MANIFEST SURREALISMU
André Breton, 1924
převzato z časopisu Analogon, 16/1996, Sen, vize s skutečnost, str. I - X.
Tak dlouho se lpí na víře v život, na tom, co život má nejnejistějšího - rozumí se život reálný -, že nakonec se tato víra ztratí. Člověk, tento nezměnitelný snivec, den ze dne nespokojenější se svým osudem, je stěží s to přehlédnout všechny ty věci, kterých si navykl užívat a které mu dala k dispozici jeho bezstarostnost nebo jeho úsilí - skoro vždycky jeho úsilí, neboť se uvolil pracovat, přinejmenším se mu nepříčilo vsadit na své štěstí (na to, čemu říká své štěstí!). Jeho údělem je nyní velká skromnost: ví, které ženy měl, do jakých směšných dobrodružství se namočil; jeho bohatství nebo jeho chudoba pro něj nic neznamenají, zůstává v tomto ohledu dítětem právě narozeným, a pokud jde o schvalující soud jeho mravního svědomí; uznávám, že se bez něj lehce obejde. Jestliže si uchovává nějakou jasnozřivost, může se pak jedině obrátit zpět k svému dětství, které mu, ať už bylo jakkoli pomrzačeno péčí jeho cvičitelů, připadá nicméně plné půvabů. Tady mu nepřítomnost jakékoli známé důslednosti ponechává perspektivu několika životů uskutečňovaných zároveň; zabydluje se v této iluzi; chce už znát jen momentální, krajní snadnost všech věcí. Každé ráno děti vykračují vpřed bez úzkosti. Všechno je na dosah, nejhorší materiální podmínky jsou výtečné. Lesy jsou bílé nebo černé, nikdy se nepůjde spát......................................................
http://www.ceskaliteratura.cz/dok/msur.htm