NABIS: jo asi to tak bude.. já to tady mám prostě spojené s dětstvím, tak možná proto..

BONIE: Urcite je kojeni takova neviditelna pupecni snura a jsme na sve deti porad napojene. Ostravsky vzduch dobre znam a kdyz jsem tam byla naposled mela jsem pocit, ze mi mlika hodne ubylo.

no je to pro mě fakt záhada, jak to funguje.. někdy se mi spustí mlíko a já už vím, že se dcerka bude budit :) ale proč se mi samovolně spouští hlavně, když jsem u našich, tak to nevím :) asi dobrý ostravský vzduch :D

Mne se dnes spustilo při mazleni se starším, ktery uz se skoro rok nekoji

BONIE: Mne se obcas spusti, kdyz Maruska dlouho spi a zacnu se o ni s nekym bavit, to se mi prihodilo tento vikend, ale neni to pravidlo, spise je to nahodne nebo jsem to tolik nepozorovala.

je to sice dotaz mimo téma úplně, ale hrozně mi to vrtá hlavou :) nepozorujete nějaké souvislosti v tom, kdy a kde se vám samo spouští mléko? normálně se mi to stává třeba když přijedu odněkud k dětem, když přijdu k postýlce, děti se budí a tak, ale teď zjišťuju, že nejvíce mě to "postihuje" když přijedu domů - jako k rodičům.. to je každou chvíli prostě.. vysvětluju si to nějakým asi citovým poutem k rodné hroudě nebo tak.. máte to někdo podobně? :) sorry za divný dotaz, ale přijde mi to zvláštní :)

Mám dotaz - nebudete se někdo výhledově zbavovat nějakého šátku (se kterým jste byli spokojení)? Ideálně tak do října/listopadu.

KATIA: My jsme nechavali Anicku v posteli, ale zbuchla nam:( ty nervy nestoji za to, takze ted ji uspim v posteli a pak prendam do postylky se spruslema. Kdyz jdeme spat, vezmu ji zpet do postele. V noci leze nastesti minimalne.

KATIA: postel oblozit polstari.

KATIA: mame to ted stejne, polstar v 8m uz preleze jak nic, takze kdyz tam nejsem, oblozim prechod mezi postylkou a velkou posteli dvema perinami a doufam, ze ho to zbrzdi alespon do te doby, nez vyda nejaky zvuk a vyzvednu ho. Rikam si, ze az si poradi s mzikovym prelezenim velke periny, bude uz natolik schopny, aby z postele slezl sam vzorne po nohach. Spis mam strach, ze prepadne pres zabradli detske postylky, uz ted je to jen tak tak...

TAPINA: jo, kolik dětí, tolik chutí:-)

SPIRALOID: jj, chůvička je, zátarasy musíme promyslet, máme tu schodů hodně a tak blbě.... každopádně díky, taky jsem o tomto už přemýšlela. ale kam s postelí a plnejma krabicema pod ní, no...

KATIA: tak zavírat dveře a nechávat zapnutou chůvičku. u matrací na zemi máš jistotu že nespadne. a na schodiště pořídit zábranu, stejně se bez ní asi neobejdete...

SPIRALOID: tak to u nás by vylezl rovnou na schodiště... koukám, že ještě budu muset řešit zátaras dveří z venku :-D

díky všem, akorát to moc neřeší situaci, co s časem, kdy tam nejsme, oč mi jde hlavně. chodí spát brzo, takže je několik hodin sám, navíc i sám usíná, momentálně je v přiražené postýlce bez bočnice, jenom mu tam strčím polštář, zatím nemá šanci se přes něj dostat, ale očekávám, že to se rychle změní...

KATIA: S cestujícíma dětma už moc nespávám, ale pár zkušeností: pokud jsem v posteli (na letišti) sama, lehám si naštorc tak, aby dítě spalo v trojúhelníku stěna - čelo postele - já. Nějaký prostor tam je, ale dítě je malé a nešikovné, drclo by do mě dřív, než by sletělo. Když jsem sama nebyla, spolehla jsem se na to, že prostor mezi náma je moc malej na to, aby se dítě vyprdelilo pryč, aniž by do mě šťouchlo. Zatím se to osvědčilo (on když člověk ví, že musí dávat pozor, tak dává, aspoň já mám dojem, že se budím vždycky, když je zapotřebí). Za třetí, když - ale to je jenom moje zkušenost, je otázka, jak moc přenosná - děti lézt začínají, tak většinou omrzujou u hlavy, nesnaží se dostat úplně pryč - oba rodiče jsou v posteli, jinde nic zajímavého není, tudíž prudí, ale zas tolik neprchají. (A starší, když už se pokoušel prchnout úplně, tak už by zase asi dokázal slézt, ale pro ty případy lze naskládat polštáře nebo něco na únikovou cestu:) )

(S vysokou postýlkou neporadím, starší pochopil, že může sám odejít, až po několika měsících na normální posteli:c) Do té doby na nás hulákal, abychom ho šli vyzvednout:c) )

KATIA: My měli volnou jen jednu stranu postele, a pod tu jsme vyskládávali polštáře. Většinu případů člověk zachytí ještě, než dítě spadne - prostě se vzbudíš, že dítě není u tebe, a vrátíš ho zpátky na místo.