TAPINA: Přesně. Batoh si taky upravuju půl výletu než mám pocit, že mi sedí optimálně. Oblečení si upravuju a narovnávám každou chvíli. Možná je to nějaký druh obsese :-D

INUSHKA: to nedokážu posoudit, ale myslím, že to jde i bez toho.
Podle mě je spíše důležité to, jak jistý se člověk v péči o dítě cítí - a tady já jsem si vždycky byla jist dost, přišlo mi to přirozené, asi proto jsem s tím neměla problém.

ANNAWA: Tak možná jsem jenom stejně jako Ťapina přílišný perfekcionista :-D

INUSHKA: rozhodně dá, sama jsem toho důkazem.

MEDVED007: Tak ono je naučit a naučit. Naučit se ve smyslu pochopit, kudy ten šátek kolem sebe omotat, kam vložit dítě a za které okraje dotahovat, to bych taky svedla rychle. Ale naučit se to udělat rychle, efektivně a tak, aby byl s výsledkem člověk opravdu spokojen (neměl pocit, že mu v tom dítě divně visí, a bylo mu to pohodlné), to teda nevěřím, že se dá zvládnout za jeden dvouhodinový kurz.

INUSHKA: Já se naučila vázat šátek během asi dvou hodin na kurzu v Bráně k dětem. Není na tom fakt nic těžkýho, stačí, když tě někdo naučí jak a mrkne, jestil takhle je to dobře, případně opraví chyby... Ale pravda, že uvázat šátek aniž bych ho vyválela v prachu na zemi, jsem se nenaučila a proto jsme asi v 5m dítěte kupovali manducu, kterou jsme používali v místech, kde se dítě mělo "navázat" někde venku a hrozilo by ušpinění šátku...

INUSHKA: mě to kamarádka jednou ukázala, jednou jsem si to pod jejím vedení uvázala a od té doby jsem to používala.....a to já jsem fakt nešikovný člověk, všechny pracovní a výtvarné výchovy pro mě byla dycky noční můra :-)))) nemyslela jsem to na tebe osobně, ale přišlo mi, že v poslední době tady už x krát zaznělo, jak je to hrozně těžké a jak šel někdo do nosítka jen proto, že by to neuměl.....což je podle mě fakt jen pověra, je to čistě o kuráži.... věřit si :-)

MEDVED007: tak nějak. Já odnosila v šátku dvě děti a to nejsem vzor vší šikovnosti, věru ne.

OXIS: Přesně tuhle věc pro pitomce jsem měla taky a byla úplně skvělá. Teď ji má půjčenou kamarádka a taky si ji nemůže vynachválit. Má to výhody šátku bez složitého vázání - ideál.

BARRUSHE: já jsem si dítě na záda v Manduce vůbec nebyla schopná dát, to mi tam musel párkrát dávat muž, pak jsem to vzdala.

TAPINA: mně v bráně k dětem říkali něco o hlavičce, že dokud ji nedrží, tak je to blbý, a taky se mi to zdálo moc široký na kyčle, skoro měl nohy v roznožce

ELIZHANNAH: Tak od 4 měsíců se dá nosit už bez novorozenecké vložky, ale s vložkou je to fakt v pohodě i dřív. V 7 týdnech jsme byli na půldenním turistickém výšlapu, celou dobu mi tam prospal a asi 5 hodin se nevzbudil ani na kojení, to už jsem se bála, že přijdu o mlíko, jak jsem se hodně hýbala, míň pila a míň kojila. Musela jsem se pak dost prolívat kojicím čajem, aby se to zase pořádně rozjelo.

SEBIEN: já jsem nosila dítě v manduce až od 4 měsíců, jak mi bylo doporučeno

Co se týče zad, tak ty mě teď trápí víc než nedostatek spánku. Malej je kontaktní typ a sám neusne, houpáním kočárku se neoblbne, tak ho tahám jak kočka kotě :)).
Jinak já mám něco mezi šátkem a nosítkem, taková věc pro pitomce, někteří ty elastické šátky zatracují právě kvůli zádům...http://www.isatky.cz/noseni-deti/elasticke-satky/close-baby-carrier. Šátek tu mám připravený i s příslušným webem, ale ještě jsem se do trénování nepustila...ale už už se chystám, protože šátek je mnohem variabilnější :).

MEDVED007: jo, čuchání vlásků! to se mi úplně podlamují kolena z tý vůně :).

No jo, já jsem prohnutá v kříži přirozeně :o) Na zádech je mi to pohodlné jako když mám batoh, to ujdu i dlouhou štreku. Na břiše mě bolí záda po půl hodině. A teď v roce jsem objevila i kouzlo nošení na boku, na krátké popocházení třeba při ranním venčení.

Třeba já ještě pořád nosím na břiše a to už je Bertíkovi rok a má asi 11kg, ale stejně je mi to pořád pohodlnější a příjemnější než na zádech. Naštěstí jsem dost vysoká, takže to jde i s takhle velkým dítětem a plánuju si ho na břiše nechat co nejdéle. Kouzlo nošení na zádech jsem zkrátka nějak neobjevila.
A reakce na nošení (ať v šátku nebo v Manduce) jsem zažila jen samé pozitivní a nikdy mi to nevadilo (a to nejsem zrovna ten typ, co by se běžně dával do řeči s cizími lidmi).