něj neskáču. A budu učit L., že pod něj taky skákat nebude... takže to, že se něčeho bojím by mělo znamenat (podle mě), že si na to dám pozor. O úzkostných matkách nechci diskutovat - souhlasím, že to je hrůza, děs a není o co stát.
Například já nemám monitor dechu...ale vzbudí mě cokoli, co Lenka udělá... Naproti tomu znám takové, co mají přístroj a plně se na něj spolehnout (jakýsi radar v sobě vypnou). Domnívám se, že to bylo i v případě té desetiměsíční holčičky...
Doufám, že jsem to vysvětlila pochopitelně....Nejsem proti dětem v posteli ani proti šátkům, jen si myslím, že opatrnost by tam měla být...a že je dobré vědět, že to nejsou jen keci... Kolik jsem zažila dětí spadlých s přebalováku - a rodiče mi před tím důležitě vysvětlovali, že jim nikdy..., on to nedokáže..., mají to pod kontrolou... a pak jen intenzivní modlitba na chirurgii...
Na rehabilitaci teˇd přede mnou byla maminka, které dítě spadlo z postele na zem (ne moc vysoko), mysleli si s manželem, že to bude OK (nikam nejeli, šak jen spadnul)- nebylo....Krvácení do mozku, dítě ochrnuté...další následky zatím nikdo netuší....
Možná mám jen poˇtapané nervy....nějak je kolem mě teˇd toho hodně...ale snad se mi povedlo vysvětlit, jak a co jsem tím myslela...

THURINGWETHIL: jo já mám úzkostnou matku a nebylo to nic moc.

ANNAWA: Tak to tak na mě asi jen působilo....jak jsem z toho ještě vycukaná (něco jiného je tyhle historky znát a zažívat, když jsem byla bezdětná a uplně jiné kafe je to teˇd, když mám L.)
Dotaz, který tu padl byl na bezpečnost...a odpovědi na mě působily dojmem "uplná pohoda, není se čeho bát". Já bych tak odvážná nebyla...a dítě blinkací mám....(nebleje teda první ligu - je to dáma, decentně ublívá....takové vylívací miminko)

NIENNA: protože tyhle příběhy jsou samozřejmě hrozné.

NIENNA: hruza

MALKE: Léˇna vydává klokotavé zvuky průběžně....ale blindí zcela nenápadně...s úsměvem a za absolutního ticha.... takže to vychází všechno půl na půl...(v půlce klokotáčků sucho, v půlce nablito; z půlky blitíček je to tichounké, nenápadné....).

Asi mě tu ukamenujete...a rovnou hlásím, slabší povahy nečíst....ale vy jste si všichni tady tak obdivuhodně jistý, že se nic nemůže stát...a já se hrůzou budím, protože známým se teˇd zadusilo (zaspirovalo) 10měsíční dítě. Jediný zádrhel - mléko (jogurt) v plicích. Nadnesla jsem to v práci a dozvěděla se o miminku, které zaspirovalo matce v šátku - také mrtvé...
Ano, děti vydrží dost...ale všechno taky ne....

BEBERA: Jo, první přežilo:) Druhého polohuju, aby měl hlavu na stranu, přijde mi, že se mu tak zvrací lépe (muahaha). Každopádně, a doufám, že to bude pravidlo a nezahubí se, když má problém, tak je to slyšet tak divně. Stalo se mi to asi dvakrát, dítě divně zachrochtalo, tak jsem vylítla, srovnala ho a zkontrolovala, jestli odblívá kontrolovaně (božínku, na tohle jsem potřebovala studovat, jak vypadá hexametr!:c)) ). Furt jsem zastánce teorie, že malé děti nejsou nerozbitné, ale musejí být sakra přece vyšlechtěné tak, aby byly rozbitné blbě...

BEBERA: nas vojta dela to samy...vzdycky sem to poznala podle zvuku, u kojeni sem ho kazdou chvili musela nechat odkrknout a kojit ve zvyseny poloze..jak presel na flasku, tak ji sice vypije v kuse, ale potom si tak trikrat krkne, hodi par savli, pak de na prebalovak a nez ho dam v noci zpet do postylky, tak si musi zas poradne krknout, pr. hodit savli, jinak hejka, nechce dudlik...predevcirem, mi v noci podruhy poradne nekrknul, za 4h pak nechtel vubec jist, jen hodil mega savli...my ho meli malickyho ve zvyseny poloze v postylce na monitoru (zapinam do dnes 4m), hlavne sem se ridila tim co slysim, kdyz zacal divne hejkat, tak sem ho i v postylce posadila ,zakulatila zada a jeste si krknul...to je jedina prevence podle me, prubezne nechat odkrkat, pak uz v postylce blinkal minimalne

BEBERA: Bartoloměj taky monitor, narodil se o měsíc dřív, tak proto, přece jen, ale v noci na něm nespával, no.

MALKE: ANNAWA: IORETH: ADD: Dekuju. U prvniho ditete jsem zvraceni neznala, tak jsem z toho trochu vyplasena, v kosiku ma synek monitor dechu, ale ten (nejspis) reflux se mu zhorsuje, takze tam prakticky nelezi. Jakmile ho treba i pul hodiny po kojeni a odrihaneho polozim (s vyvysenou hlavou), zacne hrozne hekat a kricet, ublinkne si, pak zas heka a zacne vydavat zvuky, jako by lapal po dechu, vetsinou se to uklidni, kdyz ho zvednu. Tak spi se mnou s hlavou na moji pazi, to mu vyhovuje. Ja jen mela strach, bezpecneji bych se v noci citila, kdyby poblijon lezel na monitoru. Mimo to, jak je jeste malicky, ma hlavu vyrazne zalomenou nahoru, polstarek je proti tomu nic, pro jeho zada to nejlepsi nebude. Ale uklidnily jste me aspon ohledne te bezpecnosti, kdyz jste taky se zvracejicimi detmi spaly v posteli, diky...

BEBERA: Starší spal asi rok mně na břiše, ublinkával, v počátcích jsem prostě každý den převlékala postel a svoje pyžamo. Mladší u mě na břiše spát nikdy nechtěl, spí vedle mě, blinkal mnohem méně, skoro vůbec.

BEBERA: Mladej blil cca roku 3/4 roku, z toho půl roku docela fest. Ale spával zavinutej a dobrovolně se na břicho nepřetáčel, takže spal na nepromokavé podložce, pod hlavou plínu složenou napůl a na tom ještě plínu složenou na čtvrtiny (do tvaru nudle), kterou jsem mu během noci pod hlavou posouvala, aby neležel v blitkách. Tím, jak byl statickej, tak postel zůstavala čistá. Ta doba, kdy se už ve spaní pohyboval, ale stále ještě blil, byla trochu náročná na převlékání postele, ale nebylo to zas tak zlé - většinou blil krátce po kojení, kdy se ještě moc neposunul ze systému zádržných plínek.

BEBERA: v postýlce měl šikmou matraci, u nás, o hrůzo, polštářek. Občas, ono to stejně moc nepomáhalo. POd prostěradlem nepromokavá podložka z ikea na dětskou postýlku.

BEBERA: Dítě (2 měsíce) spí od narození se mnou (muž dočasně vyštván, ale on zas starší začal mít se spaním problémy, že nechtěl být sám, tak jsme si je teď holt podělili). Většinou spí vedle mě, občas si ho dám "na ruku", přitulím ho k boku. Dělám to nerada, mám trochu strach, ale je to lepší než být vzhůru. Blicí je, mám na prostěradlech tam, kde spí, silnější deku nebo ručník, podkládání neřeším - obě moje děti blily i ve svislém úvazu, takže jsem usoudila, že pár stupňů to nezachrání.