Jedním z nejstarších rituálů Hopiů je „hadí tanec“. Příprava trvá několik týdnů, kdy „čarodějníci-lékaři“ sbírají v okolí hady, zpravidla chřestýše. Ceremonie začíná tancem dvanácti kněží, kteří čtyřikrát oběhnou prostor v blízkosti kivy a vždy na západní straně významně dupnou na malou jamku v zemi – posvátnou sipapu, jíž „duch země“ naslouchá hlasu lidu. Rituál graduje, když hlavní čarodějník-lékař vynáší z kivy hady a vkládá je do úst ostatním tanečníkům, přičemž jim klade ruce na ramena na znamení ochrany. Po čase společně odbíhají a hady pouštějí na určeném místě na svobodu. Tehdy přicházejí ženy, jež na toto místo sypou mletou kukuřici.
Ceremonie hadího tance je vlastně jen reprízou staré pověsti o vzniku „hadích lidí“, která v dnešním světě vyznívá příliš fantasticky.
Pověst vypráví o otci rodu, který se vybral hledat vodu pro svůj lid. Po dlouhém beznadějném putování se odebral do hlubin Země, kde potkal hady a ti ho odvedli do svého domova a postarali se mu o živobytí.
Tato země hadů otci připadala jako nejkrásnější a nejšťastnější místo na zemi s nadbytkem vody. Hadi si otce natolik oblíbili, že se rozhodli oženit ho s hadí ženou, a tak se i stalo. Zanedlouho se jim narodilo dítě, avšak otec zůstal ohromen, že jeho dítě nemá podobu člověka, ale hada.
Se strachem utekl z hadího království, až přišel na místo, kde předtím žil jeho rod, ale tam už nikoho nenašel. Sucho zničilo všechno živé… Jeho hadí žena však přišla za ním a společně založili rod, jehož dnešní potomkové jsou právě Hopiové – indiáni z rodu hadů.