MEDVED007: Vidíš, já třeba nechápu, proč se tak prosazují ty kotníkové boty. Jak se pak má dítě naučit používat správně svaly a držet ten kotník samo? Já jsem si vlastní zkušeností po několika letech došla k tomu, že nejlíp se mi chodí v co nejlehčích botách s co nejtenčí a nejměkčí podrážkou a že volný kotník zvládá svou práci mnohem lépe než sešněrovaný do sebevymakanějších bot. Nějak moc nechápu, proč by to u dítěte mělo být jinak.

MEDVED007: Jsou nicméně i jiné názory (jelikož mě tohle téma zajímá, hledám si o tom dost informace sama a ptala jsem se už i pár odborníků, se kterými jsem se měla možnost osobně setkat během studia), jiný pohled na věc tvrdí, že je lepší když noha aspoň trochu pracuje, byť na rovném povrchu, než když ji uzavřeš do pevné (a nevhodné dodejme, výběr bačkor v čr není zrovna úžasný) obuvi.

chodím s dcerou leta na ortopedii a hlavní doporučení zní, nechodit bosky po tvrdé podlaze....což máme doma asi všichni......čili moc nechápu tu nechuť vůči tomu dítě obout....ano, chodí-li dítě v terénu, po trávě, tak to je jistě zdravé a prospěšné....ale běžné dítě chodí po domácí tvrdé podlaze a to je spíš škodlivé

dík moc za tip na nohynaboso!

BARRUSHE: Na doma stačí (teplé, popř. protiskluzové) ponožky, případně ty měkké capáčky (je-li studená podlaha).
Bota na ven by měla
1.mít měkkou, tenkou, ohebnou podrážku
2. být bez podpory pro klenbu (když se noha opře o umělou klenbu boty, neopírá se o přirozené body opory, tedy palcovou a malíkovou hranu a patu. U dítěte je to o to větší nesmysl, neboť si klenbu teprve buduje).
3. mít širokou špičku (důležité, aby prsty při chůzi přirozeně pracovaly a nebyly stísněné u sebe)
4. být dostatečně velká (aspoň plus 1cm ke skutečné délce chodidla-tedy měřeno ve stoje, kdy je chodidlo zatíženo)