Dělím se s váma o svoji báseň, která vznikla tak nějak sama, aniž bych věděla jak. Tak pokud máte chuť, hurá do ní.
Snažím se racionálně vymyslet, jak si pomoct. Ale je to blbost všechno.
Nemožná blbost pod sousto lodi
která se bojí kornatějících sledí.
Seš sám, máváš rukama
jak můžeš tusínáš
je ti šumák, co jsi umák.
Chceš bejt dole na parabole,
jako strýček vole.
Bulíš a smrdíš jako čolek bez původu
chceš pastu, hoď ji do záchodu.
Myješ se rumělkovou houbou
bez které nejsi kouboj.
Seš dole sám, jak nikdy nic
noc mlží a ty chceš víc.
Pojď se prát a řikat si
buď můj.
Já stůj ke kolu
bez mozolu.
Sedim a nevim
počítám integrály a běžim do spirály.
Chceš bejt můj já tvá
naše moje víra je síla.
Furt dokola nejsi sám.
Máš mě, ty osobní svině.
Vstávej bez plusu k minusu
seš záporák, hrnek od flusu.
Slyšíš,
jsi sám.
Máš dilema pod kindema
nechceš se vracet pod mou hůl,
bolí tě to, teto?
Jsem sám, bez předsudku
chci mon kuksu.
Jako hrnek bez obsahu,
tak žiju na popravu.
Mýdlo sem jsem sám.
Nechci být pro popravu
nene, nechci do ústavu!
Zvládám sám
jsem kanaďan
0drsnej vtip pod úrovní naší lodi.