jak by se mělo dle Respektovat a být respektován reagovat na tyto případy u dvouletých dětí?:
1) dítě je napadené jiným dítětem a je potřeba to řešit. Co říct tomu "útočníkovi"?
2) dítě nespolupracuje v situaci, která musí být provedena (např. ekzematik po umytí utíká a odmítá postát, aby mohl být namazán). Co mu říct, jak ho "donutit"?
Díky. Jde mi vážně jen o to, jak by situace měly být řešeny výhradně respektujícím způsobem.

MAKU: TAPINA: aha sorry, teď to čtu znova (bez rušení prckem) a tys to myslela jinak.

TAPINA: je ale rozdíl mezi dodržovat pravidla "protože poslouchat se musí" nebo kvůli strachu z postihu při jejich nedodržení, nebo je dodržovat proto, že si uvědomuješ jejich smysl, důvod proč ta pravidla vznikla a proto je pak dodržuješ.

FRONEMA: Nemáš v práci nařízené nějaké postupy, které se musí dodržovat, protože šéf řekl, je to ve směrnici, nařizuje to zákon, cokoliv, přestože víš, že kdyby se to neudělalo, tak se nic nestane? Takových pracovních pozic není moc :o)

LURA: No a to autorita rodičů ne?

TAPINA: Jenže autorita "starších" plyne z jejich životní zkušenosti.

ANNAWA: Ale to nemusí jít nutně proti tomu, ne?

YMLADRIS: Tak to si to určitě ráda přečtu, protože mě to taky zajímá. Co jsem zatím četla, mi přišlo právě docela sympatické. Já jsem tvor, který z principu právě někomu nerad nařizuje, ale i nerad poslouchá "jen tak pro nic za nic" z důvodu, že se někdo prohlásí autoritou. Jsem zastáncem spolupráce a kooperace. Myslím, že moje výchovné metody od tohoto až tak moc odlišné nebudou. Ale třeba se pletu, zatím je to jen o dojmu.

TAPINA: Já si nedovedu představit, jak by takovýhle přístup mohl fungovat v rodině, kde je těch dětí víc a každé z nich má jiné potřeby. A už vůbec si nedovedu představit, jak by s takovým přístupem bylo možné třeba kamkoliv přijt včas (třeba k doktorovi), uvařit oběd, jít spát v příčetnou dobu nebo aspoň v hrubých rysech dodržet jakýkoliv plán. Přece není možné vždycky dělat to, co si zrovna dítě usmyslí, bez ohledu na všechny a všechno okolo.
Mně se občas protáčely panenky i u Respektovat a být respektován, když jsem si ty situace představila v realitě a zasazené do nějakého kontextu. Asi si to budu muset konečně přečíst (stažené to mám už od půlky těhotenství), třeba pochopím, jak je to myšleno.

TAPINA: On je problém spis v českém školství, které je direktivní. Kdyby dostávaly děti na vyber, tak by taky byly zodpovednejsi a chapaly by lip dusledky vlastní volby ve všech jejich podobách. Dost zjednodusuju, ale takhle to chápu a takhle mi to zatím funguje.

YMLADRIS: jak to ja chapu, tak z pulky rika ze mit dite je tve rozhodnuti ze ktereho plyne nejaka nutnost se prizpusobit a to nejen v dobe materske, ale treba i ak rizpusobit i praci. z druhe pulky, pokud pres to fakt vlak nejede, tak poskytnout tomu diteti ten prostor aby vyjadrilo pripadne frustrace z toho ze chodis do prace/ono chodi do skoly a uznat je. nepristupovat k tomu "at si zvyka" ...

TAPINA: prave, no. Zrejme kdyz mu to nebude vyhovovat, mas ho ucit sama doma. Radikalni.

LURA: je to kdyztak na uloz. to - tvuj nazor by mne zrovna zajimal

Prijde mi, ze je tam zakladni takovy rozpor, jak v praxi neovladat dite, ale nenechat se ovladat. Naomi rekne, ze prednejsi jsou potreby ditete (napr. aby zilo v prostredi kde ho nikdo nechce ovladat), takze ho nemas davat do skolky ev. ani do skoly; ze na nej nemas v zadnych zalezitostech tlacit, spis nekonecna trpelivost. Pravidelne mu umoznovat, aby ono bylo mocne (nebylo bezmocne), a tak. Coz v realite se mi zda dost komplikovane, pokud matka neni teda rentierka nebo je nezivi manzel. Ale je to zatim jen muj prvotni otaznik, treba to casem pochopim, jak to jako mini.

LURA: Já ji právě čtu a zatím nad tím spíš kroutím očima, protože tam je opravdu základní princip nikdy nic nenařizovat, nepřikazovat, vždy nechat na dítěti, jestli se rozhodne něco udělat, nebo ne. Maximálně naznačit, že by tě něco potěšilo. Jak asi bude fungovat už na základní škole člověk, který se v životě nesetkal s nutností poslechnout autoritu?

YMLADRIS: Mně přijde, že děti vychovávané podle Naomi jsou vedené k tomu, aby byly vůdčími osobnostmi. A v okamžiku, kdy se to nesetká s povahou nebo inteligencí, kdy to dítě nemůže být vedoucím pracovníkem, ale bude muset fungovat jako něčí podřízený, nastane neskutečný průser.

FRONEMA: mne ta naomi (Vychovavame deti a rosteme s nimi) taky zni trochu jako pohadka, tak na ni koukam podezrivave. Kazdopadne obsahuje spoustu asi dobrych principu, ale misty mi to prijde dost radikalni. Respektovat a byt respektovan je asi vice normalni ceska realita, tj. pohled na rodice, ktery decku zprostredkovava "jak svet funguje", tak rady a cviceni k tomu, jak to delat nekolizne a s respektem. Ale podton je, ze jasne, ze rodice maji mandat rikat detem jak veci jsou ("nekrademe"). Zatimco Naomi klade duraz na to, aby si decko delalo vlastni zavery a slo pokud mozno svou cestou ("kdyz jsi ukradl cosi, byla jsem smutna a bylo mi to lito"). [ Jeden z prikladu rozporu - ne ze by to byl vycerpavajici rozdil mezi temi knihami ]. Za mne urcite stoji za to si precist oboje.

Ja jako starej skeptik bych chtela videt (osobne) deti vychovane dle Naomi. Dva jeji synove jsou napr. hudebnici - no jo, to se to jde zcela vlastni cestou, kdyz decko zdedi vyrazny umelecky talent. Ale jak ten pristup funguje na bezne deti a na bezne rodice.