ISOBEL: Jasně, také souhlasím s tím, že být hrdá na svoji orientaci je k smíchu, stejně tak, jako kdyby byl někdo hrdý na to, že má dvě ruce - tady jde o to, jak s těma dvěma rukama naloží.
Já třeba mohu říct, že jsem v určitém směru "hrdá" na to, že jsem v sobě nalezla v té dané době tolik síly, že jsem si přiznala svoji orientaci, že jsem ji byla schopná sdělit své rodině, přátelům, že v sobě nemusím nic potlačovat. Někdy tyto věci vyžadují hodně odvahy. Když si představím, čím musí procházet např. transsexuálové - tím teda nechci nějak hierarchizovat míru potřebné odvahy ;). Myslím, že mají být na co hrdí všichni lidé, kteří se potýkají popř. vyrovnají s něčím, co se jakkoliv odchyluje od představy "běžného".
Co se týká Love parade ta zase odkazuje, pokud vím, na trochu odlišnou akci, která nemá s LGBT tolik společného a je spíš o hudbě.
Jinak naprosto rozumím tomu, že se to označení může jevit jako diskutabilní a taky z něj nejsem nijak odvařená, ale jak jsem psala, ta akce nevyrostla na zelené louce, odkazuje na jiné podobné, podobně se nazývající...