DALEEN: Myslím, že to byla reakce na "tělo není debil, aby nevědělo, ak ty tkáně patří". ;-)

SEBIEN: nestarala jsem se nijak, s výjimkou mazání v prvních týdnech, poněvadž se mi na jednom místě hůře hojila.

SEBIEN: Já teda nemám pocit, že by se o normálně se hojící jizvu bylo třeba nějak starat. Taky jsem se nestarala a po dvou letech už je vidět jen tenký lehce tmavší proužek kůže.

Já jsem šla na kratší procházku s miminkem v šátku asi ve 2 týdnech. Jizvu jsem cítila, ale spíš z chůze a činnosti obecně, než vyloženě z nošení.
Cítím ji kolikrát ještě teď, když dlouho nosím, ale spíš když ji doma tahám v náručí než z nosítka. Nejvíc mi vadilo to uvazování, kdy musí být člověk v záklonu. To trpěla páteř, břišáky i jizva. Takže IMHO když vám někdo do úvazu pomůže, tak se dá nosit docela brzo. Jak je dítě v něm, není to už tak namáhavé.

BTW, byla jsem teď na třech seancích akupunktury - doktorka mi napíchala jehličky kolem jizvy a DOST to podpořilo hojení. Po 3 týdnech se to zlepšilo rychleji než za 3 měsíce předtím. Trochu se odlepily vrstvy tkáně od sebe a jizva zesvětlala. Tak jestli jste někdo relativně čerstvě po císaři a chcete podpořit hojení, rozhodně doporučuju. Dá se to prý dělat kdykoliv, klidně po roce, ale samozřejmě v rané fázi to má lepší účinky.