• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CIHLOMORKAANTIKA ≈○ pokladnice moudrosti v zrcadle věků ○≈
    TMA
    TMA --- ---
    THE_BALROG: Protože se snažili vystihnout poměry krásného lidského těla, ne jen tak nějakého těla. A to k tomu prostě patřilo.

    Nevztahuje se to samozřejmě na všechny sochy. Priapus, Pan či ithyfalické hermovky nemají malý.

    http://www.rheagallery.com/rheafiles/cl0167_ithyphallic_herm.html
    http://www.ithyphallic.com/images/1.html
    THE_BALROG
    THE_BALROG --- ---
    Už nějakou dobu mne hlodá otázka, proč antické sochy - ačkoliv se sochaři snažili postihnout co nejlepší anatomii a co nejvyváženější poměry lidského těla - mají obvykle tak malé pindíky?

    Ví se to?
    DIKY
    DIKY --- ---
    Apropos, nemel by nekdo nasledujici knihu v nejakem hezkem elektronickem formate? Docela bych si to precetl.

    Roger Ling, Roman painting -- na googlebooks

    Popr. posta.
    DIKY
    DIKY --- ---
    Jeje, zdejsi klub mi udelal vskutku nemalou radost. Snad i dalsi diskuse se tu bude plodne rozvijet.

    Prijde mi jako by to bylo ve vzduchu -- v posledni dobe me anticke veci cim dal vic berou a jsem o nich nejak vic nucen uvazovat. Popravde kdysi davno mi prisla antika s temi vybilenymi klasickymi sochami jako nejnudnejsi prispevek umeni zapadni civilizace. Prislusne oddeleni Louvru mi pripadalo spis jak skladnikova nocni mura (vybilene sochy v klasickych postojich, jedna vedle druhe brrr), nez nejaky kulturni pozitek a z dnesniho pohledu podobne otravne pojate egyptske oddeleni jsem si tehdy tedy dokazal uzit podstatne lepe... Ale vlastne teprve az nekdy posledni dobou zacinam anticke umeni nejak ocenovat a skutecne z nej padat na zadek a ne jen rikat chhmmm celkem pekne a dobre zvladnuto na ty primitivni lidicky... Hezkym prikladem jsou treba prave ty dve vyborne sochy, co tu byly predstaveny.

    Me v posledni dobe pritahuje zejmena anticke malirstvi. Ono toho z nej zustalo, co by se za nehet veslo, ale kdyz jsem si to sam pro sebe pokousim nastavet za sebe, najednou koukam, ze dochazim k tomu jak technicky a hlavne formalne ti maliri byli vyspeli a z tech nekolika kousku jako by bylo videt, jak si prosli vsim tim, cim si pred renesanci projdou jejich potomci predevsim ten vecny boj o podobu, cizelovani stylu prostrednictvim inovaci forem. Antika byla proste neco zcela jineho nez ten prezvykany klasicismus, kterym nas krmili. Mozna dost trapny objev a jo pripadam si ponekud naivne, ze me to nikdy predtim nenapadlo ale aspon ze ted... Proste takhle nas to ve skole neucili (tam ty obrazky reckeho umeni slouzili jen ve funkci tapety/ilustrace, aby text nepusobil tak nudne, jak byl napsan) a tenhle vyklad mi nejak unikal i ve starsich knihach o vsem moznem a nemoznem antickem umeni...
    Mozna i proto, ze leccos z toho bylo v te dobe pomerne nove objeveno a nestacilo to nejak zazit...

    A abych utnul proud sveho zvaneni, pokusim se to nejak ilustrovat/natuknout tremi obrazky.

    1) Verginskou fresku unosu Persefony uz tu nekdo daval do obecneho klubu o umeni... Ale stejne: Vergina, Vergina, Vergina! Ty ruce, rozvlnene vlasy, pokrceni nohou a zpracovani pohybu plaste a vubec cely ten pohyb... To se snad neda dokola nepremyslet o co jsme prisli, kdyz zmizela veskera malba nejlepsich generaci reckych maliru... Dokud o tom lide cetli jen nekde v Pausaniovi, tezko mohli uverit, po nalezu Vergine uz musi byt vsechno jinak...



    2) Vila P. Fannia Synistora v Boscoreale aneb zase ty Pompeje -- jenze ony ty Pompeje nejsou jen oblibena Tajuplna vila (koukam, ze se dostala i do zahlavi klubu ;-)) nebo tech nekolik znamych dekoraci ale kdyz se clovek podiva podrobneji vyleze z toho cela paleta stylu a ani prastare skatulkovani na 3 zakladni proudy s tim moc nepomuze. Vila v Boscoreale tak snad predstavuje velice kvalitni malbu o 100 let starsi nez erupce Vesuvu -- opravdu se takhle skvele malovalo v pozdnim republikanskem Rime?



    3) Fayumske portrety mumii -- jsou pomerne proflaklou zalezitosti, ale kdyz clovek vidi jednu, dve, ktere se porad pretiskuji v ucebnicich, neuvedomi si, kolik jich uz vlastne dneska je znamo a kolik ruznych poloh kvality i stylu nabizeji... Ti lide pusobi stejne zive jako ti z renesancnich obrazu o 1200 let pozdeji.

    QUITE
    QUITE --- ---
    co že tu nevidim odkaz do [ CONTEMPORARY ART ] ? ,))
    CIHLOMORKA
    CIHLOMORKA --- ---
    Tak a s uměním prozatím šmytec! přeji hezký víkend.

    A pro ty, co rádi semtam přečtou něco o antice, nahazuju ten základní český web...
    http://antika.avonet.cz/
    CIHLOMORKA
    CIHLOMORKA --- ---
    numr cvaj ;)

    Mladý Jezdec z mysu Artemision by níže popsanému mořskému bohu mohl zazpívat onu starou dobrou písničku o jedné lodi a jedné palubě. Přestože je totiž o pěkných pár staletí mladší, od jisté doby s ním sdílel nejen jedno plavidlo a následně i vrak, ale také trochu napínavé osudy při výlovu.





    Celá kauza mysu Artemision započala v roce 1926, kdy dva rybáři z místní vesnice Zerochorion vytáhli ze sítí levou paži neznámé (nám už známé ;) bronzové sochy. Po oznámení nálezu místním orgánům a jeho předání muzeu v Athénách byl fragment ovšem označen za náhodný nález a na slibnou stopu se skoro zapomnělo.
    O dva roky později námořní report nahlásil skupinu vykradačů vraků, lovící v tamějších vodách a místní starosta v doprovodu policie dorazil právě v momentě, kdy vypečená (i když v tomto případě záslužná) skupinka už vlastnila paži pravou a právě tahala ze dna bahnem ztěžklý zbytek. ;) Přestože vládní orgány místo okamžitě zajistily a brzy ze dna už v oficiální režii vysvobodiliy mořského boha v celé jeho kráse, z události se stal zahanbující skandál, bouřící proti alarmující laxnosti řecké vlády ke krádežím a vývozům památek.

    V následujících podzimních dnech roku 1928, kdy potápěči vymrzali na bahnitém dně a v minimální viditelnosti, byl vyloven fragment sochy další, ve kterém archeologové trochu překvapeně identifikovali hlavu a levou nohu koně, a započal proces objevování nového sousoší. Následně z vody vystoupil mladý jezdec (bez pravé nohy a paže), od kterého si původně potápěči slibovali zbytek koňského trupu, a po něm kusy další, dokud nebylo celé sousoší v osmi (uf!) fragmentech vyzvednuto ze dna a v laboratořích athénského Národního muzea sestaveno.
    Vzhledem k již zmíněné tragické události a následně nedokončenému průzkumu u Artemisionu je dnes víc než pravděpodobné, že další náklad dosud odpočívá na mořském dně.





    Jezdec pochází z období helénismu, z doby, kdy řecké umění vydávalo své poslední a nejvyzrálejší samostatné plody, předtím, než začalo zanikat pod rouškou římského vlivu. Doba jeho vzniku je vymezena poměrně přesně, do let 150-146 před Kristem - s jeho přísným božským kolegou z jedné paluby ho tedy dělí zhruba 600 let (!).
    Helénistické sochařství, odrážející do jisté míry vnitřní kolísání, pochyby i eklekticismus své doby, se vyznačuje především silnou expresivitou a atmosférou. Portréty se namísto povrchního zachycení rysů často ponořují až do hloubky charakteru svého objektu, at už jde o ty nejznámější Alexandrovy nebo bezejmenné tváře jako u našeho jezdce. Umělci neváhají zkoumat i dosud zapovězená témata jako utrpení, spánek, opilost nebo stáří. Helénistické sochy bez nadsázky žijí své mikropříběhy (nejznámější, který upřímně nedopadl zrovna štastně, je tedy ten Láokoónův a jeho synů, obmotaných až k zalknutí mramorovými hady). Řemeslné mistrovství, kterého dosahovali zejména umělci z maloasijského Pergamu (angličtina pro to dokonce zavedla termín "Pergamene Baroque"), umožnovalo soše vynikat ze všech úhlů, vyznačovalo se živoucím vykreslením záhybů, či průsvitných látek, anatomickým hyper-realismem (opět odkazuji na propletené Láokoónovo sousoší...).
    Bronzový hoch kdysi držíval v levé ruce otěže - jejich stopy jsou znatelné dodnes (podívejte na foto dole vpravo), do druhé ruky mu kunsthistorici většinou vkládají jezdecký bičík. Výklady fyziognomie malého jezdce občas tvrdí, že je afrického původu (poněváč nese "etiopské rysy").



    Delfský vozataj, před 474 př. Kr., raně klasický styl


    Jezdec z Artemisionu je dnes jedním z mála původních zobrazení řeckých koňských závodů - vedle něj je nejznámějším příkladem tzv. Delfský vozataj, fešák často pronikající na obaly "antických" encyklopedií ;) (obrázek vlevo), vztyčený blízko slavné Apollónovy svatyně v 5. století př. Kristem na počest vítězů v tamějších pýthijských hrách. Je pravděpodobné, že také socha z Artemisionu byla výrazem díků věnovaným bohům vítězem nějakého reálného klání.
    Tehdejší koňské závody, probíhající především v rámci všeřeckých her v Olympii, byly zábavou vyhrazenou bohatým Řekům (ti chudší ovšem mohli přihlížet a projevovat případné dojetí asi tak jako my při fotbale ;) - platit ve své době výcvik a péči o koně i žokejovo živobytí nebyla zrovna maličkost. Je tedy pochopitelné, že narozdíl ode dneška, náležela tehdy odměna v případě výhry nikoli jezdci, ale přímo majiteli. Závod jezdců obnášel 6 kol po hipodromu, přičemž se jezdilo bez třmenů. Konaly se také závody vozů, jak o dvou tak o čtyř koních, se zvláštním závodem pro vozy tažené hříbaty. Jezdil se také závod povozů tažených dvěma mulami, které musely stadion objet (Bože chraň! ;) ... dvanáckrát. Inu hravý národ, ti Řekové...


    Jezdeckému sousoší je věnována nedávná americká publikace Seána Hemingwaye (mimochodem vnuka slavného spisovatele), která dílo pojímá komplexně v kombinaci archeologických a kunsthistorických metod (což je spojení jaksi ne vždy samozřejmé). Mimo rozboru samotného sousoší Hemingway předkládá také úvod věnovaný obecně fenoménu helénistického bronzového sochařství, nebo studii o řeckých koňských závodech (kterou jsem pro vás vycucla o pár řádků výš :).
    Na níže uvedeném odkazu na Google books můžete do knížky i nahlédnout - doporučuji kapitolu "An Early Underwater Rescue Excavation" (je oscanovaná celá), kde je se strhujícími podrobnostmi popsaný objev a pečlivá restaurace obou soch z potopeného vraku, navíc doplněné řadou fotografií z průběhu práce jinde nevídaných. Tak si při pohledu na původní torzo boha z moře člověk uvědomí, jak klikatá vlastně je cesta artefaktu do jeho "muzejní" podoby.

    Seán Hemingway - "The Horse and Jockey from Artemision: A Bronze Equestrian Monument of the Hellenistic Period"

    A ačkoli se ted může zdát, že na vás hrnu jeden bronz za druhým, vězte, že obě sochy jsou ve skutečnosti jedněmi z mála zachovalých bronzových soch starověkého světa.

    Větší rozlišení:
    detail jezdce
    celá socha
    CIHLOMORKA
    CIHLOMORKA --- ---
    ECLECTICA: Přesně tak. Tadyhle opičku jsem prozatím pominula, chtěla bych Mykénám věnovat samostatný příspěvek. Ale najdeš ji alespoň v záhlaví.
    Jinak upozorňuju, že pro Agamemnóna je maska ve skutečnosti krapet stará... asi tak čtyřista let ;)
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    CIHLOMORKA: to je z Archeologického muzea v Aténách, viď?
    Tam mají i mou oblíbenou "opičku" (Agamemnonovu posmrtnou masku :)

    Muzeum mimochodem vřele doporučuju.
    UBIK
    UBIK --- ---
    možná by se středověk taky hodil do spřízněných - [ Středověk..speculum stultorum ]
    díky.
    CIHLOMORKA
    CIHLOMORKA --- ---
    Dříve než se tu, jak tiše doufám ;), rozproudí živá diskuze, vyšla bych vstříc intencím klubu zahrnujícím také dějiny umění a hodila sem pár děl, která jsou pro mě ztělesněním antiky i s minimem komentáře. Částečně může jít o díla, kterých se zmocnila dnešní popkultura a vtiskla jim roli antického symbolu, částečně jen o zdroje mého tichého nadšení.
    Občas se zkrátka zadaří předmět, nebo jak říkají Francouzi.. objekt paměti, který jako by v sobě zadržel zhuštěnou atmosféru své doby a tiše ji ze sebe emanoval ještě po staletí...


    Bronzový bůh z mysu Artemision, příhodně zvaný "Bůh z moře" měl to štěstí, že se z něj před devadesáti lety skutečně vynořil, i když jen s lidskou pomocí a v potápěčské kleci...





    Socha představující buď vůdce řeckého panteonu Dia nebo boha moří a vod Poseidóna v lehce nadživotní velikosti (konkrétně 2,09 metrů) byla roku 1928 vyzdvižena z potopeného vraku u mysu Artemision na ostrově Eubóia, ležícím v západní části Egejského moře.
    Je odlita v tzv. přísném stylu 5. století př. n. l. (tedy předchůdci stylu klasického), kdy se na jednu stranu uvolňovala forma strnulé frontální postavy, jak ji známe z archaických soch typu kúros a kóré (stačí si povšimnout níž, jak umělci nedělalo nejmenší problém soše dát pohybovou dynamiku, rozestoupit jí nohy od sebe, rozestřít horizontální linii paží a ramen, ...), na stranu druhou tehdy nastoupila určitá střídmost v ornamentice, zdobení a draperiích (což můžeme trochu těžko posoudit, vzhledem k tomu, kolik toho na sobě tadyhle bůh má ;) plus, co můžeme vidět už lépe, se tehdy objevuje vážnost a přísnost výrazu nahrazující dřívější stereotypní (až tajuplný) úsměv archaických soch.
    Dnes je bronzový bůh datován ca do let 460-450 před Kristem a připisován různým soudobým umělcům - nejčastěji Kalamisovi z Boiótie, ale setkáme se i se jmény jako Onatas nebo Myrón.





    Bůh je zachycen uprostřed pohybu, v napjatém momentu, kdy se chystá vrhnout kupředu zbraň, a tou levou ručkou si už už zaměřuje, kampa to bude. Jde o mistrné zastavení času, ze kterého je cítit prchavé vteřinové nic i bezedná propast dlouhých staletí, především ale bronzová figura vyzařuje mohutnou vnitřní sílu, která je snad částečně postižitelná i při pohledu do fotografií. Můžu dosvědčit, že tváří v tvář (respektive tváří v podkolení, abychom byli přesnější :) soše skutečně vzniká dojem, že v dalším momentě hore v ní povolí nějaká struna a celá ta tíže hmoty se najednou sesype přímo na vás!
    Pro některé potom socha odráží sám "soulad a rovnováhu antické duše"... Pokud máte raději tvrdá data namísto květnatých rčení, zde se můžete dovědět kapánek víc o tom, co na proporce sochy říká geometrie ;)
    http://www.seshat.ch/home/poseidon.htm


    Výraz, kterým Bůh z moře sleduje své dnešní diváky, ovšem dotvořil čas. (V téhle souvislosti mě vždycky fascinuje, jak odlišný byl často původní vzhled nám známých antických artefaktů - ať už jde o setřelou svrchní malbu - například dodnes tradovaný omyl o bělosti antických soch, který začal padat prakticky až s prvními cílenějšími vykopávkami v době osvícenství - nebo o detaily, které se za staletí prostě vytratily). Prázdné oční důlky nesly kdysi výplně (pravděpodobně kostěné), rty bývaly měděné a obočí postříbřená, ovšem nelítostná slaná voda všechno setřela a tak dnes můžeme leda tak poslouchat, jak mu z očí šumí moře. ;)





    Socha byla objevena v roce 1926 a vyzdvižena z moře po dvou letech, z trosek lodi, která šla ke dnu ve druhém století před Kristem. O původu vraku však panují pochybnosti, neboť podmořský výzkum byl opuštěn poté, co na místě zahynul potápěč. Je pravděpodobné, že se jednalo o loď Římanů převážející řecké artefakty do Itálie, kterýžto provoz byl ve 2. století před Kristem v rámci "ochranné" politiky Říma v egejské oblasti, dosti častý.

    Ovšem to, co dodnes motá hlavu historikům umění, je prázdná pravá ruka. Kdysi se oháněla bleskem (to v případě Dia) nebo trojzubcem (coby Poseidon), chybějící fragment se však z moře nikdy nepodařilo vytáhnout a tak identita mlčícího boha, visící na ztraceném atributu, zůstává dodnes nejistá.
    Zde soupis nejvážnějších argumentů pro ty, co by to chtěli seriozně rozřešit:

    "The debate over whether the statue represents Poseidon or Zeus hinges on the lost attribute held in the right hand. As Carol Houser writes, "Sometimes the Artemision protector is called 'Poseidon'. Those who would do so have been known to argue that the image must be that of the great sea god since the statue was found in the Mediterranean. But like other statues of totally different subjects, this one went into the sea simply because it was on board a ship that sank. Others cite the example of the Poseidonia coins, overlooking the much weightier evidence presented by the numerous surviving statuettes of Zeus launching his thunderbolt in a pose matching that of the Artemision figure." A major additional problem with that hypothesis is that a trident would obscure the face, especially from the profile view, which most scholars (even those who have supported an identification as Poseidon) have held to be the most, or even the only, important view. Iconographic parallels with coins and vase painting from the same time show that this is extremely unlikely. However, the trident may have been unusually short, avoiding the problem. On the other hand, the statue is essentially a larger version of an extensive series of smaller solid bronze figurines extending back into the late 7th century, all of which strike the same pose and represent Zeus. On the basis of this and other iconographic parallels with vase-painting, most scholars presently think it is a Zeus. However, opinion is divided."

    Dnes je socha jedním ze zlatých hřebů kolekce Národního archeologického muzea v Athénách ( http://www.culture.gr/h/1/eh151.jsp?obj_id=3249 ). Její tvář se stala téměř ikonou řecké kultury a pronikla například až na tamější poštovní známky.
    Nu... pohleďte sami!





    Na závěr... trochu většího rozlišení pro fajnšmekry.

    detail od pasu nahoru
    celá socha
    CIHLOMORKA
    CIHLOMORKA --- ---
    R_G: pauca sed bona. ;)

    Zajímá vás nějaké téma ze starověkých dějin? Je tehdejší literatura, umění, filosofie sdělná pro dnešního člověka? Obdivujete mocný Řím, nebo byste bývali fandili některé z kultur, které do sebe kdysi vstřebal? A žije antika dosud mezi námi nebo to podle vás zapíchla už s Romulem Augustulem mizícím schlíple do Kampánie? Nu přemýšlejte tu klidně nahlas, zatím jdu hákovat do záhlaví. ;)
    R_G
    R_G --- ---
    Vyborne jiz jsme plnohodnotni, tres faciunt collegium :-))
    CIHLOMORKA
    CIHLOMORKA --- ---
    To ste se mi tu vylíhli nějak rychle, přátelé... :)
    LODBROG
    LODBROG --- ---
    Dobrý den :)
    R_G
    R_G --- ---
    Huraaa :-)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam