• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISKontaktní rodičovství - attachment parenting
    aktuálně: sdilime tipy a triky a rozšiřujeme nástěnku

    téma: bonding - těhotenství, porod, šestinedělí

    rozbalit záhlaví
    ADD
    ADD --- ---
    BONIE: Nutit někoho spát je padlý na hlavu, podle mě. Člověk má spát, když je unavený, ne, když se to jiným hodí do programu. (Chápu, že fajn mít chvíli, kdy dítě nelítá bytem, ale já bych jim prostě nic takového nedělala. Když chtějí spát, tak jdou, a já toho využiju.)
    VERONIKA22
    VERONIKA22 --- ---
    BONIE: sousedce nespí chlapeček od 1,5 roku a mně dcerka od 25měsíců. taky jsem se toho spánku nechtěla vzdát ale 20minutový boj v posteli je ještě nic. my zápasily 40min a spánek nakonec přišel až po zlém. po 2týdnech jsem to vzdala, že je mi jí líto. takže nyní celé odpoledne krásně funguje a večer mezi 19-19,30 vytuhne do 2sek.
    a dokonce se teď už i modlim aby odpoledne nespala. když vyjímečně 1x měsíčně usne tak pak usne někdy po 21,30hod a to opět nemůžu vydýchat.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    BONIE: Tak už jsem tu v minulosti četla různé názory a není to zas tak neobvyklé, jsou i děti, co nespí přes den vůbec třeba od 1 roku, nebo i dřív. Chápu, že chceš čas po obědě jen pro sebe a malé (chápu to velice dobře, ačkoliv mám jen 1 dítě). Ale zase to nějak lámat přes koleno, to nevím, jestli tě to uspávání nakonec nevysílí víc, než kdyby starší nespal (nevim, jakej je to živel).
    BONIE
    BONIE --- ---
    prosím vás máte doma někdo dítě, které cca od 1,5 roku odmítá po obědě spát? řeším to už několik měsíců, jsou to šílené boje, ale pořád se odpoledního spánku vzdát nechci.. pravda je, že si kolikrát říkám, jeslti to vůbec potřebuje, všichni okolo mi tvrdí, že je na to ještě malý a že spát se musí, ale on si jde po obědě hrát, vůbec nevypadá unaveně a tak ho rvu do postele přímo ze hry, kde spolu třeba 20 min i déle zápasíme, než konečně usne.. pak se vzbudí a je třeba půl hodiny protivný.. když spát nejde, je v pohodě a v sedm vytuhne jak nic.. tak prostě nevím.. dávám ho spát hlavně kvůli sobě, abych si odpočinula a te'd máme ještě 14 denní miminko, takže je to čas i pro nás dvě.. no nevím co s tím, ty boje mě dost psychicky ubíjí, tak budu ráda za názory..
    RACHEL
    RACHEL --- ---
    LANTHAL: tak já jsem nikoho neodsuzovala, navíc píšu, že každej je individuál a proto se ptám, jestli se to dá poznat nebo ne.
    LANTHAL
    LANTHAL --- ---
    RACHEL: no takhle je to minimálně u nás - o povaze ... a právě se můžu vzteknout, když mi někdo naznačí, že asi dělám někde chybu - třeba ho moc mazlim, nosim (takže to vypadá, že je z něj mamánek).. nebo ho málo mazlim, nosim ... ;) Sama jsem z toho trochu nešťastná, protože on je velmi hravej, fantazie bez hranic, ale "na veřejnosti" vypadá jak děsnej suchar a bojánek.
    Prostě děti jsou různý, a takhle rychle (od)soudit podle chování dítěte, co mamina dělá nebo nedělá, to mi přijde v takovýhle situaci nepřiměřený.
    RACHEL
    RACHEL --- ---
    ARQANA: jo popsala bych to stejně "Když shledá prostředí bezpečným a má mě v dohledu",
    třeba když nás někdo osloví na ulici, tak se mě drží, ale když přijdem někam do herny a ví, že sedím támhle, tak lítá a moc si mě nevšímá.
    ARQANA
    ARQANA --- ---
    RACHEL: My to na synovi pozorovali taky. Chodili jsme do kolektivu zhruba od jeho roku a býval tam nadsenej a samostatnej a potreboval nás jen v dohledu. To se samozřejmě i časem mění. Ale on neni zadnej lev salonu, naopak je velmi opatrnej a na ulici se ode me daleko nepustí. Kdyz to prostředí ale shledá bezpečným, tak je v klidu a zároveň ví, ze nám muže věřit, ze mu nikam nezmizime.
    RACHEL
    RACHEL --- ---
    LANTHAL: každopádně ale pro mně a pro mou rodinu je důkazem toho, že rozhodně není kvůli nošení na mně nezdravě závislej, spíš se poslední dobou odváží čím dál víc sám...
    RACHEL
    RACHEL --- ---
    LANTHAL: ok, myslíš, že je to teda o povaze...
    ARQANA
    ARQANA --- ---
    SELLIGAN: Ať si trhnou! :) to je porad kecu. Doufala jsem, ze kdyz budu mít druhy dite, nebudu to uz muset poslouchat a zase to samy: zvykla sis ji na houpani, snad ji das cepicku, at si zvyká bez maminky... Bla bla. Chápu, ze nás vychovávali za normalizace, ale to neznamená, ze to budem dělat stejne. Ty znáš svý dite lip, nez kdokoli, obzvlášt, kdyz se málo videj. Drž se a nenech se rozhodit. Máma rozumi dítěti nejlíp. Pak táta a pak dlouho dlouho nikdo ;)
    LANTHAL
    LANTHAL --- ---
    RACHEL: věř mi, že to se tedy poznat rozhodně nedá ... můj kluk byl nošenej, je mazlenej, s náma tedy v posteli nespával, ale spíš proto, že tam prostě brečel a neusnul, potřebuje na spaní svůj klid a prostor od mimina. Doma je v pohodě, klidně si půl hodiny hraje úplně v jiný místnosti než jsem já, nebo na zahradě o něm třeba i hodinu nevim. Ale mezi hodně cizíma lidma v uzavřenym prostoru, kde se od něj žádá nějaká akce (tancování, plnění úkolů,..) ztuhne a dokud se nerozkouká nehne se ode mě a nechce nic dělat. Někdy to trvá třeba hodinu a někdy to nezvládne za celou akci. Já se z toho můžu zbláznit - lákám ho, vodim ho za ruku, beru do náručí, vysvětluju, můžu se na hlavu postavit, ale neudělám s tím nic. Takže nějaký maškarní nebo jiný hromadný akce s dětma a neznámýma lidma jsou pro něj prostě stres a nejspíš i hrůza.
    Přitom doma zpívá jak operní pěvec a tancuje jak největší diskoboy. Je mu 3,5 roku.
    Některý děti jsou prostě introvertní, stejně jako některý dospělí. A můžeš je umazlit a unosit k smrti, ale stejně to nezměníš.
    Tohle bych vůbec nošení a kontaktnímu rodičovství tedy nepřipisovala ...
    RACHEL
    RACHEL --- ---
    a už ještě se svěřím já, už tak dva týdny přemýšlím nad tím, jestli to, že Matýsek byl nošenej, hodně mazlenej, spal s náma do roka, tak teď ve 22 měsících je docela dost samostatnej, nevisí na mě, přijdem někam a hned si jde hledat hračky, všude šplhá.
    mazlí se rád před spaním, ale už si dost často najde svojí zábavu sám. mě volá, když chce něco podat nebo mi něco ukázat.

    příklad, dneska jsme byli v dětské herně, Matěj tam lítal, furt někde lezl a byl tam stejně starej chlapeček a ten se skoro nehnul od maminky. já vím, každý dítě je individuální, třeba neměl svůj den, ale jestli se to dá poznat už takhle skoro ve dvou letech...?

    každopádně mám argument pro své rýpavé tetičky, které když viděly nosítko, tak to byla klasika: "Rozmazlíš ho, bude na tobě pořád viset, sám neusne, bla bla bla..." protože po tom roce, roce a půl je to zvědavý objevitel :)
    naopak bych se spíš mazlila víc já mi někdy přijde :)
    RACHEL
    RACHEL --- ---
    SELLIGAN: je to těžké, ale dej na svůj instinkt, na své pocity.
    když byly malýmu dva měsíce, tak jsem byla týden u našich a pak přijel muž a chtěl být pořád u něj. taky teď nejezdíme na víc než čtyři noci, aby se mu moc nestýskalo.
    a hlavně se stýská i tatínkovi :)
    SELLIGAN
    SELLIGAN --- ---
    tak se asi potřebuju vypovídat..
    Mám 6m kontaktní a společenské dítě. Má rádo cizí lidi, usmívá se na kdekoho, tlemí se na manžela a pozná jeho hlas dokonale tak, že přeruší jakoukoliv činnost ( i kojení) a otáčí hlavu, čeká, kdy se objeví ve dveřích a ona se bude smát od ucha k uchu. Zbožňuje ho prostě. Tohle není nic nezvyklého, to má určitě většina dětí.
    A teď k samotné věci. Nějak jsme vyměkla a souhlasila, že pojedu za rodiči na Slovensko. Rovnou jsem jim řekla, že tam budu tak max 4 dny. Už to je naštvalo, že to se nevyplatí a tak.. (já tam s nimi ani sama déle nevydržím)
    Řekla jsem jim, že dcerka je hodně na manžela fixovaná a že i jemu budeme chybět, čemuž se vysmáli, že prý "ať si zvyká" (proč?? na co??)

    Když jsem byla u nich, tak jsem jen poslouchala narážky "však vidíš, že za ním nebrečí, že jí je tu dobře" nebo "copak, už vám tatínek nadával, že nejste doma?" Ano, bylo jí tam dobře, smála se na ně, dokonce se jí i celkem dobře spalo (na vesnici, všude ticho, tma, zima) v problémových chvílích předávali dítě mě, takže pro ně to nebyla zátěž jakákoliv..
    a kvůli kalamitě jsme zůstávali téměř celý týden, nešlo ani vyjet z vesničky, vlaky nejezdily...

    když jsem konečně přijela na nádraží do Prahy, manžel nás vyzvedával a ona pokaždé, když se na něj podívala, dostala totální hysterický záchvat pláče. Trvalo to skoro dva dny. Myslím, že jí až v tu chvíli došlo, že nás prostě "opustil". Když se mě naši pak ptali, jak se malá aklimatizuje doma, tohle jsme jim řekla, načež jsem byla označena za domýšlivou, že tohle přeci děti takhle nepřemýšlí a že ho měla prostě za cizího.Jenže ona má ráda i cizí lidi, nikdy mi hystericky nepláče v kontaktu s lidmi.

    Tak jsem zas jednou byla za vola. Mí rodiče nepochopí, že dcera nás potřebuje oba a myslí si, že věcem přikládám větší důraz než mají. A já vím, že dokud malé nebudu moci vysvětlit, proč s námi tatínek není, že prostě bez něj jezdit na dlouho nebudeme

    konec výlevu..
    PIDALA
    PIDALA --- ---
    LAMIA: Taky už jsem to řešila. my máme postel hodně vysoko, cca 90cm. Takže tam by byl pád velmi zlý. Zatím se malá nebatolí, ani neotáčí. Postel je v rohu a u jedné strany mám postýlku se sundanou postranicí, která má matraci právě ve výšce postele. Ale do budoucna mám v plánu pořídit toto
    Zábrany na postele | Detske ohradky, zábrany na schody a kolébky
    http://www.detske-ohradky.eu/cz/e-shop/c34122/zabrany-na-postele.html
    VERONIKA22
    VERONIKA22 --- ---
    Měla bych vědecký dotaz: i když člověk vychovává kontaktně sebelíp tak stejně asi platí, že když dítě nechávám někde na hlídání, tak ten člověk musí být trochu normální. Pokud prostě sebejisté dítě nechám u někoho koho dobře zná ale on je velmi negativně rázný. Každou malou otázku: kdy se maminka vrátí a kam šla zveličí, dítě potupí a vtlačí ho do deprese jako blázen....prostě asi není důvod se bát, že já špatně své dítě vychovávám k sebejistotě? když ten dotyčnej se fakt neumí chovat slušně či ohleduplně na něčí city.
    (P.S. jedná se o citlivou sotva 3letou holčičku, která se ale nikdy nikde nebojí ať jí maminka zanechá "kdekoliv" ). takže fakt usuzuju, že problém je spíš v tom člověku se kterým ji nyní občas nechávám :o( ...........dědeček.
    LAMIA
    LAMIA --- ---
    CASTROL: no přijde mi, že máme postel dost nízko, take taky koketuju s mořností nákupu nějakýho koberco polštáře...bohužel tak empatická nejsem...dítě mi v noci putuje po posteli v neídaných polohách a já o tom ani nevim (posledně jsem tulila jijí nohy a celý tělo včetně hlavy bylo pod perřinou:)
    CASTROL
    CASTROL --- ---
    LAMIA: no já jsem jeden čas byla tak nastavená, že jsem při sebemenším hnutí dítěte vedle mě lapala po dítěti rukou, abych zabránila pádu. Dokonce jsem to pak udělala někdy v noci i na manžela, který se tím dost vyděsil.
    pro mě je ideální postel v rohu, kámoška dávala kolem na zem polštáře. Ale třeba můj 2,5 letý syn už padá zkušeně, ani moc nekníkne, zvedne se a spí dál
    LAMIA
    LAMIA --- ---
    SPIRALOID: zem se zna jako jedine efektivni reseni, jeste kouknu po ohradce ... ale s tim jak casto vytirame a ze do postele chodi i pes to bude slusna kentusarna:)
    EUCHENIE: bohuzel mame dost malej prostor. skrinka na vic a nedostanes se nikam
    SPIRALOID
    SPIRALOID --- ---
    LAMIA: existuje zábrana podobná jako pro detske postele, jen ji namontuješ na boky postele.
    my sme to vyřešili dočasným rozmontovaním postele.spíme na matraci na zemi.když nemáme hosty připojím ještě matrac z pokoje pro hosty a máme parádní letiště;-)
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    ty skrinky coby stinidla nejsou spatny, jen se bud musi vzhuru hlidat, aby neprelez a nezuch z nich, kdyz jeste leze, v noci je to ok. nebo vyssi..
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam