CORNELA: s jedináčkem to nešlo, permanentní střet dvou individualit. Se starším bratrem paráda.

důležitý totiž nejsou ani tak vlastnosti jedináčka, ale vlastnosti jeho rodičů ;)

MADIETTA: A další moje kamarádka-jedináček taky. A harmoničtější vztah než mají oni si snad ani nedovedu představit.

EDERA: taky žiju se starším bratrem :-D

CORNELA: měla jsem jeden vztah s jedináčkem. Ale nevím, co chceš vědět konkrétně. Ten vztah tragicky nevyšel, ale nevím, zda v tom zrovna jedináčkovství byl ten nejdůležitější faktor. ;-)

CORNELA: Já myslím, že je to hlavně o konkrétních lidech. Sice některé vlastnosti jsou typičtější pro jedináčky, prvorozené, benjamínky apod., ale neznamená to, že konkrétní jedinec takovej opravdu bude.
Stejně jako Ty jsem vlastně s jiným jedináčkem taky nikdy nechodila. Ale docela dlouho žiju se "starším bratrem" a že by to podle psychologů vlastně nemělo fungovat jsem se naštěstí dočetla až několik let po svatbě:-))

CORNELA: hlasuju pro, abys to třeba s nějakym zkusila :D

CORNELA: může být;)..ale přirozeně bych spíš řekl jedináček a poslední sourozenec, tam by mělo teoreticky být nejvíc komplementárních vlastností.

CORNELA: Obávám se, že mluvím jiným jazykem než Ty, protože cokoliv napíšu, pochopíš naprosto jinak, než jak jsem to myslela.:-)) Souhlasím s Tebou v tom, že o rodiče by se měl každý postarat sám, rád a dobrovolně. Jenže už jsem si povšimla, že ne každý to tak má nastaveno. A nakonec je důležitější výsledek než motivace. Takže v nouzi i společenský tlak dobrý.

GLOOMY_TOM: My třeba teď taky o příspěvek na péči nežádáme, protože by to znamenalo další papírování, dokazování, že je na tom otec opravdu TAK špatně, návštěvu sociální pracovnice... prostě jen další stres. Úplně stačilo, když jsme museli na jaře podávat odvolání proti odebrání invalidky na auto a dokazovat posudkové komisi, že v 82 letech člověk opravdu najednou zázračně nevyzdraví.

CORNELA: no, zase hodně lidí si o příspěvek nazažádá hned, protože "nechtějí nikoho zatěžovat a snad by to ještě nějak zvládli" a poté se žádost dává kolikrát v pokročilejším stádiu a vyřizování, které trvá i 8 měsíců (díky průtahům u posudkový služby) končí přesunem peněz do dědického řízení...to mi přijde trochu neefektivní až morbidní..

CORNELA: Neobhajuju. Proste jsem akorat o nejakych patnact let starsi (odhadem), tak uz to vidim trochu jinyma ocima.

CORNELA: v tomhle se furt nějak nemůžu nabažit Švédů..a taky jsem mluvil se sociálníma pracovníkama z Norska a to jsem jenom polknul, vyplazil jazyk a zaslintal..příspěvky na péči nejsou špatný, ale systém hodnocení je hrozně pomalej a teď se budou asi snižovat a přehodnocovat, protože ty nižší se vůbec nevracely do služeb...peníze do zálohy jsou i podle mě potřebný, ale jejich držení v rodině souvisí přesně s tou zodpovědností a morálkou, která Tě vede k tomu, že prostě pomáhat a starat se budeš...viz zase můj otec. Ten nemá ani korunu, dokonce bych řekl, že takhle různě něco dluží a taky měl opačný pojetí a od dědy s babičkou vždycky odjížděl s výslužkou...

CORNELA: to je naprostá pravda! Je jen s podivem, že některé země mají systém podpory o starší členy v rodině nastavený tak, že se prostě při přebrání celodenní péče nemáš šanci dostat sama do problémů, takže nikdo nemusí řešit žádná dilemata.

CORNELA: u nás je to o to horší, že se musím vymezit proti otci a zastat strejdy. U péče stačilo se jezdit pravidelně podívat, dovézt nákup, odvézt je po doktorech a z příspěvku na péči objednat z pečovatelky manikůru, apod., ale i za to je strejda parchant a otec to má hrozně těžký a bylo potřeba ho podporovat...přičemž s tímto mám své osobní zkušenosti osobního charakteru, škoda mluvit..
druhá věc je i nastavení podmínek pro takovou péči a úroveň mezigenerační solidarity společnosti...myslim, že třeba od seveřanů se máme v tomto ohledu co učit.

CORNELA: já s Tebou souhlasím, přesně stejný mechanizmus se osvědčuje u nás...jen ta místní vzdálenost je opačná, což ale otci vůbec nebrání k tomu, aby neprezentoval své úspěchy v péči, které dosáhl, když narozdíl od strejdy přijel jednou za rok a vyměnil záclony..hádejte, kdo byl ještě ke všemu mazánek a kdo hajzlíkem?

CORNELA: Pořád si troufám tvrdit, že společenský tlak na člověka se zodpovědným a starajícím se sourozencem bude minimální oproti tlaku na někoho, kdo žádné sourozence nemá. Třeba v době, kdy to vypadalo, že se kvůli práci budeme muset přestěhovat do zahraničí mi spousta lidí řekla "Ale to nemůžeš! Vaši tu nikoho jiného nemaj!", zatímco manželovi (obdařenému bratrem) neřekl nikdo ani slovo. Paradoxně (a tím se dostáváme opět k metodě dvojího metru) neřekl nikdo ani slovo ani švagrové, byť se do zahraničí přestěhovala v době, kdy už jinde byl i její bratr, takže vlastně její matce po ruce taky nikdo nezbyl.

CORNELA: Naopak, pochopitelně - společenského tlaku postarat se. Který ale nebude moc velký, pokud existuje někdo jiný, kdo se stará.

CORNELA: Pochopitelně, že záleží na povaze a svědomí jednotlivce. Ale nepodceňovala bych ani další faktory, včetně společenského tlaku.

CORNELA: Ale lepší nebo horší podmínky, kratší nebo delší vzdálenost v tomhle vůbec nerozhodujou. Spousta lidí vcelku ochotně přepustí starosti a práci někomu jinému, dokud mají komu, ale zas jen málokdo je taková mrcha, aby se na rodiče vykašlal úplně, když už by po ruce nikdo další nebyl. A "luxusem" to nazývám proto, že to je stav, do kterého se jedináčci vůbec nedostanou.

CORNELA: Tak taky se to dá nahlížet optikou toho nepečujícího "dítěte", co si mohlo dopřát luxus nestarat se právě proto, že má (zodpovědnějšího) sourozence:-))

GLOOMY_TOM: Ano, i to je možné. Ale často krizová situace dočasně stmelí i sourozence, kteří spolu jinak moc nevycházejí.

A dočítala jsem tady včera diskusi o tom, jestli jedináčci chtějí/nechtějí děti a kolik a překvapilo mě, jak to jde proti tomu, co od jedináčků ze svého okolí znám já. Možná to bude generační zlom, ale z mých známých-jedináčků většina měla jasno prakticky odjakživa, že děti chtějí a že minimálně dvě. Nakonec mají často tři, jako by si toho chybějícího sourozence kompenzovali.:-))