dost se mi libi naladou... zdovolenim tu znova hodim jeden svuje text, ktery je vlastne me vnimani surr dnesni doby, zimy atd. i kdyz jsem jej napsal uz davno... patri k nemu obrazek, kery jsem dnes dostal postou a nic o nem nevim, jen mi proste evokuje naladu cesty do nikam, jen pro pocit, ze clovek je
Venovana duchum
duchove mesta maji nalady.
ted zrovna slysim jednoho vydavat hluboky, tahly, pistivy zvuk, ktery v me upracovane mysli vzbuzuje dojem rychle rotujiciho predmetu.
slysim jeste jednoho. zni jako vitr profukujici spatne tesnicimi panelakovimi okny. mozna je to jeden z duchu domacich. duch prachu.
Zajimave. Musi byt nejaky vyjmecny den, protoze neni slyset pochmurny kvil duchu vagonu zakonceny dunivim narazem, ani tisickrat zlomenou ozvenu nadrazni slecny z amplionu. Jejich zpev je obycejne velmi silny, takze je mozne jej zaslechnout kdekoli ve meste.
Ducha amplionove slecny mam zvast rad pro podobnost jeho hlasu s hlasem lidskym a pro jeho stesk.
rotujici duch dnes zrejme nejde spat, nejspis jej rusi tezke zvuky nakladnich duchu, kteri odchazeji z velikych aut do vyrobni haly, zaniknout v monotonnim sumu strojove prace.
Jeji duch je lidem vzdaleny a pritom je ma rad. Uspava je a koleba, podobne jako vzdechy nocniho lesa.
je zima, mrzne, takze muzu, pres napul zatazene zaluzie pozorovat krasneho a vzacneho z nich.
v cirem, chladnem vzduchu, na cerne nocni obloze, nad teplarenskym kominem, vytvari parni duch krasu slehackovych dortu, lodnich plachet a tristicich se studenych temnych vln.
duchove mest[a] maji sve nalady a sve krasy, kdyz zpivaji a placi do noci. kdyz jejich tela ozivaji kusy igelitu, chresticim v poryvech studeneho vetru.
jsou to moji duchove, moje hracky i pratele, protoze ja si jich vsimam a vazim. ja je miluji.
2:52-12.2.2004-u mlekarny OLMA
