A ještě tohle ze stejného rozhovoru:
Dryje: Lidské vědomí může být pružné, proměnlivé, flexibilní, anebo konzervativní, ztrnulé, rigidní. Jde o to, umožňovat, podporovat onu flexibilitu a tím se paradoxně – v tvůrčím procesu – propracovat nějakému stálému, konstantnímu lidskému základu, fundamentu, o němž přece máme tolik svědectví od Buddhy až k Tereze z Avilly či Charlesu Fourierovi – ať už jej nazveme mýtem, poesií či osvícením. To je cesta směřující ke svobodě, je však obtížná, jako každé úsilí o pravdivost. Banalita? Možná je ono kýžené a věčné osvobozování člověka od vlastních pout, od předsudků, předpojatostí a lží, vskutku nepatetické a banální.
MOUSEK: Viděl jsi (nebo někdo jiný) Trierova Antikrista? Je to hodné doporučení - z hlediska té "pružnosti" imaginace, která se tam projevuje?