Tisková zpráva k 1984:
Malé Vinohradské divadlo uvede dramatizaci kultovního díla G. Orwella 1984 k 20. výročí Sametové revoluce
Opakování je matka moudrosti, člověk však donekonečna opakuje i své chyby… Zopakujme si opakované chyby a nedejme jim další šanci. Inscenace Malého Vinohradského divadla připomene, že kulisy Orwellova románu byly a jsou mnohem skutečnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Připomene, že před dvaceti lety jsme svrhli politickou hrůzovládu a umožnili tak svobodě vstoupit mezi nás. A připomene, že děj, který uvidíte na jevišti a který vznikl už před šedesáti lety, je stále aktuální a pro naši současnost hrozivý. Premiéra 29. října.
Když román George Orwella 1984 poprvé spatřil světlo světa, byli už českoslovenští komunisté více než rok u moci. Následky politické situace, kterou si ve svém románu Orwell vymyslel, se v zemích východního bloku stávaly skutečností. Zatýkání nevinných lidí, náhlá zmizení nepohodlných, mučení, popravy, vymývání mozků... Orwell si k takovým činům musel vyfantazírovat Oceánii a „Velkého bratra“, komunistům k tomu stačilo území jejich země a Stalinova tvář na rudém praporu. Krvavé činy Komunistické strany Československa vypudily ze země hrdé a schopné občany a dokázaly, že napříště se dařilo těm poddajným a ohebným. Kulturní cenzura nejhrubšího zrna vymetla z knihoven „závadné“ svazky a Orwellův román pro jistotu nemohl vyjít vůbec. Jeho první překlad vznikal v undergroundových podmínkách v letech, jež jsou vepsána do názvu knihy – v letech 1983–1984. Překladatelé tehdy zažívali mrazivé pocity poznání, když četli o podmínkách, které částečně sami prožívali.
Oficiální vydání románu v České republice po roce 1989 bylo motivováno spíše nutností zdostupnit jedno ze zásadních děl světové literatury dvacátého století širokým masám, než varováním před totalitním režimem. Všichni jsme přece v té době zažívali euforii vítězů a někdejší zlo s komunistickou tváří se klepalo strachy někde hluboko v kanálech. Politická totalita byla poražena i v jiných státech komunistického bloku a Evropa si oddechla.
Letos je to přesně šedesát let, kdy 1984 spatřilo světlo světa. A 20 let ode dne, kdy světlo svobody spatřila naše společnost. „Velký bratr“ se stal synonymem bizarní reality show, Oceánie evokuje exotickou dovolenou a svoboda se stává samozřejmostí, kterou si není nutno hýčkat. Jak často kolem sebe, v mnoha rozdílných souvislostech, slyšíme frázi "historie se opakuje"? Kéž bychom už nikdy nemuseli toto spojení použít v souvislosti s politickou situací naší země. My se ještě spálili "na vlastní kůži", jizva už se ale téměř zahojila - není vidět, a pokud o této zkušenosti přestaneme mluvit, spálí se další. A tomu chceme zabránit. Chceme využít nabyté svobody. Chceme mluvit o tom, co bylo a o tom, co by se díky naší lhostejnosti mohlo opakovat. Pod drobnohledem Velkého bratra bychom si to nedovolili. My si to dovolíme. Dovolíme si vám připomenout, že kulisy Orwellova románu jsou mnohem skutečnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Dovolíme si připomenout, že před dvaceti lety jsme svrhli politickou hrůzovládu a umožnili tak svobodě vstoupit mezi nás. A dovolíme si připomenout, že děj, který uvidíte na jevišti a který vznikl už před šedesáti lety, je stále aktuální a pro naši současnost hrozivý.
dramaturgie: Jiří Roth
režie: Pavel Khek, Peter Chmela
scénografie: Agniezska Pátá
produkce: Michaela Lacigová, Hana Mathauserová