ANNAWA: pak není co řešit... Obecná pravidla a názory jsou super...ale stejně to pak musíš individuálně nastavit pro sebe... :-)

A pokud ho potřebuje...(a tomu rozumím, že ho dudlání uklidňuje), tak si myslím, že MNOHEM lepší dudlík než cokoli jiného, co by vymyslel sám.. :-)

NIENNA: já si myslí, že ho prostě potřebuje... fakt jsem za ty klidnější noci ráda.

ANNAWA: :-D
TORUVIEL: Mě se to machruje, když mi dítě spí klidně celou noc v zásadě od vždycky...a dudlík si odstavila sama, když jsem to začla řešit... :-)
Pokud dudlá, tak bych řekla, že to potřebuje a asi bych nechala...myslím si, že dudlík je menší zlo než náhražka...a k té by pravděpodobně při sebrání došlo.. .(já jsem si krom futrálku od táty pořídila slušný předkus...a dobu rovnátek považuju za jednu z nejhrůznějších a nejděsivějších fází dospívání...Nikdo se mi nesmál...ale já jsem si připadala šíleně).
Hodně zdaru... :-)

TORUVIEL: vidím to stejně. B, dokud se kojil, spadl příšerně, teď se necelý měsíc nekojí a je to se spaním paráda. Nemám odvahu to měnit.

NIENNA: V noci když jí vypadne, tak ho pak občas hledá a když nenajde, tak spustí řev. Ten se dá umlčet jedině dudlíkem. Teda nevím, nic jiného jsme nezkoušeli, prostě podám dudlík a ona spí dál. Nemám nějak chuť pouštět se do uspávání bez něj někde uprostřed noci, pořád mám v sobě zakódovaný strach, že se probudí a nebude chtít usnout. Jsem velmi ráda, že spí dobře, takže dudlík na noc asi nechám a budu doufat, že se ho časem zbaví sama.

FUNTL: Dudlíkem umlčíš dítě, které se chce nechat dudlíkem umlčet. Prvního syna jsme ho zbavili na noc snad ve dvou letech, druhý ho naposledy vehementně vyplivl ve svých čtrnácti dnech a loupl po mně okem tak, že už jsem to ani nezkoušela:c)

KRKA: ja si cucala palec, az sem mela strasne obrovskej mozol, doktorka nasim poradila, at mi ten palec opepri, mama dlouho nechtela, ale nakonec to tak udelali a zabralo to, kazdpadne futralek je imo lepsi reseni:)

NIENNA: tak to abych se šla rovnou zastřelit, B má 12 nebo 14 zubů a dudlík celou noc, v roce a půl.

TORUVIEL: Hmmm, tak to už bych řešila...to už je dost...a asi tak, jak píšeš - nejdřív zrušit přes den a pak přes noc.. A to ho má v pusince celou noc? Nebo s ním jen usne a pak jí vypadne?

TORUVIEL: To mi právě přijde jako horší...říct "dítě je bez dudlíku", ale ruka skoro pryč...

KRKA: Naši říkali, že jsem si takhle do krve rozdudlala palec jako malá... Táta mi pak na něj ušil kožený futrálek.... :-)

NABIS: No nevím....znám dost citově strádajících dětí bez dudlíku a naopak dost opečovávaných, milovaných s dudlíkem...
Podle mě je to do určitého věku potřeba a pak zvyk...

FUNTL: Asi záleží na dítěti....Naše L., když měla problém, tak jí dudlík FAKT neumlčel...řvala s ním nebo ho vyplivla a řvala bez něj (ale její řvaní bylo vždycky decentní...ona je prostě dáma - no ale umlčet se jen tak nedala...když už se ozvala,tak věděla co chce... a ví to pořád... :-D )

INUSHKA: já jsem nosila rovnou od porodnice (tedy od prvního dne po porodu), ale během prvních 10 dnů nosil můj kluk. Ale to bylo tím, že jsem pořádně nemohla chodit. Určitě jsem nikde nečetla, že by byl problém nosit hned na začátku .. zvlášť když jde o elastický šátek.

NABIS: mne u dudliku prijde jako nejvetsi nebezpeci to, ze se s nim da jednoduse umlcet dite :) Osobne bych asi mela sklony delat to i v situacich, kdy by treba bylo na miste delat neco jineho (pochovat/prebalit/svliknout/adresovat vlidne slovo/...). Vicemene z tohoto duvodu jsme dudlik nezavedli.

NABIS: Napsala jsem to příliš stručně. Měla jsem na mysli dva rozdílné případy - citově nekompenzované dítě, které se k dudlíku upíná jako k náhražce (tam je na místě spíš dodat to, co opravdu chybí) a citově plně kompenzované dítě, které to prostě hodně baví. Asi jako dospělí lidé potřebují v různé míře sex :).

NABIS: to bych neřekla.. tak dalece jsem to nezkoumala, ale co si tak ze školy pamatuju, dítě prochází vývojovými obdobími a první je orální.. takže spíš než deficit je to prostě taková jejich radost nebo přesněji možná potěšení.. nevím jak to nazvat, ale syn třeba už hned po porodu se uklidňoval tím, že si dával pěstičku do pusy, takže bych řekla, že jim to spíš poskytuje takový pocit klidu..
patologické mi to přijde u dětí, které mají ještě ve dvou dudlík, mluví s ním, mají ho prakticky pořád v puse, ale i tak to může být "jen" zlozvyk než vyloženě nějaký citový deficit.. ale u malých miminek mi to zas přijde, že jim to uspokojí nějakou jejich zakladní potřebu.. u prsa ho prostě pořád mít nemůžeš..

btw ještě je zajimavé, že Prekopová píše v knížce Malý tyran, že děti které odmítají dudlíky, takové ty "muchlovací" plínky, usínáčky a plyšáky atd mají větší tendence, aby se u nich vyvinula panovačnost... nevím ale proč

NABIS: moje dítě je dudlíkomil, v noci bez něj neusne a kdžy je třeba nemocnej, chce ho i přes den a troufám si tvrdit, že citovou deprivací to věru nebude.

IORETH: a cim je ta vetsi potreba oralni stimulace zpusobena??

NABIS: Může být, ale jsou mimina, která mají větší potřebu "orální stimulace", než kterou jim matka může poskytnout.

BONIE: a neni i cucani dudliku priznak citoveho deficitu??

TORUVIEL: Nas malej ma zase rozkousane ukazovacky až je ma úplne fialový :( dudana zahodil asi ve 4 měsících.. Kdyby měl nekdo radu, jak ho to odnaučit, tak budu šťastná, protože je ma fakt rozkousane do krve a neda si pokoj a neda :)

Ona si jinak prsty/palec vůbec nedudlá,... sousedka mi včera ukazovala, jak má její syn (18m) úplně ožužlaný zápěstí, celé rudé. Dudlík prý nikdy nechtěl.

NIENNA: Hm no já to už budu muset řešit, dosud jsem k tomu přistupovala spíš laxně... Dceři je už 14 měsíců, zuby má 4 a dudlá strašně ráda. Noci bez dudlíku neprojdou, ale ve dne to zatrhnu úplně.